Jean-Paul
Roux (1925-2009) francouzský historik a orientalista napsal a vydal v roce
2007 knihu „Střet náboženství“, která v roce 2015 vyšla v češtině.
Pro
pochopení mnohých událostí dnešní doby ve světě a především v Evropě je
přečtení knihy nesmírně důležité. Jedině se znalostí skutečných, pravdivých
dějin nepřetržité války mezi křesťanstvím a islámem v Evropě, je možné
odolat lživé propagandě, která dnes získala na nebývalé intenzitě a jejím cílem
je přepis historie a zlomení odporu obyvatel proti islamizaci Evropy.
Odcituji z úvodu
knihy
V současné
době snad nemine den, abychom neslyšeli o násilných činech a atentátech
spáchaných těmi, jež jsme si navykli nazývat poněkud podivně „fundamentalisty“
či "islamisty", ačkoli to jsou jen ti muslimové zabíjející a umírající pro to, co
pokládají za svou víru, svou svobodu, své tradice, svá práva. Ať si to
přiznáváme nebo ne, zdá se, že Západ je dnes s muslimy, a tedy s islámem, ve
válečném stavu.
Jaký obrázek
se nám naskytne, obrátíme-li se do minulosti? Procházíme-li zběžně dějiny, ať
už dávné nebo novější, vynořují se před námi všeobecně známé historické
události: bitva u Poitiers, křížové výpravy, dobytí Cařihradu, obléhání Vídně,
alžírská válka, útok na Světové obchodní centrum v New Yorku a celá řada
dalších. Podíváme-li se na ně ovšem blíže, ukazuje se, že všechny jsou jen
epizodami jediného konfliktu, který začal v roce 632 a trvá podnes. Neuplynul
rok, neuplynul měsíc, ba snad ani týden, kdy by nebyla prolita křesťanská nebo
muslimská krev. Měli bychom našim současníkům připomenout a ukázat, že
události, které nás aktuálně zaměstnávají a naší současností tolik otřásají,
jsou pouze pokračováním bezmála čtrnáct set let trvajícího konfliktu.
Válka mezi
islámem a křesťanstvím, ať už vyhlášená a otevřená, se svými velkými bitvami,
dobytými městy, obsazenými zeměmi, vyhlazováním obyvatelstva, nebo skrytá a
záludná - tato válka je realitou, a to navzdory často připomínanému a leckdy
skutečnému přátelství, vzdor dlouhým obdobím příměří a pokojného soužití, bez
ohledu na vše, co si křesťané a muslimové vzájemně přinesli a čím se obohatili,
a přes vzájemný obdiv, který k sobě kdy chovali. Tato válka vlastně nikdy
doopravdy neskončila.
Z pohledu
dnešních dní islámská ideologie a její nositelé muslimové dosáhli v této válce
obrovských úspěchů. V knize autor píše: Válku mezi islámem a křesťanstvím
můžeme rozdělit na nestejně dlouhá období, odměřovaná ofenzivními nápory,
ústupy, relativní stabilitou i zdánlivým klidem, která obecně nezačínají ani
nekončí určitým přesným datem. Podívejme se na první a určitě rozhodující
období, které rozhodlo o tom, zdali islám bude existovat či nikoliv.
První fáze
-od roku 570 do roku 632. Vznik islámu v Arábii.
Zjevení
Koránu Muhammadovi. Sjednocení arabských kmenů na Arabském poloostrově
prostřednictvím kázání a boje.
Druhá fáze -
od roku 632 do roku 732. Arabská invaze Arabové dobývají Palestinu, Sýrii,
Irák, Egypt, celou severní Afriku, Španělsko. Dosáhnou Kavkazu (Gruzie a
Arménie) a několikrát útočí na Konstantinopol. Pronikají do Francie, kde jsou
zastaveni u Poitiers (732). Ve stejné době obsazují celý Írán až po Indus a
Syrdarju. Dobyté země začínají islamizovat a arabizovat.
Zdá se to
neuvěřitelné, ale je to tak. Stačilo pouhých sto let, aby se Arabům jako prvotním
nositelům islámu podařilo dobýt velkou část území někdejší Římské říše, které do té doby přináleželo křesťanům, či vyznavačům jiných náboženství. Jak je to možné?
Toto je
území Římské říše v roce 337 zhruba 150 let před zánikem její západní části:
Toto je svět
islámu 200 let od počátku jeho tažení za ovládnutím světa:
Úspěchy
islámu jsou založeny v jeho samotné podstatě. Islám není jen náboženství.
Je to politická ideologie, která se zabývá všemi oblastmi života člověka. Věřící
muslim má pevně daný každodenní řád. Islám určuje, co mají muslimové jist a
pít, kdy se postit, jak vyměšovat, jak se oblékat, kdy a jak se modlit, jak spát, určuje vztah
mezi pohlavími, náboženské právo šaria
je jediný a neměnný zákoník v muslimském státě. Jednoduše řečeno neexistuje
žádná oblast života muslima, která by nebyla svázána striktními pravidly. To
zásadní ovšem je, že muslimská ideologie se v obrovském rozsahu zabývá
nemuslimy, to jest jinověrci označovanými slovem káfir. Muslimové mají svět
rozdělený na svět míru, to je svět, kde zvítězil islám a svět války, to je svět
nevěřících, proti kterému je nutné vést džihád – válku s cílem jeho
získání pro islám. Konečným cílem je vítězství islámu na celém světě, vytvoření
světového kalífátu. Po dosažení tohoto cíle by měl nastat konec světa a čas
účtování.
Aby bylo
zřejmé jaký je vztah muslimů ke káfirům stačí odcitovat ze základních kánonů
muslimské víry, to je z koránu (zjevení daná bohem proroku Mohamedovi) síry
( život Mohameda) a hadísů (islámská tradice odvozená z Mohamedových činů
a prohlášení). V těchto textech je značná část týkající se káfirů v tomto
rozsahu korán-64%, síra-81%, hadísy-37%.
Korán 9:29
Bojujte proti těm, kdož nevěří v Alláha a v den poslední a nezakazují to, co
zakázal Alláh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch,
kterým se dostalo Písma, dokud se nepodrobí a nedají poplatek přímo vlastní
rukou, jsouce poníženi.
Korán 3:28
"Nechť si věřící neberou káfiry za přátele místo věřících! Kdo tak učiní,
nedostane se mu od Boha ničeho, leda v případě, že byste se od nich obávali
nějaké hrozby. A Alláh vás varuje před sebou samým a u Alláha je cíl
konečný."
Muslim
001,0031: Mohamed: „Bylo mi přikázáno vést válku proti lidstvu do té doby,
dokud lidé nepřijmou, že neexistuje jiný bůh než-li Alláh, a dokud neuvěří, že
jsem jeho prorokem, a nepřijmou všechna zjevení, která jsou skrze mě vysloveny.
Když takto učiní, budu chránit jejich životy a majetek, pokud šaría nestanoví
jinak, v tom případě pak jejich osud leží v rukou Alláhových.“
[Buchárí 4,52,142]
Mohamed: "Bojovat s káfiry (nevěřícími) byť i jediný den je ušlechtilejší
než celý pozemský svět a vše, co na něm leží. Kousek v ráji, který je menší než
vaše jezdecké bičíky, je větší než celý pozemský svět a vše, co na něm leží.
Jeden den nebo noční cesta strávené v džihádu jsou ušlechtilejší než celý
pozemský svět a vše, co na něm leží."
98:6. A věru ti,
kdož jsou nevěřící z vlastníků Písma a z modloslužebníků, přijdou do ohně
pekelného a budou v něm nesmrtelní, a to jsou ti nejhorší ze všech stvoření!
98:7. Avšak ti, kdož
uvěřili a zbožné skutky konali, to jsou ti nejlepší ze všech stvoření.
Muhammad Posel
Alláha; a ti, kteří jsou s ním, jsou bezcitní proti nevěřícím, ale milosrdní
mezi sebou. "(Korán 48:29)
"Ó vy, kteří
jste uvěřili, bojujte proti těm nevěřícím, kdo sousedí s vámi, dejte jim poznat
vaši tvrdost." (Korán 9: 123)
Jak mohla této ideologii vzdorovat ideologie
křesťanská, jejímž stěžejním motivem je láska k člověku, tolerance a
odpuštění?
Ocitujme si také některá přikázání a odkazy Ježíše Krista z evangelií jeho učedníků:
Ocitujme si také některá přikázání a odkazy Ježíše Krista z evangelií jeho učedníků:
Matouš 5:39 Já však vám pravím, abyste se zlým
nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou.
Lukáš 6:27 Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím:
Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.
Křesťanství je pravým opakem islámu. Aby křesťané
vůbec byli schopni bránit svou víru a své spoluvěřící s mečem v ruce,
museli se opřít o řídké výroky z Nového zákona, které jim umožňují za víru
bojovat.
Matouš 10:34 Nemyslete si, že jsem přišel na zem
uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.
Matouš 16:25 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj
život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
Další věcí, která bránila křesťanům se úspěšně postavit
na odpor islámu, bylo rozdělení křesťanů na západní a východní ritus. Mezi
těmito skupinami existovalo vždy nepřátelství a rivalita. Toto rozdělení křesťanů
bylo ještě znásobeno pozdějším oddělením reformovaných církví od církve
katolické.
Muslimové jsou sice také rozdělení na sunnity a šiíty,
tam jde ovšem jen na spor ve věci zdědění vůdcovství v muslimské obci po
smrti proroka Mohameda. Na vztah muslimů obou těchto větví islámu k „nevěřícím“
to nemá žádný vliv.
Významnou taktickou součástí islámu je institut tzv. „dhimi
smlouvy“. To znamená, že křesťané a židé si za cenu velkých omezení svého
života, placením zvláštní a daně a praktického postavení bezprávných občanů,
mohli zachovat život, aniž by konvertovali k islámu. To umožňovalo nevzdělaným Arabům využívat schopností,
znalostí a práce židů a křesťanů na podrobeném území. Bylo to efektivnější než
otroctví.
Co vlastně znamenal vznik a expanze islámu? V každém
případě, milióny zabitých, zavražděných, umučených a zotročených obyvatel na
územích, které muslimové ovládli při své expanzi. Pro mnohé národy to znamenalo
částečnou nebo úplnou genocidu. Berberů v severní Africe, Arménů v Antiochii
a jiných. Byly rozvráceny a zničeny velké, vyspělé říše jako Persie, Byzantská
říše, státy na indickém poloostrově. Znamenalo to zničení kulturního
bohatství, vymizení mnohých znalostí, zvyků a tradic. Náboženství, která měla milióny
vyznavačů, přestala existovat jako například zoroastriánství v Persii. Pokud jde o Evropu,
znamenala expanze arabských muslimů do Evropy především to, že temný čas středověku se tím prodloužil o několik století.
Z velkých civilizačních center post-antického
Středomoří se udržely jen Konstantinopol a (tehdy beztak spíš druhořadý) Řím.
Obchodní plavba po Středozemním moři byla ztížena až přerušena pirátstvím,
křesťanské pobřežní oblasti vylidnily otrokářské razzie, italská či
řecká města upadla s úprkem obyvatel do hájitelných, ale méně komfortních
a ekonomicky uzavřených sídel (proces znám v italské historiografii
jako incastellamento). Z evropské postkřesťanské civilizace fakticky zbyla
"divoká periférie" - Galie, Germánie, Británie s Irskem atd.
Když později Araby v šíření islámu do Evropy
nahradili Turci, měla Evropská křesťanská civilizace skutečně namále.
Takto vypadala Osmanská říše v dobách svého
největšího rozšíření.
To byla historie. Na té již není možné nic změnit.
Jaká je současnost? Přejděme k závěru knihy Střet náboženství, v němž
autor píše.
Křesťanství a křesťanstvo početně upadají. Mnozí z
těch, kdo jsou jeho dědici, už v Boha nevěří a náboženství svých otců
opouštějí. Kostely zejí prázdnotou. Kněží je stále méně. Praktikování
náboženství se často omezuje na účast na nedělní mši.
Ti z nás, kdo už nejsou křesťany nebo jsou jimi pouze
formálně, ztratili s vírou i většinu základních opěrných bodů, které tvořily
rámec života jejich předků. Nemají ostatně už ani týž vztah k vlasti a Evropa
jim často slouží jako alibi pro lhostejnost k vlastní zemi. Chlubí se, že
budují lepší svět. Chtějí si užívat a konzumovat, ale zároveň příliš ohrožují
životní prostředí.
Je možné, že
ve střednědobé perspektivě islám nad křesťanstvím zvítězí, že bude sbírat
klásky na obrovském poli mas bez víry a přesvědčení a že přibude konverzí, byť
jsou zatím vzácností; i bez toho ale, jen díky imigraci a porodnosti, je možné,
že jeho věřící budou jednoho dne představovat nejčastěji praktikované
náboženství na Západě, že křesťanství pohltí a islám tak dlouhou válku
definitivně vyhraje. Budou-li vzestupné křivky dechristianizace, imigrace,
porodnosti muslimů a konverzí k islámu stejné jako dnes, pak bude za pár
desetiletí v Evropě více věřících v mešitách než v chrámech a kostelech
Autor říká, „je
možné“, protože knihu psal před rokem 2007, kdy bylo ještě možné
doufat. Dnes je jasné, že islám v Evropě vítězí a je jen otázkou krátké
doby, kdy se Evropa stane definitivně muslimskou. Co je nejzajímavější, že
tentokrát se mu to daří bez ozbrojeného boje, byť s použitím zastrašování pomocí teroristických útoků.
Je to dáno
jednoznačně morálním úpadkem samotných evropských národů. To ovšem není stav
posledního desetiletí. Islamizace Evropy byla zahájena a postupuje podle dohod,
jež šéfové západoevropských vlád podepsali s Arabskou ligou po ropné krizi 1973
výměnou za nepřerušené dodávky ropy a otevření arabských trhů evropskému
obchodu a investicím. Zavázali se mimo jiné, že podpoří Palestince proti
Izraeli, že zasponzorují příznivou propagaci islámu a otevřou Evropu početné
vlně muslimů neomezeně praktikujících islámské tradice a kulturu v přívětivém prostředí
multikulturalismu. Jinak řečeno Evropané prodali svobodnou budoucnost svých
potomků za ropu, kterou vzápětí spálili v motorech aut a proměnili v dým.
Muslimové se
od samého začátku považují za nadřazené ostatním obyvatelům planety. Aby tuto
svoji nadřazenost potvrdili, nezdráhají se popírat skutečnost. Tvrdí například,
že „Křesťanství nevzniklo z judaismu, nýbrž z islámu, jehož je jen chybným
výkladem a do něhož se musí vrátit. To, že islám přišel šest staletí po
křesťanství, je jen optický klam chybného výkladu historie. Praotec Hebrejců
Abraham byl ve skutečnosti islámský prorok Ibrahim. A křesťanský syn boží Ježíš
byl islámský prorok Isa, kterého perzekvovala jakási banda zvaná Jahúdové,
„potomci opic a prasat". Tak dějiny monoteistických náboženství učí islám
a tak by se jim měla začít učit Evropa.
O muslimském
pocitu nadřazenosti a právu na prosazování islámu jako jediné morální a humánní
ideologie svědčí i„Káhirská deklarace lidských práv“ (=lidská práva dle
Koránu). V úvodu deklarace se píše:
„Potvrzujíce tímto civilizační a historickou roli islámské obce, kterou Bůh učinil jako nejlepší komunitu, a která dala lidstvu univerzální a dobře vyváženou civilizaci, ve které je harmonie mezi pozemským a oním posmrtným světem, kde jsou znalosti spojeny s vírou, a která naplňuje očekávání, že ukáže cestu celému lidstvu, které je zmateno z různých a protichůdných přesvědčení a ideologií, a že poskytne řešení pro všechny chronické problémy této materialistické civilizace …“
„Potvrzujíce tímto civilizační a historickou roli islámské obce, kterou Bůh učinil jako nejlepší komunitu, a která dala lidstvu univerzální a dobře vyváženou civilizaci, ve které je harmonie mezi pozemským a oním posmrtným světem, kde jsou znalosti spojeny s vírou, a která naplňuje očekávání, že ukáže cestu celému lidstvu, které je zmateno z různých a protichůdných přesvědčení a ideologií, a že poskytne řešení pro všechny chronické problémy této materialistické civilizace …“
Další
příčinou úspěchu islámu v dobývání kdysi křesťanského, nyní ateistického
světa je to, že mnozí vyznavači levicové politické ideologie si muslimy vybrali
jako spojence ve svém boji proti odpůrcům. To jenom postup islamizace
urychluje. Je otázka jestli v Evropě ještě válka s islámem probíhá,
když značná část obránců se již vzdala a další část doširoka otvírá brány v opevněních.
Spíše se dá říci, že nyní probíhá postupný proces dhimizace.
Zdroje: Jean-Paul
Roux Střet náboženství
Alí Síná Jak porozumět Mohamedovi a muslimům
Bat Ye'or Eurabia, The Euro-Arab Axis
informace z webových stránek Center for the Study of Political Islam
https://www.youtube.com/watch?v=RuxqXjhl13Y
Wikipedia
Alí Síná Jak porozumět Mohamedovi a muslimům
Bat Ye'or Eurabia, The Euro-Arab Axis
informace z webových stránek Center for the Study of Political Islam
https://www.youtube.com/watch?v=RuxqXjhl13Y
Wikipedia



