Trochu jsem
se zasnil a vybavila se mi vzpomínka na dětská léta. Jezdili jsme do školy
autobusem do vedlejší vesnice a ráno jsme se scházeli na autobusové zastávce. Nebylo
prakticky dne, aby se někteří kluci při čekání na autobus nepoprali. Prali se
všichni, ti fyzicky dobře vybavení i ti
slabší. Prohrát v boji to nepřinášelo ztrátu cti, ale boji se vyhýbat, znamenalo být označen za zbabělce a ti tenkrát žádnou čest neměli. Takže ráno
to bitkou začalo a pokračovalo to ve škole nejpozději o druhé přestávce. Potom jsme se ještě poprali, když jsme šli ze školy, to se vyřizovaly křivdy vzniklé během dne. Pokud se bitka o přestávce protáhla
přes zvonění a učitel se stal svědkem rvačky, pouze ukázal, který
z výtečníků se postaví do kterého koutu třídy a tím byl problém vyřešený. Žádná
poznámka do žákovské, a pokud nedošlo k vážnému zranění, žádné pozvání
rodičů do školy. Nemám už děti, které by navštěvovaly základní školu, ale
myslím, že mám jasnou představu a dokáži odhadnout, jak by stejná situace, kdy
se dva kluci poperou ve třídě, dopadla dnes. Rodiče chlapců by byli pozváni na
pohovor k řediteli, chlapci by museli navštívit psychologa
v psychologické poradně, možná podstoupit i nějakou terapii. To
v případě, že by se to stalo u nás. V podobné situaci v Norsku
by děti byly Barnevernetem odebrány rodičům a dány do převýchovy do ústavu nebo
do náhradní rodiny.
Agresivita
je u mužů naprosto přirozenou věcí – samozřejmě i u dětí mužského pohlaví je
naprosto přirozená, pro přežití potomstva nesmírně důležitá. Projevy agresivity
si muži určují své pozice v hierarchickém uspořádání společnosti. Tato
agrese kromě psychopatologických případů není namířená proti ženám. Žena je pro
muže objektem sexuálního zájmu a nepovažuje ji za soupeře (možná by dnes i
měl). Proto normálním ženám mužská agresivita nevadí, mnohdy takové agresivní
muže preferují. Normální ženy se mužů nebojí, muži je přitahují a zamilovávají
se do nich. Bigotní feministky, které jsou často frigidní, se mužů bojí, proto
usilují o potlačení všech projevů mužské agresivity ve společnosti. Feminizmus
je nedílnou součástí marxistické ideologie, proto i dnešní neomarxisté usilují
o takovou výchovu, která vymýtí veškerou mužskou agresivitu a projevy mužství a
mužnosti obecně. Po létech usilovné převýchovy došlo v Západní Evropě k devirilizaci (odmužnění) celé populace.
O tomto jevu píše Benjamin Kuras jako o závažném problému naší civilizace.
Společnost s takto potlačenými projevy mužství nemůže obstát
v konkurenci s civilizacemi nebo etniky, kde mají muži zachovány
všechny přirozené vlastnosti.
Kdybychom
uvěřili marxistické teorii, že člověk je pouze takový jak jej prostředí
zformuje, tak bychom museli propadnout zoufalství. Naštěstí tomu tak není,
člověk má rovněž zvířecí podstatu, má přirozené instinkty a primární principy
jednání uložené v genech. Výchova, zvláště ta, která je s těmito zděděnými
vlastnostmi v příkrém rozporu je pouze určitou nanesenou vrstvou, která na
základě nějakého silného podnětu odpadne a projeví se přirozená podstata
člověka. Je to podobné, jako když se Kostěj Nesmrtelný připoutaný pevnými řetězy
v 13. komnatě napil vody a rázem se z pout osvobodil. Tak se, až to
bude nutné, probudí i západoevropští muži a postaví se na odpor s nemenší
agresivitou jako jejich invazní protějšky.
Toto
samozřejmě současní neomarxisté, multikuralisté a tzv. sluníčkáři tuší a proto
se snaží stále více přitahovat řetězy a potlačovat všechny projevy mužnosti.
Nebude jim to nic platné, dojde i na ně.
Žádné komentáře:
Okomentovat