Přečetl jsem zajímavý článek v Breintbartu. Říká se v něm
v úvodu, že Američané v listopadu hlasovali pro Donald Trumpa z velké
části proto, že měli strach, že elitám na původních Američanech vůbec nezáleží.
Hillary Clintonová rozdmýchala tento strach, když řekla, že ti, kteří podporují
Trumpa jsou "nenapravitelní" nebo "politováníhodní“. Bohužel
existují další z elity, kteří otevřeně upřednostňují cizince nebo přistěhovalce
před Američany.
Jak je vidět, termín „elita“ znají i v Americe. Velmi
by mne zajímalo, jaká kvalifikace je potřeba pro to, aby se člověk stal elitou,
nebo patřil k elitě. Jestli je to majetek, nebo vzdělání, nebo zásluhy a
potom jaké. Nebo stačí dostatek drzosti tvrdit o sobě, že jsem elita, nebo je
to jako za feudalismu, že je elitářství dědičné, že stačí se narodit v „elitní“
rodině a automaticky se stává člověk elitou. Vypadá to tak, z případů několika „dětí
z profese“, v české politice, které se stali elitami, bez jakékoliv
vlastní zásluhy.
To byla jen odbočka, zpátky k článku. Tak například Bill
Kristol, redaktor magazínu Weekly Standard prohlásil, že: "výměna populace by byl
ten nejlepší lék k nápravě Ameriky. Myslím, pokračoval, že to řekl John
Adams - v podstatě, pokud jste ve svobodné, kapitalistické společnosti, po dvou
nebo třech generacích tvrdé práce, se každý stane trochu dekadentní, líný,
rozmazlený. Naštěstí přicházeli do Ameriky ve vlnách lidé, kteří pocházeli z
Itálie, Irska, Ruska a nyní z Mexika, kteří skutečně chtějí tvrdě pracovat a
opravdu chtějí uspět a opravdu chtějí, aby jejich děti žili lepší život než oni.
V tomto ohledu nevím, jak se tato doba odlišuje od počátku 20. století."
To je jistě zajímavý názor, nad kterým je dobré se zamyslet.
Bylo to skutečně tak, do Ameriky přicházeli lidé z celého světa.
Přicházeli ovšem na téměř prázdný kontinent, kde bylo místo pro každého. Co je
důležité připomenout, že až na výjimky přicházeli do Ameriky lidé z Evropy,
to znamená, lidé stejné tradice, kultury a náboženství. Také později, když se rozvíjel průmysl,
budovala města, našla se zde práce a uplatnění téměř pro každého, i pro ty,
kteří neuměli jazyk a neměli žádnou kvalifikaci. Jakmile toto budování skončilo, začali si
Američané vybírat, koho do země pustí a koho nikoliv. Amerika je kontinent,
není tam možné, mimo Mexika, přijít pěšky. Bylo možné přijet pouze lodí,
později přiletět letadlem. Přístavy i letiště si imigrační úředníci snadno
pohlídali. Jediná potíž je dnes s Mexičany, ale kvůli nim už stojí mnohaset
kilometrů dlouhý plot, který hlídají kamery a drony. S tím samozřejmě
nepřišel Trump, ten plot už se buduje mnoho let.
Podstatná je ještě druhá věc. Na toho, kdo přišel do Států,
nic nečekalo. Žádné sociální dávky, ani zdravotní pojištění, ani sociální byty.
Nic, vůbec nic. Kdo se neuměl o sebe postarat, ten špatně dopadl. Stačí si
promluvit s některými českými emigranty, kteří odešli do Spojených států
po roce 1948 nebo 1968. Každý vypráví o velice těžkých začátcích, kdy se museli
spokojit s jakoukoliv prací, která třeba vůbec neodpovídala jejich
kvalifikaci. Pro mnohé to nebyli jen těžké začátky, ale dokonce celý život v Americe.
Vždy se totiž mluví jen o těch desítkách, či stovkách úspěšných, o těch méně
úspěšných, nebo o těch, kteří pohořeli, se nemluví. Ti, kteří neuspěli a z velké
části jsou to právě potomci mimoevropských migrantů, ať už těch nedobrovolných, to je otroků z Afriky,
nebo také těch z poslední doby z různých zemí Latinské Ameriky, tak tito
lidé pak obývají různé braun-fieldy a žijí jen díky poukázkám na jídlo.
Třetí podstatná věc je, že lidé ve Spojených státech jsou
mnohem více motivováni pracovat. Tam na rozdíl od Evropy je rozdíl v životní
úrovni mezi těmi, kteří pracují, byť mají nekvalifikovanou práci a těmi, kteří
mají pouze nějakou sociální podporu, velmi výrazný.
Přes tyto diametrální rozdíly, se najdou drzí hlupáci, kteří
tyto minulé migrace srovnávají s dnešní migrační vlnou do Evropy.
Vraťme se k názoru onoho novináře. Podle toho, aby se
zajistila prosperita země, by se vždy po několika generacích muselo vyměnit
obyvatelstvo. Skutečně názor hodný příslušníka elity.
Máme zde další podobný názor Breta Stephensa, komentátora v
New York Times, který tvrdil, že přistěhovalci překonávají Američany a
navrhl pro řešení ekonomických problémů země, deportovat původní Američany. Řekl: "mluvím o Američanech, jejichž rodiny jsou v této zemi několik generací.
Stěžovatelé, kteří mají často šokující nevědomí o základních bodech amerického
práva a historie, jsou stagnující tůní, v níž naše národní prosperita riskuje utonutí."
Jak málo jsou úspěšní původní obyvatelé, to ukazuje komentátor na tomto
přikladu. "Pouze 17 procent finalistů soutěže firmy Intel „Hledání vědeckých
talentů“ – často nazývané "Juniorskou Nobelovu cenu" – v roce 2016,
byly děti rodičů, narozených ve Spojených státech. Na Rochester Institutu of
Technology jen 9,5 % postgraduálních studentů v oboru elektrotechnika bylo neimigrantského
původu."
To je asi pravda, co pan redaktor ovšem nenapsal, a je to
velmi důležité, jakého původu byli rodiče těch úspěšných dětí. Nemusíme hádat,
protože to víme docela přesně – byli to Číňané, Korejci, Indové a příslušníci
dalších východo-asijských zemí, pro které vzdělání a tvrdá práce je vysoko na
stupnici hodnot. Děti domácích obyvatel
a to vidíme i v Evropě se snaží jít cestou nejmenšího odporu, to je
získat vzdělání na některé vysoké škole s humanitními obory, kde dosažení
absolutoria je nesrovnatelně snazší, než na exaktních vědách a technických
oborech. Díky nesmyslné politice Evropských států, pak tito lidé najdou práci
ve zcela zbytečných státních institucích, nebo státem dotovaných NGO.
Toto všechno, ale nemá žádné srovnání s tím, jací
imigranti nyní bez jakéhokoliv výběru přicházejí do Evropy. Ti, kteří
přicházejí přes Libyi a Itálii z různých zemí Afriky jsou muži bez identity.
Mohou to být a jistě mezi nimi i jsou zločinci a vrazi, kteří prchají před
trestem, různě psychicky nemocní, sexuální devianti, což se následně ukáže, až
když je pozdě. Každopádně tvrdím, že téměř jistě nikdo z nich a lze s úspěchem
pochybovat, že ani z jejich dětí, nebude obsazovat nejvyšší místa v žádné
soutěži „Juniorská Nobelova cena“.
Problém Spojených států a Evropy pokud jde o imigranty je
zásadně odlišný. Imigrantům, kteří přicházejí do Ameriky, se dostává minimální
podpory. Aby uspěli, musí se maximálně snažit. Do Ameriky se nepřichází za
sociálními dávkami, do Ameriky lidé přicházejí, aby se stali úspěšnými Američany,
když ne oni, tak jejich děti. Naopak do Evropy lidé přicházejí kvůli rozsáhlé podpoře,
které se jim dostane od státu, kvůli výhodám a nedotknutelnosti, kterou zde
jako příslušníci jakékoliv menšiny budou požívat. Proto se odmítají integrovat,
natož asimilovat, protože z toho postavení, kdy by se stali nedílnou
součástí původní společnosti, by jim plynuli jen samé nevýhody.
Co z toho všeho vyplývá. Problém migrace by byl
nesrovnatelně menší, kdyby nebylo jednak ideologické zaslepenosti evropských
politiků a kdyby měli odvahu a schopnost problémy řešit. Za ty dva roky, kdy
problém začal, už mohlo být vše vyřešené. Mohli být přísně střežené hranice Schengenského
prostoru, včetně přístupu z moře. V prvních zemích sousedících s místy
konfliktu měly být zřízeny tábory, kde by imigrační úředníci zjišťovali
identitu a minulost žadatelů, jejich důvody, motivaci a oprávněnost žádosti.
Pokud jde o ekonomické migranty, tak by byli přijati jen ti, kteří mají
kvalifikaci a jsou ochotni pracovat na místech, kde se vlastních lidí nedostává.
Ti by museli přijmout nabídnutou práci, a pokud by jí svévolně ukončili, neměli
by nárok na žádnou podporu. Jakékoliv porušení zákona ve zkušební době (třeba
několik let), by pro všechny znamenalo okamžitou deportaci. Rodinu by si mohl
dotyčný přivést, až poté, co by se osvědčil. To jsou jednoduchá pravidla, která
napadnou každého logicky uvažujícího člověka. V každé krizové situaci, je
nutné zachovat chladnou hlavu, veškeré emoce musí jít stranou a musí se hledat
pragmatické, realistické řešení. Nic jiného nevede k dobrému cíli. Toto
všechno umějí Američané mnohem lépe než Evropané, i když krize rozumu zjevně postihla
i Spojené státy, hlavně její tzv. elity.
Žádné komentáře:
Okomentovat