Čím se stala česká veřejno-právní média

Dnes jsem při čekání na jeden ze dvou pořadů, který v Českém rozhlase během týdne poslouchám,  zaslechl pravidelné zprávy. Musím přiznat, že jsem nebyl způsobem podání informace překvapen, o tom že veřejno-právní média již dávno nejsou nástrojem pro poskytování informací, ale nástrojem propagandy dobře vím, nicméně mne zarazilo to, že ta propaganda je již zcela otevřená, brutální a neskrývaná.

Obsahem zpráv byla informace, že Václav Klaus na semináři ve Vídni podpořil kandidáta na rakouského prezidenta pana Norberta Hofera. Takto stručně to ovšem nebylo řečeno, ta zpráva zněla, že „Václav Klaus ve Vídni podpořil pravicového populistu Norberta Hofera, který se 4. prosince utká ve volbách o post rakouského prezidenta s kandidátem strany zelených Alexandrem Van der Bellenem. Z jakého důvodu titulují v Českém rozhlase jednoho z kanditátů v jejich podání hanlivým přívlastkem „pravicový populista“?

Na stránkách rozhlasu jsem se dočetl:

„Zprávy jsou sestavovány podle žurnalistických zásad Českého rozhlasu. Při přípravě každé zprávy se autor řídí Kodexem Českého rozhlasu (v případě nejasností informace ověřuje). Při výběru obsahu zpravodajské relace důsledně dbáme na politickou nezávislost, plníme povinnosti veřejnoprávního rozhlasu a zároveň naplňujeme společenské objednávky posluchačů Českého rozhlasu Dvojky.“

Nevím, co obsahují žurnalistické zásady ani kodex Českého rozhlasu, ale to tvrzení, že důsledně dbají na politickou nezávislost, je zcela nepravdivé.

Rozumím tomu tak, že označení pravicový populista bylo použito ve smyslu dehonestace pana Hofera, neboť toho redaktoři Českého rozhlasu evidentně nemají rádi.

Nicméně ve skutečnosti ty termíny neznamenají nic špatného, právě naopak. Zavítáte-li na internetovou Wikipedii dočtete se:

u termínu „populismus“ - jde o politickou doktrínu, která popisuje jednání, při kterém političtí aktéři proti sobě staví „lid“ a „elity“. Je tedy zaměřen proti elitářství. Jinak řečeno populistický politik preferuje většinové názory majority před minoritními názory úzkých skupin občanů.

 u termínu „pravice“ - je poměrně vágní označení používané pro popis řady politických pozic a ideologií. Konzervativní pravice je používaná pro popis skupin podporujících zachování tradičních a kulturních hodnot či zvyklostí, a také zachování určité formy sociální hierarchie, liberální pravice pak podporuje ekonomickou svobodu člověka a minimální roli státu na společnosti.

Zarážející na podávání informací v Českém rozhlase je to, že když dávají ve zprávách politická hodnocení jednomu z kandidátů, že je nedávají i druhému. Proč redaktor připravující zprávy neoznačil Van der Bellena za levičáckého elitáře?

Opět nahlédněme do internetové encyklopedie, abychom mohli posoudit, zdali by takové označení bylo příhodné:

„levice“ - je poměrně vágní označení používané pro popis celé řady politických pozic a ideologií. Obvykle je levice používaná pro popis skupin podporujících změnu tradičního sociálního uspořádání s cílem rovnostářského přerozdělování bohatství a privilegií. Obsah pojmů levice a pravice se v různých společnostech a v různých dobách může různě vyvíjet.

Na závěr je nutné říci, že veřejnoprávní média již dávno neplní svou úlohu nestranného, neideologického, nepolitického, objektivního a pravdivého informování veřejnosti. Veřejno-právní média jsou u nás institucí propagandy úzké skupiny  elitářů, s kterými se vedení těchto médií a někteří zaměstnanci ideologicky ztotožňují. To ovšem znamená, že by ČT a ČR měly být financovány těmito skupinami, nikoliv koncesionáři.

O čem již se ve zprávách, z hlediska politického zaměření rozhlasu celkem logicky nezmínili, je to co Václav Klaus na semináři ve Vídni vlastně řekl.

Dobrá, jak se v poslední době stalo praxí mnoha přispěvatelů na internetu, také budu suplovat práci placených novinářů a přeložím některé pasáže z projevu Václava Klause (zdroj www.institutvk.cz)

Václav Klaus: masová migrace a nezodpovědnost evropské politiky (FPÖ Symposium, Kursalon Hübner, Wien, 18. November, 2016)

Současnou masovou migrace a velmi negativní důsledky pro budoucnost evropské společnosti, nezpůsobili migranti, ale evropští politici - v čele s politiky německými.

Vím, že toto je politicky nekorektní prohlášení. Evropští lídři nám dávají před oči politický kýč - na jedné straně náhlou, nikdy předtím neexistující, nesnesitelnou tragédii lidí v rozvojovém světě, zejména v zemích Středního východu, Afriky a Asie, a na druhé straně vynucený soucit se všemi těmito lidmi. Tento falešný program nemůžeme akceptovat.

Tyto někdy tragické životy lidí v těchto zemích by neměly být používány jako ospravedlnění pro "uvítací kultury" evropských elit.

V této debatě bychom se neměli schovávat za moralizující terminologii. Dilema dnešní Evropy není soucit, slitování a solidarita na jedné straně a lhostejnost, egoismus a maloburžoazní smýšlení na straně druhé. Dnešní Evropským tématem je naše budoucnost.

Většina evropských politických špiček to interpretuje a proto i jedná, úplně jinak. Díky své víře v jednoznačně příznivé účinky neomezené různorodosti lidí ve společném  soužití lidského společenství a jejich přesvědčení o naprosto pozitivním a obohacujícím vlivu přistěhovalců, jejich nápadů, jejich náboženství, jejich vzorců chování, tito lídři otevřeli v Evropě dveře. Dlouhodobě lákají migranty implicitně svou velkorysou sociální politikou, ale v poslední době je přímo explicitně zvou. To je jediným důvodem, proč jsou migranti zde.

Že tito politici, věří upřímně v ideologii multikulturalismu, v ideologii humanrightismu a v krásu a bezpečí světa bez hranic, to je těžké pochopit. Myslíte si, že je to opravdu možné, aby se z dnešních přistěhovalců vytvořil nový evropský člověk nějaký homo bruxellarum? Oni to zatím nikdy nepřiznali, ale jsem toho názoru, že mají tento záměr.

Dnešní masová migrace, kterou jsem - myslím, že správně - nazval "stěhování národů", označuji po dlouhou dobu za hrozbu pro evropskou civilizaci a kulturu, stejně jako hrozbu pro svobodu a demokracii, a ne na posledním místě za hrozbu pro evropskou prosperitu. Masová migrace přináší s sebou nebezpečná poškození nášeho životního stylu, kvality našeho života, našich tradic, zvyků a návyků.

Jsme - v Evropě v současné době rozděleni a nejednotní. Dalo by se hovořit téměř o válce v Evropě, dosud naštěstí jen válce myšlenek a výkladů. První oběti však již existují. Bitevní formace, které se objevují na obou stranách jsou dobře známé: na jedné straně, po mém boku, je svoboda, demokracie, odpovědnost, řád, svrchovanost evropských národních států, vlastenectví, možnost cestovat do zahraničí a pobývat v zahraničí namísto migrace. Tato strana je relativně tichá, klidná, zdvořilá a je připravena k jednání.

Na druhé straně je politická korektnost, multikulturalismus, masová migrace, nezodpovědnost a chaos, moralismus a manipulace, paní Merkelová, pan Juncker a Schulz, nedobrovolná a nikoli spontánní unifikace, centralizace, harmonizace a standardizace v Evropě, kontinentalismus, a - ne na posledním místě - kulturní marxismus frankfurtské školy. Tato strana je autistická, arogantní, agresivní a vede pouze monolog. Bohužel, má k dispozici silnější amplióny a efektivní dělostřelectvo.

Musíme ovšem něco udělat, musíme významně přispět k tomu aby došlo k otevření očí "mlčící většiny" evropských obyvatel.

Slovo "obyvatel" jsem použil záměrně. Nesmíme nikdy přijmout tezi lidí jako Wolfgang Schäuble, kteří říkají, že už nebudeme potřebovat v dnešním světě národy, ale pouze obyvatelstvo. Ne, nikdy bychom neměli dovolit abychom žili v zemi, ve společnosti bez národa. Historické zkušenosti nám opakovaně ukázaly, že neexistuje žádná demokracie bez národa. Migranti nechtějí být národ. Přicházejí k nám jako obyvatelstvo, ne jako národ.