Výpalné

Zkusme si představit takovouto scénu. Místo děje nějaké americké město, čas děje 30-tá léta minulého století. Ulice, na ní obchody a různé služby. Řezník, pekař, švec, knihkupec, hospoda, autoopravna.  V hlavní roli, vybereme třeba knihkupce. Patrový domek, dole krám, nahoře se bydlí, manželka (přivydělává si jako švadlena), dvě děti. Obchod rodinu jakž takž uživí, ale na zbohatnutí to není. Jednoho dne navštíví knihkupce dva pánové v černých oblecích. Pane Smith (tak se knihkupec jmenuje) zavřete na chvíli a pojďme si dozadu promluvit, říká ten který připomíná gorilu. Ale to pane nejde, já vás neznám, neohlásili jste se předem, pokouší se odporovat knihkupec. Nemluvte, prostě jsme tady, dělejte, co vám říkáme. O.K., O.K., čím mohu sloužit pánové, podvolí se při pohledu na nevlídného svalovce majitel.

No víte pane Smith, máte pěkný dům, zavedený obchod, manželku, dvě milé, chytré děti. Ano to mám, přitaká nesměle vystrašený obchodník. A teď si představte, že by se našel nějaký lump, který by vám ten dům vyloupil, nebo nějaký úchyl, který by vám znásilnil manželku, nebo dokonce nějaký zvrhlík, který by vám unesl dítě a požadoval výkupné. Ale pánové, to se snad nestane. Třeba ne, ale mohlo by se stát, no a proto jsme tady my, abychom zajistili to, aby se to nestalo. My vám poskytneme naší ochranu a vy nám za tuto službu budete dávat tolik a tolik peněz, s úsměvem předkládá nabídku, která se nedá odmítnout, jeden z návštěvníků.
Pan Smith tedy sice nerad, ale předával každý měsíc výběrčímu pravidelné splátky. Tak to šlo rok, dva (titulek „Two years after“), střih. Do krámu celý den skoro nikdo nepřijde, mladší dítě vážně onemocnělo, lékař je drahý, léky rovněž. Přichází výběrčí výpalného. Pane mafiózo, situace je těžká, obchody nejdou, dítě je nemocné, nemohu platit. To nás nezajímá, dávám vám měsíc odklad, sežeňte si peníze, kde chcete, říká výběrčí rezolutně.
Za měsíc, stejná scéna. Nemám peníze, vzácný pane ochránče, nemohu vám nic dát. Dobrá, já jsem vás varoval, procedí skrze zuby muž a bez dalšího odejde.
Poslední scéna: Trafika, sledujeme titulky v místních novinách. Druhý den v parku kdosi znásilnil knihkupcovu manželku,  dítě se nevrátilo ze školy a v noci vyhořel dům do základů. Pan Smith se sotva spasil útěkem. Byl z něj žebrák a bezdomovec, manželka v blázinci, dítě se nenašlo.

Trochu drsný scénář, nic pro slabé povahy. Zkusme si tu situaci trochu zaktualizovat. Do Evropy přišli cizí návštěvníci zdaleka (v počtu více než milion),  předložili své požadavky a domácí platí. Sociální byty, finanční podpory, dětské přídavky, různé kurzy, vše zdarma. Sociální podpory azylantům se mají sjednotit v rámci celé unie. Navíc maximální tolerance, vše je dovoleno, vše je omlouváno (jiná kultura, musí mít čas se přizpůsobit, atd.) Všechno to zatím v prostředí vzájemné nevraživosti a občasných atentátů nějak jde, ale stát se může cokoliv. Ekonomice se nebude tolik dařit (jako by se třeba v Itálii, Řecku nebo Španělsku dařilo, pozn. recenzenta), státní rozpočet schodkový, obrovský státní dluh, asijská konkurence válcuje trh, mladí Evropané díky inkluzi mají mizerné vzdělání. Dopišme si každý scénář filmu sami – ¿co se stane, až nebudou peníze na výpalné?  (Dva otazníky se píši ve španělštině, ale zde jsou na místě)

Spojenectví levice a islámu

Podíváme-li se na převažující názory občanů v zemích západní Evropy a v bývalých socialistických státech, zjistíme diametrální rozdíl. Nejvýrazněji se projevuje právě nyní, kdy Evropa je vystavena neustávajícímu přílivu migrantů. Když budeme hledat příčinu, musíme jí hledat v historii. Zatímco my jsme se v roce 1989 zbavili vlády levice v podobě komunistů, levice na Západě již v té době ovládala prakticky všechny státní instituce a nejen to, její stoupenci obsadili i vedoucí pozice v křesťanských církvích. Nejprve protestanských a posléze i v katolické. Byla to ovšem docela jiná levice než u nás. Komunisté jako vedoucí síla v zemích socialistického tábora sami zklamaní svými neúspěchy již dávno ztratili víru v celosvětové vítězství proletariátu a postupně rezignovali. Naopak neomarxisté na Západě se právě utvrzovali ve víře v celosvětové vítězství svých idejí. Oni neudělali tu chybu, aby provedli kolektivizaci a zestátnění ekonomiky, ani aby dělnickou třídu prohlásili za vedoucí sílu ve společnosti. Protože sami mají rádi bohatství, potřebují, aby ekonomika byla výkonná a pokud jde o vedoucí sílu společnosti, za tu se považují právě oni – levicové intelektuální elity, zatímco pracující jsou pouze od toho, aby je prostřednictvím voleb do těchto funkcí ustanovili.
Tato úvaha mě přiměla, abych si vzal znovu do ruky knihu Oriany Fallaci „Síla rozumu“.
Tato kniha vyšla v roce 2004. V té době se u nás budoval kapitalismus a někteří lidé bohatli jako za doby „zlaté horečky“ v Americe, zatím ve stejné době v zemích západní Evropy (aniž to většina z nás tušila) již vládla levice (metastázující jako rakovina i do podle názvu pravicových stran). Oriana Fallaci novinářka, která navštívila řadu islámských zemí a mluvila s několika vůdci z těchto států, měla o islámu a o životě v islámských státech veškeré informace. Ve své knize zdůvodňuje  také spřízněnost neomarxistické levice a islámu. Tuto malou číst z její knihy bych zde odcitoval:

Vlastně jsem se všech ptala: „Ty to chápeš? Vy chápete, proč stojí levice na straně islámu?" A všichni  odpovídali: „Ovšem. Levice je ochranitelkou třetího světa, odpůrkyní Ameriky a  sionismu. Islám rovněž. Vidí v něm tedy, řečeno slovníkem Rudých brigád, svého přirozeného spojence'." Jindy odvětili: „Je to prosté. S pádem Sovětského svazu a zrodem  čínského kapitalismu se již levice neměla ke komu vztahovat. Proto se jako záchranného  kruhu chytila islámu." Nebo: „Pochopitelně. V Evropě již skutečný proletariát neexistuje  a levice bez dělnické třídy je jako kupec bez zboží. V islámském proletariátu nalézá tento  potřebný artikl - budoucí zdroj volebních hlasů, kterými si chce napěchovat kapsy."  Ačkoli měla v sobě každá z odpovědí kus nepochybné pravdy, žádná z nich nevycházela  z úvah, které předcházely mým otázkám. Nadále jsem se tak soužila a propadala  beznaději, až do chvíle, než mi došlo, že jsem se ptala špatně. Mé otázky byly chybné zejména proto, že vycházely ze zbytků úcty k levici, kterou jsem  znala (nebo věřila, že znám) jako malé děvče. K levici mých prarodičů, rodičů a mrtvých  druhů z války - výplodu mé dětské utopické fantazie. K levici, která již půl století  neexistuje. Mé nesprávné otázky se navíc zrodily z politické skepse, jíž jsem odjakživa  propadala a kterou jsem marně toužila zmírnit, když jsem se onu poušť pokoušela  zavlažit s pomocí těch, jejichž vinou vznikla. Mé otázky však byly scestné především  proto, že se zakládaly na chybných závěrech, lépe řečeno předpokladech. Prvním z nich  byla domněnka, že levice je sekulární. Nikoli: ačkoli je plodem sekularismu (který  ovšem vzešel z liberalismu, a proto jí není blízký), má náboženské rysy. Ať je černá, rudá, růžová, zelená, bílá nebo duhová, není sekulární.  Nese znaky církve. Vychází například z ideologie náboženské povahy, která se dovolává  absolutních pravd. Na jedné straně stojí Dobro, na druhé Zlo. Na jedné straně „světlé  zítřky", na druhé „tma jako v hrobě". Na jednom břehu její věrní, na druhém nevěrní  zrádci, ba přímo „nevěřící psi". Levice je církví. A nikoli církví podobnou těm, jež se  zrodily z křesťanství, tedy do jisté míry otevřených svobodné vůli, nýbrž církví  podobnou islámu. Stejně jako islám se totiž považuje za Bohem vyvolenou strážkyni  Dobra a Pravdy. Stejně jako islám nikdy neuzná své hříchy a chyby. Myslí, že je  neomylná, nikdy se za nic neomlouvá. Stejně jako islám žádá, aby se svět vyvíjel přesně  podle jejích představ a společnost byla budována na verších proroka Karla Marxe. Stejně  jako islám své věrné zotročuje a zastrašuje, a byť jsou někteří inteligentní, vymývá jim  mozky. Stejně jako islám nestrpí, abyste měli jiný názor, a pokud ho přece jen zastáváte,  opovrhuje vámi. Očerňuje vás, žaluje, trestá, a jestliže jí Korán neboli Strana nařídí, že  vás má zastřelit, udělá to. Je zkrátka, tak jako islám, antiliberální. Autokratická a  totalitářská, i když naoko schvaluje demokracii. Ne náhodou se devadesát pět procent  Italů, kteří přestoupili na islám, hlásí k levici či k rudočerným levicovým extremistům.  A stejně tak devadesát pět procent zdejších naturalizovaných muslimů.

Na závěr ještě úryvek z úvodu knihy.

Nakonec svou knihu věnuji všem, kteří - v mylné víře - ustrnuli ve slepotě, hluchotě, nevědomosti, lhostejnosti, jsou však  připravení  probudit se, aby v sobě znovu vzkřísili trochu zdravého rozumu. A spolu s rozumem  trochu odvahy - a spolu s odvahou trochu důstojnosti. Budeme je totiž naléhavě potřebovat. Stále naléhavěji, protože válka, kterou nám  vyhlásili, sílí hodinu po hodině. A čekají nás ještě horší časy.

Oriana Fallaci Červen 2004

Rozpory a protimluvy dominantní evropské ideologie

Francouzský autor Guillaume Faye se na svém blogu zabývá projevy současné dominantní ideologie v západním světě. Většinu příznaků demonstruje na prostředí Francie, které důvěrně zná. S menšími rozdíly je to ovšem možné aplikovat na celou Evropskou unii.

Rozpory dominantní ideologie

10.03. 2017 GUILLAUME FAYE (moje poznámky jsou psány italikou)

Dominantní ideologie (která není většinová, ale menšinová a hegemonní), ve které nejsou přítomny všechny složky, zvyšuje vnitřní rozpory a vytváří protimluvy (oxymoron). Nejvíce je to vidět v několika oblastech: hospodářský vývoj, imigrace, islám, feminismus, vzdělání, spravedlnost, atd.   

Levičáci  a mezinárodní finance jsou objektivně spřízněny

* Socialisté brání státní dluh a imaginárně bojují proti "úsporným opatřením", přičemž odmítají vyváženost veřejných financí jako "ultra-liberalismus". Přesto nenáviděné "mezinárodní finanční trhy"  vítají rostoucí zadluženost dlužníka, Francie má státní dluh ve výši 100% jejího HDP. Socialisté a mezinárodní spekulanti tak kráčejí po stejném chodníku.

* Leví anti-kapitalisté upřednostňují chronický deficit státního rozpočtu, ze "sociálních" důvodů a zároveň nenávidí "Mezinárodní finance". Nicméně ti, kteří financují deficit (prozatím) doufají, že tyto úvěry budou vydělávat víc a víc. Leví anti-kapitalisté jsou dojná kráva svého nepřítele. Ale to vše, je zmanipulovaná hra. Proč? Protože politická levice dlužníků je ovlivňovaná provizí od věřitelů za  dluh státu.
To je naprosto brilantní vysvětlení toho, proč mnohé finanční skupiny podporují levičácké vlády v jejich rovnostářských a multikulturních ideologiích. (nejznámější Georgi Soros). Stále větší dotování těch, kteří nevytvářejí ve státě žádné hodnoty, zvláště migranti z kulturně odlišného prostředí, nutně vede k většímu zadlužení států. Peníze jim samozřejmě půjčují tyto nadnárodní finanční skupiny. Než dlužník definitivně zkrachuje a přestane dluh splácet, tak mezitím na úrocích splatí mnohonásobek půjčené částky. Podpora různých neziskových a nestátních organizací, které tomuto zadlužování prošlapávají cestu je skvělou investicí, protože znamená jen zlomek budoucích zisků.

Levice straší ultra-liberalismem, zatímco Francie spěje k stále většímu kolektivismu

* Všude, se bojuje proti "ultra-liberalismu" a "úsporným opatřením", ve skutečnosti Francie žije v kolektivistické ekonomice. Více než 57% HDP absorbují vládní výdaje, což je nejvíce ve světě; dluh nás přivádí stále blíž k bankrotu, máme nejhorší daňový a konfiskační systém pro střední třídu a podniky, zejména malé a střední podniky.  

* Francie je kolektivistický stát se státem organizovanou ekonomikou, nadměrně regulovaný a přetížený, s počtem úředníků patří mezi největší na světě; naše země, má nejhorší výsledky (nezaměstnanost, zadlužení, obchod, růst ekonomiky) v celé Evropské unii.

K tomu je třeba dodat, že ve Francii je od listopadu roku 2015 výjimečný stav, který byl znovu prodloužen do poloviny roku 2017. Zdá se, že trpělivost Francouzů je nekonečná.

Rasistická ideologie, je rasismus

* Anti-rasistická podpora černých muslimů a Arabů, kteří jsou samy rasisté a antisemité. Jako je například Mehdi Meklat (který chce jako nový Hitler vyhladit Židy), vysoko obdivovaný liberálními médii, nebo jemu podobná Oulaya Amamra (cena César 2017 pro nejlepší herečku) autorka anti-bílých rasistických a homofobních tweetů, je omlouvána, protože je chráněna etnickým původem.

* Antibílý - rasismus, i když je široce rozšířený, není stíhán, protože je to zakázáno; rasismus je stíhán jen tehdy, pokud se týká lidí "barevných" a pochází od bílých autorů. Tyto případy jsou však vzácné a obecně padělané.  

* Antisemitismus a popírání holocaustu není stíháno, pokud pochází od muslimů (velmi časté případy); stíhány jsou jen případy, pokud pocházejí od nativních Evropanů (což se děje zřídka).

* Rasismus je považován za přitěžující motiv trestného činu nebo přestupku, ale v soudní praxi se vztahuje pouze na bělochy.  

* Oficiálně rasy neexistují, ale a zde je naprostý právní rozpor, rasismus jako trestný čin ano. Jako by bylo řečeno: kola neexistují, ale je zakázáno jezdit na kole.

* Pojem "černá Afrika" je politicky korektní a oprávněný. Pojem "bílá Europa" je zakázaný. Podobně prohlášení: Afrika patří Afričanům“ je považován za správný, prohlášení „Evropa patří Evropanům“ je označován za xenofobní a rasistický.

* Anti-bílý rasismus, se většinou vůbec nesleduje. Rasismus proti "viditelné menšině", téměř neexistuje, přesto je sledován.  

Pozitivní diskriminace a rasismus státu (anti bílý)

* Pozitivní diskriminace, která znamená poskytnutí výhod, výjimek a toleranci pro "barevné lidi", které mají  kompenzovat jejich údajnou "negativní diskriminaci" není, jako na amerických univerzitách ("afirmativní akce"), ve Francii legalizována, ale v praxi to funguje: systematické nebo prioritní najímání lidí z "rozmanitosti" osob s nízkou kvalifikací nebo průměrnou úrovní do velkých podniků a veřejných služeb, vyšší sociální podpora a absence sankcí v případě podvodu, snadný přístup k sociálnímu bydlení, z čehož jsou rodilí Francouzi téměř vyloučeni, atd.

* Na rozdíl od všech mediálních diskusí, je populace imigrantů – z 90% muslimská - není ani znevýhodněná ani vyloučená, ale spíše obecně upřednostňovaná ve všech oblastech, o čemž svědčí "obecní politiky"; za obrovskou cenu a bez jakýchkoli výsledků.

Dvojakost a excesy feminismu

* Feministická lobby získala zákony o povinnosti "parity" mezi muži a ženami na kandidátních listinách a v řízení společností, ve jménu rovnosti žen a mužů. Toto opatření na pohled rovnostářské, velmi vážně porušuje princip rovných příležitostí jednotlivců bez ohledu na jejich pohlaví či původ; jsou v rozporu s deklarací lidských práv, která neuznává legitimitu jakéhokoliv kvót založených na příslušnosti a původu.  

* Ubližují ženám, protože výběr podle schopností již není dodržován, budou některé ženy voleny nebo najímány podle kvóty. Lze říci, že některé ženy budou nespravedlivě zvýhodňovány.    

* Feministická a protirasistická levice je Islamofilní (rasismus požaduje), zatímco islám je misogynní a antisemitský. Feministky argumentují pro invazivní imigraci a islamizaci. Tyto femen útočí na křesťanskou církev, a prohlašují, že katolicismus byl misogynní (to je hloupé a nepravdivé), ale ze zbabělosti nikdy neútočí na mešity, přestože misogynie je jedním z pilířů islámu.

* Feministické hnutí pod vlivem islámského-levičáctví, se dovolává "svobody" žen k obraně nošení "burkin" na plážích, zatímco si každý je plně vědom, že je to provokace, a že toto směšné oblečení ženy ponižuje. Francouzsko-tuniská novinářka Sonia Mabrouk v rozhovoru pro Le Figaro (03/07/2017) vysvětluje, že feministky zvráceně, stejně jako islamisté, vydávají symbol nadvlády za výraz svobody! "  

Environmentalismus proti ekologii

* Ekologové chtějí zrušit elektrickou energii vyráběnou v jaderných elektrárnách, přestože patří k nejčistčím. Jejich "obnovitelné zdroje energie", dodávané přerušovaně v závislosti na větru a slunečním svitu, jsou tak marginální, že musí být dále využíváno uhelných a plynových elektráren – v daném případě v anti-nukleárním Německu. Což výrazně zvyšuje emise.   

* V Paříži omezení provozu a uzavření břehů řek zelenou lobby paní Hidalgo nezpůsobilo přechod na veřejnou dopravu, ale dopravní zácpy, které zvyšují znečištění ovzduší.

* Odmítnutí kanálu Rýn-Ron, díky velkém tlaku ekologické lobby, vedla k znásobení provozu, životní prostředí velmi znečišťujících kamionů, na dálnicích.       

Demokracie, populismus, oligarchie a lži   

* Státy, které si dal slovo "demokracie" do jména, obzvláště spojené s termínem "republika" jsou často diktaturami. Jako například Demokratická republika Kongo nebo bývalá Německá demokratická republika.

* Dominantní ideologie kromě "rasismu", kritizuje dalšího významného nepřítele: populismus. Být "demokratický" chválit "demokracii" jako sekulární idol, ale současně být "anti-populistický" je rozporné a absurdní: ve skutečnosti "demokracie" (podle řecké etymologie) a "populismus" (podle latinské etymologie) znamená přesně totéž: suverenitu lidu (občanů) proti oligarchii.

* Současná oligarchie, jejíž tyranie je měkká a diskrétní, je ve Francii vysoce efektivní. V Evropě vládne strach z reálné vlády lidu. Oligarchie zdůvodňuje svou dominanci tak, že se manipuluje s pojmy "demokracie" a „skutečná demokracie“, s tím, že "populismus" je spojován s fašismem. To je cynická lež. 

Užívání všech těchto pojmů jako populista, xenofobní, rasistický a dalších slov již dávno ztratilo svou reálnou podstatu. Je to používáno jako pouhá nadávka, cejch, označení nepřítele. Místo toho aby se řeklo tento člověk má jiný názor než my a proto se ho bojíme, nenávidíme jej, a kdyby to bylo možné, tak ho necháme zlikvidovat, tak se použije politicky korektní a dominantní ideologií schválený výraz rasista, populista, xenofob, islamofob v tomtéž smyslu, to znamená úhlavní nepřítel. Časem už bude třeba stačit jenom - běloch. 

  Justice proti spravedlnosti: politizace a zneužívání pravomoci kasty

* Zásada nestrannosti soudnictví už není důvěryhodná. Významná část francouzské justice je zpolitizovaná a neobjektivní. Mnozí soudci nedělají spravedlnost "jménem francouzského lidu", ale podle jejich ideologických závazků. Jak za režimu ve Vichy. Národní škola soudců poskytuje absolventům politicky orientované vzdělání zcela doleva, nebo dokonce blízko k islámskému-levičáctví.

* Soudnictví chce být nedotknutelné a posvátné jako jakási sekulární církev nad lidmi. Pronásleduje své kritiky: to je totalitní přístup.

* Zahalená do své falešné důstojnost a předstírané nestrannosti, část spravedlnosti následuje dominantní levicovou ideologii militantním způsobem. Viděli jsme to na odporných excesech pachatelů ze Svazu soudců,

* Mnozí soudci jsou nestranní, jen pokud jde o záležitosti obecného práva bez politických a etnických důsledků.  

  * Diktatura nevolených soudců, zejména evropských soudců, (která se vztahuje k národním parlamentům!), profesionální beztrestnost a jejich militantní ideologická předpojatost jsou velkou hrozbou skutečnou demokracii.

* Spravedlnost se vrátila do autonomní korporace (jako za starého režimu) není závislá na vůli lidu a jím zvolených suverenit. "Nezávislost" spravedlnosti na politických orgánech demokraticky zvolených lidmi je absurdní nápad. Jedná se o falešný výklad myšlenky "dělby moci" z Montesquieu.

* Vzhledem k tomu, nedemokratický princip vede soudnictví, (nevolené), aby bylo nezávislé od zákonů samých, které bez rozpaků porušuje a povzbuzuje ji tvořit nezávislou společnost. Soudnictví by měl být zcela závislé na parlamentní a výkonné moci, na legislativní svrchovanosti lidu, protože má dělat spravedlnost "pro lidi". Nezávislost soudnictví je tyranský nápad.  

EU je protievropská

* Proevropští příznivci současné Evropské unie a orgánů EU a štrasburského Evropského soudu podporují invazivní přistěhovalectví z jiných kontinentů.

* Zrušení hranic Schengenského prostoru a vojenské námořní záchranné operace ve Středozemním moři vedou k explozi migrační invaze do Evropy. Evropské námořnictvo neodráží útočníky, ale pomáhá jim v napadení.   

* Evropské instituce dohodly pravidla obchodu a mezinárodní obchod systematicky nepříznivě pro evropské společnosti.

* Je proto potřeba zcela transformovat formy současné Evropské unie, ale nikoli zrušit princip. Musíme se vrátit k myšlence Svazu suverénních národů. To znamená, obnovit tuto prastarou zásadu Svazu řeckých měst v suverenitě každého z nich. Rovněž homogenní spojené lidí s různými, ale bratrskými národy. Žádnou "rozmanitost" etnických skupin, což jsou automatické předpoklady občanské války. Evropa: jako jeden lid, ale mnoho národů.    

Vzdělání: egalitarismus proti rovnosti

* Snížení úrovně a disciplíny ve veřejném školství diskriminuje děti pracujících a děti z chudých poměrů. Děti z bohatých rodin navštěvují soukromé placené školy, které jsou značně nad celostátní úrovní vzdělávání, na rozdíl od minulosti, kdy veřejné školství mělo vyšší úroveň než soukromé.

* Egalitarismus a proti-výběrová ideologie se narodila v květnu 1968, jsou to hrobníci rovnosti ve vzdělávání; tyto ideologie podporují růst nerovnosti a blokují "cirkulaci elit". Francouzské Národní vzdělávání - bašta levicového rovnostářství - produkuje jednu z nejvyšších úrovní negramotnosti ve vyspělém světě - na konci základní školy: 20%. Ve střednědobém horizontu, to bude pro tuto zemi fatální. Francouzské absolventské vysvědčení již není mezinárodně akceptováno.        

* V této oblasti stejně jako v jiných, kde jsou dominantní levicové ideologie, laxní a rovnostářské, vytváří se dvoustupňová společnost: třída dětí jež jsou zapsány ve veřejných institucích, úroveň low-end, vyznačující se násilím a nejistotou (způsobené ze 100% cizinci), průměrné vzdělání, degradace  podmínek a vzdělávacích programů. Dnes státní škola vypadá jako levný supermarket a soukromé školy jako luxusní butik. Dříve to bylo přesně naopak.

Originální článek je zde: http://www.gfaye.com/les-contradictions-de-lideologie-dominante/

Trh práce a integrace imigrantů ve Finsku - výzkumná zpráva

Trh práce a integrace imigrantů ve Finsku 

VATT institut pro ekonomický výzkum

VATT výzkumná zpráva 185/2017

Matti Sarvimäki  

Souhrn

Tento článek dokumentuje Finskou politickou reakci na nárůstu žádostí o azyl v roce 2015 a výkonnost trhu práce starších přistěhovalců žijících ve Finsku. Imigranti z Afghánistánu, Iráku a Somálsku mají podstatně nižší míru zaměstnanosti, vydělávají méně a získávají větší sociální dávky než jiné skupiny přistěhovalců či domorodci v roce 1990 – 2013. Rozdíly mezi imigranty a domácími v zaměstnanosti a výdělcích sice časem klesají, ale zůstávají značné. Deset let po příjezdu do Finska, průměrné výdělky mužů imigrantů z těchto zemí byly jen 22 – 38 procent průměrného výdělku domorodých mužů ve stejném věku. Ještě mnohem menší jsou relativní příjmy žen. Kromě toho rozdíl ve srovnání příjmu sociálních dávek zůstává trvalý přesto, že se  časem zmenšují rozdíly ve výdělcích.

Úvod

Mezi 2014 a 2015, počet žádostí o azyl podaných ve Finsku stoupl na 890 procent. Zatímco absolutní čísla zůstala zhruba na úrovni "normálního" roku v sousedním Švédsku, příliv v tomto měřítku nebyl ve Finsku zaznamenán od druhé světové války. Jako všude v Evropě, příběhy o hledačích azylu vyplňovaly zprávy médií a působily na představivost veřejnosti. Významná součást následné politické debaty se týkala očekávané výkonnosti na trhu práce těch, kteří by zůstali ve Finsku a související dopad na veřejné finance.

Tento dokument se snaží dodat informace do politických debat zdokumentováním, jak rychle se přistěhovalci z imigranty-produkujících zemí zapojili na finském trhu práce v roce 1990 – 2013. Výsledky jsou poněkud bezútěšné. Na konci prvního roku ve Finsku byly zaměstnány pouze čtyři procenta mužů z Iráku a jejich průměrné výdělky byly pouze čtyři procenta průměrného výdělku domorodých mužů ve stejném věku. Tato disproporce mezi  přistěhovalci a domácími v průběhu času klesla, ale zůstává i tak obrovská. Deset let po příjezdu, průměrný výdělek muže narozeného v Iráku byly stále méně než čtvrtina průměrného příjmu původních obyvatel stejného věku. Výsledky pro muže narozené v Afghánistánu a Somálsku jsou podobné, s tím rozdílem, že zaznamenaly poněkud rychlejší růst příjmů, než bylo u Iráčanů. Rozdíly ve výkonnosti na  trhu práce žen z těchto zemí a domorodých žen byly ještě větší než u mužů.

Nízké platy přistěhovalců ze zemí produkujících migranty se částečně odráží v jejich sociálních dávkách. Přistěhovalci z Afghánistánu, Iráku a Somálska dostávají zhruba dvakrát tolik (ve srovnatelném měřítku) výhod jak domorodci. Však navzdory zvýšení příjmů v průběhu pobytu ve Finsku, sociální benefity mají tendenci zůstat poměrně konstantní. Ve skutečnosti se u některých skupin přistěhovalců zvyšuje ve stejné době výdělek i dávky. Tyto vazby zvýrazňují složitosti Finského sociálního systému a důležitost zkoumání výkonnosti na trhu práce i sociálních dávek při posuzování fiskálního dopadu imigrace.

Nešťastné omezení mé analýzy je, že finské statistiky aktuálně nemají informace o statusu povolení pobytu přistěhovalců. Zatímco většina přistěhovalců z Afghánistánu Iráku a Somálsku má statut uprchlíka (nebo jde o členy rodiny v rámci slučování rodin uprchlíků), nedá se dobře odhadnout pobytový statut podle země původu u  přistěhovalců z jiných oblastí původu. Například zatímco téměř jeden tisíc Rusů získal azyl ve Finsku v letech 2000 až 2015, oni a jejich rodiny představují jen malý zlomek ze zhruba 80 000 ruských přistěhovalců žijících ve Finsku v roce 2015. 

Na následující tabulce je počet žádostí o azyl ve Finsku v jednotlivých létech. Vidíme celkem rovnoměrný vývoj, který se nevymyká rozumným hodnotám. Zlom nastává v roce 2014/2015.

Tady končí překlad původního textu ze zprávy a dále už jsou moje vlastní poznámky.
Jak k tomuto vývoji mohlo dojít?Rekapitulace válečných konfliktů a občanských válek v zemích produkujících migranty.

Válka v Iráku oficiálně skončila roku 2011, nicméně ve formě občanské války probíhá dodnes, postupně ústřední vláda získává větší kontrolu nad územím.
Válka v Afganistánu trvá od roku 2001 do dnešního dne. Mezi léty 2014 a 2015 se nic mimořádného neudálo.
Válka v Libyi probíhá od roku 2011 do dneška, mezi lety 2014 a 2015 nedošlo k žádné významné změně.
Válka v Sýrii trvá rovněž od roku 2012, nepřetržitě do dnešního dne. Zlom nastal až v roce 2016, kdy se část území podařilo získat zpět pod kontrolu vlády. Na území pod kontrolou vlády je zcela běžný civilní život.
Válka v Somálsku probíhá od 90-tých let a od roku 2012, kdy byla ustavena ústřední vláda, se situace stabilizovala a dále nedošlo k žádnému zhoršení.
Kde se tedy vzala ona migrantská masivní vlna, která se dá označit jako tažení do Evropy v létech 2015 a 2016 a která stále trvá? Aniž bychom zmiňovali nějaké konspirační teorie, musíme konstatovat, že s válečnými konflikty, respektive s občanskými válkami ve světě to nemá žádnou přímou souvislost. Jedná se o uměle spuštěný a podporovaný proces. Jeho aktéři nijak nekonspirují, ale provádí tuto činnost zcela otevřeně. Těmi aktéry jsou především samotné orgány evropské unie, vlády evropských států (Německa, Itálie, Švédska) a také různé finanční a podnikatelské skupiny, z nichž nejznámější je finanční impérium Gyorge Sorose.

Dokument obsahuje řadu tabulek, grafů a vysvětlujícího textu. Všechny tyto údaje pouze potvrzují to, co je shrnuto v úvodu zprávy.

Tato tabulka uvádí rozdíly v zaměstnanosti mezi přistěhovalci a domácími po úpravě vzhledem k  pohlaví, věku, kalendářnímu roku a času života ve Finsku.

Číslům je třeba rozumět tak, že udávají o kolik procentních bodů méně je zaměstnaných cizinců než původních obyvatel. Příklad: zaměstnanost imigrantů z Iráku v prvním roce pobytu byla o 69 procentních bodů nižší než domácích. Jinak řečeno na každých 100 zaměstnaných Finů bylo 31 zaměstnaných Iránců atd. Takto jsou konstruovány všechny následující tabulky.

Následující tabulka určuje roční příjem opět v procentních bodech příjmů domorodců. Opět členěno podle pohlaví a podle délky pobytu v zemi.

K této tabulce učiním poznámku. Je vidět, že ani přistěhovalci z vyspělých zemí nedosahují v průměru příjmové úrovně domácích obyvatel – 88%. Takže pokud si někdo myslí, že tím že odejde ze své vlasti, udělá jinde „díru do světa“, tak se mýlí. OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Kromě Turecka jsou to všechno země ze "západního" kulturního okruhu:
Rakousko, Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Německo, Řecko, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Spojené království, USA, Japonsko, Finsko, Austrálie, Nový Zéland, Mexiko, Česká republika, Jižní Korea, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Chile, Slovinsko, Izrael, Estonsko, Lotyšsko.

Poslední tabulka jsou sociální benefity, které dostávají přistěhovalci v poměru k domácím.

Zde vidíme, že přistěhovalci ze zemí OECD nečerpají sociální podpory ani v takové výši jako domácí obyvatelé, naproti tomu ostatní čerpají více a někdy výrazně více než původní Finové.

To je několik faktů z daného dokumentu. Více se je možné dočíst v originálu dokumentu, který je dostupný zde: http://vatt.fi/documents/2956369/4207575/t185.pdf/466d79aa-ec0d-4982-9b5d-e45b536d6ae2

Tento dokument je zcela zásadním vkladem do diskuze o tom, zdali má Česká republika přijmout imigranty, kteří jsou jí v rámci přerozdělovacích kvót pod stále agresivnějšími výhružkami ze strany EU vnucovány. Tato zpráva je unikátní v tom, že v řadě evropských zemí nejsou tyto údaje vůbec sledovány a pokud ano, pak nejsou v žádném případě zveřejňovány. Jde o to zatajit veškerá reálná data, která potvrzují to co je každému logicky uvažujícímu člověku jasné, že imigranti z kulturně nekompatibilních oblastí jsou trvalým nákladem sociálního systému státu, který se časem nezmenšuje, ale právě naopak.  Bohužel ani v dalších generacích podle zkušeností z Německa, Francie, Holandska a dalších státu, se tato situace nijak nelepší. Tento materiál obsahuje informace a soubor faktů týkající se ekonomické stránky migrace. Důležitou součástí celkového působení migrace by měla být i zpráva o podílu kriminality imigrantů vůči domácímu obyvatelstvu. Zprávy z jiných zemí jednoznačně vypovídají o tom, že podíl imigrantů na kriminalitě v zemi je nepoměrně vysoký, bráno relativně k počtu domácího a přistěhovalého obyvatelstva. Toto kromě negativní atmosféry strachu a stále větší segregace migrantů ve společnosti generuje i další ekonomické náklady ve zvýšených nárocích na policii a další bezpečností složky, stejně jako na pobyt těchto pachatelů ve věznicích. Dalším důležitým údajem do mozaiky celkového vlivu imigrace na společnost ze zemí generujících migranty, to je především Blízký a střední východ a Afrika je úroveň vzdělanosti v první a dalších následných generacích. Přestože přistěhovalci mají nadstandardní podmínky k přístupu ke vzdělání – řada služeb a aktivit ve vzdělávacím systému, které si domorodí obyvatelé musí platit je pro imigranty zdarma – tak přes tuto skutečnost je úroveň dosaženého vzdělání nepoměrně nízká, pokud jde o dívky výrazně nízká. Zde je možné čerpat fakta z knihy Theo Sarrazina „Německo páchá sebevraždu“ a „Teror ctnosti“. V neposlední řadě je nutné tyto informaci doplnit údaji o porodnosti žen v těchto migrantských skupinách. Fertilita těchto žen je násobně vyšší než u žen původního obyvatelstva. Z toho plyne jedna nevyvratitelná skutečnost, že i kdyby bylo přijímání přistěhovalců zcela zastaveno, (k čemuž sotva dojde) bude se podíl těchto obyvatel imigrantského původu na celkovém počtu obyvatel relativně stále zvyšovat se všemi průvodními jevy zmíněnými výše, to je ekonomickými, sociálními, politickými, demografickými atd. Nastala doba, kdy každé politické rozhodnutí v této oblasti bude mít fatální následky pro budoucnost.

Obyvatelé Evropy v roli naivních hlupáků

Politici západních zemí hrají se svými občany nefér hru. Pod záminkou, že přijímají válečné běžence, obsazují území Evropy muslimskými dobyvateli. Uvádím dále jeden z řady podobných příkladů, který toto znovu potvrzuje. Každému, kdo logicky uvažuje, to musí být naprosto zřejmé. Nikdo z oblasti, kde se skutečně válčí, se nemá šanci dostat pryč. Jak by civilista mohl opustit obklíčené město, nebo jak by překročil bojovou linii? To je prostě nemožné, zabili by jej jedni nebo druzí. To znamená, že v poměru blížícím se stu procent všichni ti údajní váleční uprchlíci jsou ve skutečnosti ekonomičtí migranti. Využili pouze situaci, skutečnost, že se někde v oblasti, hodně daleko od jejich místa pobytu bojuje a vydali se do Evropy, kde zmatení, medii a vládní propagandou zmanipulovaní obyvatelé je se soucitem přijímají. Potom jsou tito migranti logicky velmi nespokojeni, když se s nimi jedná jako s těmi, za které se vydávají, to je s válečnými uprchlíky.

Modum, malá obec v jižní části Norska, čelí povstání syrských uprchlíků, kteří jsou rozhněváni rozhodnutím obce, ubytovat je zdarma v středně velkých bytech v studentských kolejích.
Aby zazněl hlasitě jejich protest proti této "nespravedlnost", šest arabských mužů zapojených do revolty nedávno odmítlo podepsat smlouvy na apartmány, které jim umožní pobývat v bytech s celkovou podlahovou plochou až 20 metrů čtverečních.

Syřanům, kteří tvrdí, že uprchly z války ve své vlasti, je mezi 20 a 33 lety. Abdulhadi Alkhalaf je jedním ze stěžovatelů. V Sýrii tento muž ve věku 31 let pracoval jako právník, a teď se domáhá "morálních práv",

v původním zdroji https://www.document.no/2017/03/01/bra-nok-for-studenter-men-ikke-for-asylsokere/ se uvádí, že Alkhalaf říká:

"Je to nespravedlivé, že jiní dostávají domy nebo byty. My stále žijeme v azylovém centru a přitom usilujeme se prosadit v životě. Chtěli bychom co nejdříve nový začátek a tak potřebujeme skutečný dům. My nechceme vypadat nešťastně a náročně, ale jsme prostě velmi netrpěliví, že se neposunujeme dál."
Úředník z obecního úřadu obce Modum, která se nachází v provincii Buskerud county nedaleko Osla, popírá jakékoli pochybení s nabízenými byty.

"Chápeme, že je to velký přechod pro Syřany z horních sociálních vrstev obývat mikro apartmány, ale jsou vybaveny ústředním topení, teplou vodou, elektřinou, kuchyní a pračkou. Kromě toho jsou pohodlně umístěny poblíž uzlu veřejné dopravy."

Studenti, kteří normálně v takových bytech žijí, poukazuje úředník, musí za ně platit, zatímco "uprchlíci" je obývají zdarma. Říká se tomu "získání střechu nad hlavou", a my jsme splnili povinnost pro uprchlíky. Zdá se, že byty jsou dost dobré pro studenty, aby se v nich dalo žít, zatímco ve stejné době nejsou vhodné pro Syřany, kteří tvrdí, že uprchli z války.
Kolik lidí v České republice vlastní dům a kolik se musí spokojit s bytem? Každý z nás si dovede představit, co to znamená vzít si hypotéku, 20 let žít skromně aby zbylo na splátky a ještě s tím rizikem, že když něco nevyjde (úraz nebo nemoc) může člověk o dům přijít. Pak přijde někdo nezván, nevolán s nulovými zásluhami o zemi, kam přichází a očekává, že zdarma dostane dům.
Tady se hodí odcitovat nedávný výrok Běloruského prezidenta: „Svět se zbláznil, ale my jej nehodláme následovat“

Americký názor na Rusko není jednotný

Lavrov versus McCain: je Rusko nepřítel?
(volně podle článku v americkém magazínu Chronicles publikovaném 28.2.2017)

Jako jeden z otců zakladatelů Mnichovské bezpečnostní konference řekl John McCain americký senátor a nekompromisní nepřítel Ruska, že je znepokojen tím, jak se svět odklání od univerzálních hodnot ke starým svazkům krve, rasy a sektářského náboženství.

V tom se McCain nemýlí. Nacionalismus je idea, jejíž čas znovu nastává. Tyto staré „vazby krve a náboženství“ se vracejí jako po oběžné dráze. To je realita, kterou je potřeba rozpoznat a počítat s ní.  Kvůli tomu, že něco odsoudíme, to nezmizí.

Co to ovšem jsou ty „univerzální hodnoty“ o kterých McCain mluví? (universální - rozuměj platné na celém světě, doslova v celém vesmíru).

Je to demokracie?
Svobodné volby v Indii posílily nacionalistický hinduismus, v Palestině daly moc Hamásu, v Libanonu vložily moc do rukou Hizballáhu. V Egyptě se po demokratických volbách dostalo k moci Muslimské bratrstvo, které bylo svrženo vojenským převratem, který uvítaly nejstarší a největší světové demokracie. Nezapomínejme, že jsme sami pomáhali svrhnout demokraticky zvolenou vládu v Kyjevě. Demokracie je jako autobus, který už nepotřebujete, když dojel do stanice – říká turecký prezident Recep Erdogan autokrat z Ankary a spojenec NATO.

Je snad svoboda vyznání univerzální hodnota?
Kázat a získávat nové stoupence pro křesťanství kdekoliv v islámském světě znamená stát se kandidátem mučednictví Praktikovat svobodu projevu v Xi Jinpingově Číně vás může dostat do vězení.

Liberální pojetí sexuálních vztahů a genderismus je světem sdílenou hodnotou?

Pokud se podíváme na Západem propagovanou rovnost všech sexuálních vztahů, jako univerzální hodnotu zjistíme, že v některých afrických a muslimských zemích jsou homosexuálové popravováni a cizoložnice kamenovány k smrti. V provincii Nuristán, v Spojenými státy „liberalizovaném“ Afganistánu 300-hlavý dav oblehl vězení, zastřelil strážící policisty a vytáhl 18-letou ženu, která utekla s milencem, aby se vyhnula jí nucenému dohodnutému sňatku. Byla zbita příbuznými a nakonec zastřelena svými bratry loveckou puškou a samopalem AK-47. Vraždy ze cti stejně jako sebevražedné útoky nejsou nic neobvyklého ve světě, kde to mnozí vnímají jako věci chvályhodné v očích Alláhových.

McCain sám sebe nazývá „přesvědčeným věřícím v Západ“, který odmítá přijmout fakt, že hodnoty našich protivníků jsou morálně ekvivalentní k těm našim. Ruský ministr zahraničí Lavrov naopak říká: Realita zde v Mnichově od nás vyžaduje uznat, že v novém boji o svět Rusko a USA jsou přirozenými spojenci. Můžeme se přít o Krym nebo o Donbas, ale to nic nemění na faktu, že se nacházíme na stejné lodi. Buď budeme společně plout, nebo společně klesneme ke dnu.
Má nebo nemá ministr zahraničí pravdu? Na rozdíl od doby studené války Moskva už neovládá světovou říši. Přestože je světovou jadernou velmocí, je současně zemí, jejíž HDP je na úrovni Španělska a počet obyvatel, který stále klesá, je 150 miliónů. Rusko neohrožuje pro USA žádný důležitý zájem. Je-li Amerika ohrožena milióny nelegálních přistěhovalců překračujících stále hranici z Mexika, tak Rusko na jihu čelí 1,3 miliardě Číňanů, kteří se hladově dívají na bohaté přírodní zdroje Sibiře a ruského Dálného východu. Čína, kterou Američané a jejich spojenci vytlačují z jižních a východních moří také buduje novou hedvábnou stezku přes bývalé ruské a sovětské provincie ve Střední Asii. S přibližně 16 milióny muslimů na svém území je Rusko ohrožováno stejnými teroristy jako Západ, ale je mnohem blíže Střednímu východu, zdroji sunnitského teroru.

Je Putinovo Rusko skutečným nepřítelem jak tomu věří McCain?

Než si odpovíme na tuto otázku musíme definovat, co je to nový boj o svět, jací v tom boji jsou protivníci a jaké hrozby z toho pro nás plynou. Pokud věříme, že v tomto boji jde o „globální demokracii“ a „lidská práva“, pak můžeme Putina postavit na druhou stranu barikády. Jak ovšem současně můžeme mít za spojence prezidenta Egypta el-Sissi, Erdogana v Turecku a všechny krále, emíry a sultány v Saudské Arábii, Bahrajnu, Kuvajtu nebo Ománu?
V případě, že ovšem přiznáme, že nová válka o svět je válkou o záchranu naší civilizace, pak se Rusko jeví nejen přirozeným spojencem, ale i odpovědnějším a silnějším než dav v Kyjevě.
V srpnu 1914 se Evropa ponořila do 50měsíčního krveprolití po atentátu na rakouského arcivévodu. V roce 1939 Británie a Francie vyhlásily válku, aby se Polsko udrželo a nemuselo dát Prusům přístav Gdaňsk, odebraný Německu pod nátlakem hladovění a blokády v roce 1919 a v jasném rozporu s Wilsnovými čtrnácti body a právem Gdaňský obyvatel na sebeurčení. Ve dvou těchto válkách zemřelo 50 až 100 milionů lidí.
Spojené státy jsou dnes připraveny ke konfrontaci s Ruskem, velkým a přirozený spojencem, kvůli poloostrovu, který Rusku patřil od osmnáctého století a je 5000 mil vzdálený od Spojených států.

"Máme obrovský potenciál, který je třeba spojit," nabídl Lavrov. „Ale aby to bylo možné, musíme mít vzájemný respekt.“ Doufejme, že prezident Trump bude slyšet vstřícný hlas z Ruska a nebude naslouchat jestřábům z amerického kongresu. (Zdroj: https://www.chroniclesmagazine.org/lavrov-vs-mccain-is-russia-an-enemy )