Ztráta mužnosti

Trochu jsem se zasnil a vybavila se mi vzpomínka na dětská léta. Jezdili jsme do školy autobusem do vedlejší vesnice a ráno jsme se scházeli na autobusové zastávce. Nebylo prakticky dne, aby se někteří kluci při čekání na autobus nepoprali. Prali se všichni, ti fyzicky dobře vybavení  i ti slabší. Prohrát v boji to nepřinášelo ztrátu cti, ale boji se vyhýbat, znamenalo být označen za zbabělce a ti tenkrát žádnou čest neměli. Takže ráno to bitkou začalo a pokračovalo to ve škole nejpozději o druhé přestávce. Potom jsme se ještě poprali, když jsme šli ze školy, to se vyřizovaly křivdy vzniklé během dne. Pokud se bitka o přestávce protáhla přes zvonění a učitel se stal svědkem rvačky, pouze ukázal, který z výtečníků se postaví do kterého koutu třídy a tím byl problém vyřešený. Žádná poznámka do žákovské, a pokud nedošlo k vážnému zranění, žádné pozvání rodičů do školy. Nemám už děti, které by navštěvovaly základní školu, ale myslím, že mám jasnou představu a dokáži odhadnout, jak by stejná situace, kdy se dva kluci poperou ve třídě, dopadla dnes. Rodiče chlapců by byli pozváni na pohovor k řediteli, chlapci by museli navštívit psychologa v psychologické poradně, možná podstoupit i nějakou terapii. To v případě, že by se to stalo u nás. V podobné situaci v Norsku by děti byly Barnevernetem odebrány rodičům a dány do převýchovy do ústavu nebo do náhradní rodiny.

Agresivita je u mužů naprosto přirozenou věcí – samozřejmě i u dětí mužského pohlaví je naprosto přirozená, pro přežití potomstva nesmírně důležitá. Projevy agresivity si muži určují své pozice v hierarchickém uspořádání společnosti. Tato agrese kromě psychopatologických případů není namířená proti ženám. Žena je pro muže objektem sexuálního zájmu a nepovažuje ji za soupeře (možná by dnes i měl). Proto normálním ženám mužská agresivita nevadí, mnohdy takové agresivní muže preferují. Normální ženy se mužů nebojí, muži je přitahují a zamilovávají se do nich. Bigotní feministky, které jsou často frigidní, se mužů bojí, proto usilují o potlačení všech projevů mužské agresivity ve společnosti. Feminizmus je nedílnou součástí marxistické ideologie, proto i dnešní neomarxisté usilují o takovou výchovu, která vymýtí veškerou mužskou agresivitu a projevy mužství a mužnosti obecně. Po létech usilovné převýchovy došlo v Západní Evropě  k devirilizaci (odmužnění) celé populace. O tomto jevu píše Benjamin Kuras jako o závažném problému naší civilizace. Společnost s takto potlačenými projevy mužství nemůže obstát v konkurenci s civilizacemi nebo etniky, kde mají muži zachovány všechny přirozené vlastnosti.

Kdybychom uvěřili marxistické teorii, že člověk je pouze takový jak jej prostředí zformuje, tak bychom museli propadnout zoufalství. Naštěstí tomu tak není, člověk má rovněž zvířecí podstatu, má přirozené instinkty a primární principy jednání uložené v genech. Výchova, zvláště ta, která je s těmito zděděnými vlastnostmi v příkrém rozporu je pouze určitou nanesenou vrstvou, která na základě nějakého silného podnětu odpadne a projeví se přirozená podstata člověka. Je to podobné, jako když se Kostěj Nesmrtelný připoutaný pevnými řetězy v 13. komnatě napil vody a rázem se z pout osvobodil. Tak se, až to bude nutné, probudí i západoevropští muži a postaví se na odpor s nemenší agresivitou jako jejich invazní protějšky.

Toto samozřejmě současní neomarxisté, multikuralisté a tzv. sluníčkáři tuší a proto se snaží stále více přitahovat řetězy a potlačovat všechny projevy mužnosti. Nebude jim to nic platné, dojde i na ně.