Doporučuji každému, kdo má možnost a odvahu, aby navštívil
nějakou muslimskou zemi. Nemyslím ovšem Katar ani Spojené arabské emiráty, to znamená země, kde se s minimálními náklady těží ropa a plyn, z jejichž prodeje
získávají tyto státy obrovské bohatství, za které tam zahraniční projektanti,
inženýři a dělníci staví a udržují v provozu města komfortu a přepychu. To
není reálný svět. Nemám na mysli ani země jako Maroko nebo Tunis, kde lidé z Evropy
tráví dovolenou okolo hotelového bazénu, za plotem z ostnatého drátu,
střeženém ozbrojenou stráží. Reálný svět lze pak sotva zahlédnout z autobusu
cestou na letiště.
Neposílám nikoho samozřejmě do Egypta, Iráku nebo Pakistánu,
kde pravděpodobnost, že se z takové cesty nevrátíte živí, je relativně
vysoká. Mám spíše na mysli některou muslimskou zemi, někdejší součást bývalého
Sovětského svazu. Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán a jiné. Nejsou to sice
země fundamentálního islámu, kde ženy chodí v černých pytlích s průzorem
pro oči, a kde se v pátek na náměstích řežou údy, bičuje se a popravuje,
nicméně o životě podle islámu se dozvíme i zde hodně. Samozřejmě pokud chcete
něco vidět a poznat, neubytujete se v nejlepším hotelu v hlavním městě,
ale projedete a projdete několik malých měst a vesnic a dobře se budete dívat.
Snažte se mluvit s lidmi, mnozí z nich rozumí rusky. Jedině tak
budete mít možnost poznat skutečnost.
Podle našich měřítek a zvyklostí je svět islámu strohý,
přísný a smutný. Život zde probíhá bez veselí a smíchu, bez zpěvu i jinak projevované radosti.
Není zvykem si domy zdobit květinami, naproti tomu je všude plno špíny a
nepořádku. Není to dané chudobou, je to dané místními zvyklostmi.
Je skutečností, že krávy se volně procházejí po ulicích a
auta se jim musí vyhýbat, ale na druhé straně tam neuvidíte běhat infantilní
pomatence, kteří s mobilními telefony hledají pokémony.
Uvidíte neomítnuté domy s ploty z rezavého drátu, kdy
není snadné poznat, kde končí obydlí lidí a kde začíná chlév pro dobytek. Kolem
každého domu ale běhá nejméně pět dětí. Předpokládám, že většina nemá počítač s připojením
k internetu, nejezdí v zimě na lyže, ani v létě k moři. Zdá
se, že to k životu není potřeba. Na ulicích večer rovněž nepotkáte
potácející se postavy na cestě z putyky, vykřikující nesmysly. Není divu,
když alkohol obtížně někde koupíte a nenalejí vám jej ani v bufetu na
letišti. Také se vám jistě nepřihodí, že by se vám někde v této zemi
udělalo nevolno při pohledu na nějaký „duhový“ průvod, které se naopak stávají
součástí folklóru v naší zemi.
Proč toto všechno říkám?
Není to proto, že bych vyzdvihoval přednosti islámu. Nejedná
se totiž o přednosti související s islámským náboženstvím. Ještě nedávno,
před sto i méně lety i v Evropě platilo to, že muži a ženy mají odlišné
životní poslání, proto i rozdílné úlohy v rodině a ve společnosti. Kdo se
narodil s malou postavou, zůstal malým, velký velkým, chytrý chytrým a
hloupý zůstal hloupým. Podle stejné logiky, když se člověk narodil jako muž,
byl do smrti mužem a žena zůstala ženou. Nebylo možné se rozhodnout navzdory
přírodním zákonům, že to bude jinak. Alkoholismus se týkal hlavně nižších
sociálních vrstev, nebylo společensky přijatelné, objevit se na ulici opilý. Trvalá
a početná rodina byla zcela běžná, hodně dětí měli i bohatí lidé. V rodině
žili spolu příslušníci několika generací, čímž se doplňovala moudrost a
zkušenost stáří s odvážnou činorodostí mládí. Stejně jako rodina byl v úctě
lidí i vlastní národ a rodný jazyk. To, že některé tyto tradiční a skutečné
hodnoty jsou stále platné v zemích s islámským náboženstvím, je dané
konzervatismem a neměnností islámu, nikoliv tím, že by byly jeho produktem. Není žádným řešením přijímat do Evropy
statisíce muslimských migrantů, abychom tyto hodnoty obnovili. Islámské
náboženství sice uchovává základní životní hodnoty, ale vůči jinověrcům
vystupuje agresivně a nepřátelsky a systém islámského práva jednoznačně
diskriminuje určité skupiny lidí.
Řešení je jinde, a sice v odmítnutí zcela chybných a
základním principům a zákonitostem odporujících ideologií jako je multikulturalizmus,
genderizmus, rovnostářství, hodnotový relativizmus a především teorie o universalitě
lidských práv.
Je nutné vrátit úctu k rodině, prohlásit, že základním
úkolem manželství je plození a výchova dětí a toto je rovněž hlavním životním
posláním ženy. Jakýkoliv kariérní úspěch pro ženu má být jen podružný.
Západní civilizace se již nejméně 50 let vyvíjí zcela chybným směrem. Jedinou možností záchrany před
rozkladem společnosti je označit výše zmíněné ideologie za chybné a pro vývoj
civilizace za nebezpečné. Rovněž je potřeba odstranit z rozhodujících pozic politického a
společenského života ty, kteří tyto teorie propagují a prosazují. Pokud má
západní, křesťanská civilizace, konkrétně v Evropě přežít, musí se vrátit k tradičním
konzervativním hodnotám. To znamená vrátit důstojnost a úctu tradiční a na děti
početné rodině, respektovat a nepotlačovat odlišné poslání muže a ženy a rozdílnost
jejich rolí ve společnosti. Je nutné rehabilitovat pojmy vlast a národ. Obrana
vlasti pak musí být povinností každého zdravého muže a nikoliv pouze placených
profesionálů.
Největším nebezpečím pro západní společnost není vnější
invaze, ale její vlastní politici, lidé, kteří se sami dosadili do pozice
společenských elit a morálních autorit, včetně lidí z akademických kruhů v oblasti
společenských věd. Rovněž ti, kteří ve školách působí na výchovu dětí v duchu
nesmyslných ideologií, představují značné nebezpečí.
Pokud se podaří udělat pořádek ve vlastních řadách,
zastavení islamizace Evropy bude mnohem snazší záležitostí.
