Vystoupení a především činy předsedy vlády Maďarské
republiky, to je jednání skutečně velkého státníka. Je to chování člověka,
který má intuici a jako zvířata a ptáci pozná blížící se zemětřesení dříve, než
jej zaznamenají nejcitlivější přístroje. Říká se tomu šestý smysl, který vnímavého
člověka varuje, dříve než nebezpečí
zaznamenají ti ostatní. Podobnou intuici má i spisovatel česko-židovského
původu Benjamin Kuras.
Nedá se říci, že jsou sami. Takto vnímavých lidí, kterým dlouhodobá zkušenost přeměněná na intuici říká, že to jak jedná společnost ve většině Evropských zemí, povede k zániku evropské kultury, národů a etnik současné evropské populace, nebo v lepším případě k tragédii celoevropské občanské války.
Těch lidí s intuicí a se správným vnímáním reality je bohužel zatím menšina. Většina je těch lhostejných, opatrných a bojácných. Zdá se jako by sádlo, kterým se u mnohých obalila jejich těla, obalilo i jejich mozky a způsobilo tupou nečinnost.
Pak je tu ovšem ještě sice malá nicméně aktivní a nebezpečná skupina zasažená nějakým psychickým virem. Ten virus u nich způsobuje odpor ke všemu vlastnímu, pohrdání tradicemi, zvyky, kulturou, náboženstvím, jazykem a historií svého národa, ztrátu hrdosti nad výsledky práce a hrdinstvím předků. Tito lidé odmítají veškeré dědictví vytvořené generacemi, zvelebenou krajiny, poklady architektury, umělecká díla, vynálezy. Tento zhoubný vir či parazit potlačil v těchto lidech i tu nepřirozenější touhu mít vlastní potomstvo, toto vychovat a chránit před vším, co by je ohrožovalo i za cenu obětování sama sebe. Takto zasažení lidé jsou naopak ochotni všeho se vzdát a bez odporu to předat všem, kdo si o to řeknou, jen když budou cizí a odlišní.
Domnívám se, aniž bych si činil nějaké ambice na odborný psychologický nebo sociologický rozbor, že tento psychický vir si tito lidé přinesli z virtuálního, nereálného světa filmů, počítačových her a iluzí vznikajících působením drog. Ve virtuálním světě je všechno snadné, bezpracné a bezbolestné. V reálném světě se život rodí v krvi a bolesti a stejným způsobem i zaniká. Nic není zadarmo, o vše musí člověk usilovat, stále se učit a pracovat. To, že je současná evropská společnost tak bohatá, že všichni mohou žít v relativním blahobytu, aniž se o něj všichni zasloužili, to je jen dočasný stav. Ti, kteří žijí v iluzi neskutečného světa, to ovšem tak nevnímají. Není divu vznik života i smrt, lidská bezmoc a utrpení jsou skryty za hradbu zdí nemocnic, domovů důchodců a hospiců. Lidé jsou neustále bombardováni propagandou neomezených možností každého jedince. Reklama říká: vezmi si, co chceš, všeho můžeš dosáhnout, stačí jen chtít, budeš věčně mladý a zdravý, veškerá omezení, bolest, chudoba, stáří a smrt, to se tebe netýká, snad těch druhých.
Bohužel tomu tak není, platí ono španělské přísloví „Vezmi si, co chceš, řekl Bůh, ale za všechno zaplať“. Ta cena, kterou musí člověk nakonec zaplatit, je obvykle mnohem vyšší než by čekal.
Nedá se říci, že jsou sami. Takto vnímavých lidí, kterým dlouhodobá zkušenost přeměněná na intuici říká, že to jak jedná společnost ve většině Evropských zemí, povede k zániku evropské kultury, národů a etnik současné evropské populace, nebo v lepším případě k tragédii celoevropské občanské války.
Těch lidí s intuicí a se správným vnímáním reality je bohužel zatím menšina. Většina je těch lhostejných, opatrných a bojácných. Zdá se jako by sádlo, kterým se u mnohých obalila jejich těla, obalilo i jejich mozky a způsobilo tupou nečinnost.
Pak je tu ovšem ještě sice malá nicméně aktivní a nebezpečná skupina zasažená nějakým psychickým virem. Ten virus u nich způsobuje odpor ke všemu vlastnímu, pohrdání tradicemi, zvyky, kulturou, náboženstvím, jazykem a historií svého národa, ztrátu hrdosti nad výsledky práce a hrdinstvím předků. Tito lidé odmítají veškeré dědictví vytvořené generacemi, zvelebenou krajiny, poklady architektury, umělecká díla, vynálezy. Tento zhoubný vir či parazit potlačil v těchto lidech i tu nepřirozenější touhu mít vlastní potomstvo, toto vychovat a chránit před vším, co by je ohrožovalo i za cenu obětování sama sebe. Takto zasažení lidé jsou naopak ochotni všeho se vzdát a bez odporu to předat všem, kdo si o to řeknou, jen když budou cizí a odlišní.
Domnívám se, aniž bych si činil nějaké ambice na odborný psychologický nebo sociologický rozbor, že tento psychický vir si tito lidé přinesli z virtuálního, nereálného světa filmů, počítačových her a iluzí vznikajících působením drog. Ve virtuálním světě je všechno snadné, bezpracné a bezbolestné. V reálném světě se život rodí v krvi a bolesti a stejným způsobem i zaniká. Nic není zadarmo, o vše musí člověk usilovat, stále se učit a pracovat. To, že je současná evropská společnost tak bohatá, že všichni mohou žít v relativním blahobytu, aniž se o něj všichni zasloužili, to je jen dočasný stav. Ti, kteří žijí v iluzi neskutečného světa, to ovšem tak nevnímají. Není divu vznik života i smrt, lidská bezmoc a utrpení jsou skryty za hradbu zdí nemocnic, domovů důchodců a hospiců. Lidé jsou neustále bombardováni propagandou neomezených možností každého jedince. Reklama říká: vezmi si, co chceš, všeho můžeš dosáhnout, stačí jen chtít, budeš věčně mladý a zdravý, veškerá omezení, bolest, chudoba, stáří a smrt, to se tebe netýká, snad těch druhých.
Bohužel tomu tak není, platí ono španělské přísloví „Vezmi si, co chceš, řekl Bůh, ale za všechno zaplať“. Ta cena, kterou musí člověk nakonec zaplatit, je obvykle mnohem vyšší než by čekal.
Vrátím se zpět k těm, kteří těmto iluzím nepropadli a
varují nás ostatní. Zatím je ještě čas, pokud toto varování přeslechneme,
zaplatíme nakonec vysokou cenu. Jedním z těch nejznámějších je premiér
Maďarské republiky Viktor Orbán. Zde uvádím jeho vskutku státnický projev ze
dne oslav maďarského státního svátku 15. března 2016. Tuto jeho řeč je možné
přirovnat k projevům Winstona Churchilla k národu za 2. světové
války.
< Dnešní Evropa je křehká, slabá a chorá jako „květina
užíraná skrytým červem. Dnes, více než století a půl od velkých bojů za
nezávislost evropských národů, náš společný domov není svobodný. Je to proto,
že „svoboda začíná vyslovením pravdy44. V dnešní Evropě je pravda zakázaná.
„Roubík je roubík, i kdyby byl z hedvábí.“
Je zakázáno říkat, že ti, kdo přicházejí, nejsou uprchlíci, a že Evropa je
migrací ohrožena. Je zakázáno říkat, že desítky milionů směřují k nám. Je
zakázáno říkat, že imigrace do našich zemí přináší zločinnost a teror. Je
zakázáno upozorňovat, že ty masy přicházející z jiných civilizací ohrožují náš
způsob života, naši kulturu, naše zvyky a naše křesťanské tradice. Je zakázáno
připomínat, že ti, kdo sem přišli dřív, si zde už pro sebe vybudovali svůj
vlastní nový, oddělený svět, s vlastními zákony a idejemi, který štěpí
tisíciletou strukturu Evropy. Je zakázáno upozorňovat, že to není nezamýšlený
řetěz náhod, nýbrž předem plánovaná a sehraná operace, masa lidí namířená k
nám. Je zakázáno říkat, že v Bruselu se spřádají plány přesunout sem cizince co
možná nejrychleji a usadit je mezi nás. Je zakázáno upozorňovat, že účelem
usazování cizinců zde je přetvořit náboženskou a kulturní krajinu Evropy a
přeinženýrovat její etnické základy - a tím odstranit poslední bariéru
internacionalismu: národní státy. Je zakázáno říkat, že Brusel teď kradmo
pohlcuje víc a víc plátků naší národní svrchovanosti, a že v Bruselu teď mnozí
plánují Spojené státy evropské, k nimž jim nikdo nedal svolení.
Používají k našemu poddání jiné nástroje. Dnes nás nevězní, netransportují do koncentráků, neposílají na nás tanky, aby okupovaly země věrné svobodě. Dnes stačí mezinárodní mediální dělostřelba, denunciace, pohrůžky a vydírání - nebo přesněji, stačily, zatím.
Národy Evropy se zvolna probouzejí, znovu se shlukují a brzy opět získají půdu pod nohama. Evropské konstrukce stojící na potlačení svobody skřípou a lámou se. Národy Evropy možná konečně chápou, že je ohrožena jejich budoucnost. Ne jen prosperita, pohodlný život, zaměstnanost, ale i naše samotná bezpečnost a klidný řád našich životů. Konečně národy Evropy, dosud dřímající v hojnosti a prosperitě, pochopily, že životní zásady, na nichž byla Evropa postavena, jsou ve smrtelném nebezpečí. Evropa je společenství křesťanských, svobodných a nezávislých národů, rovnoprávnosti žen a mužů, fair konkurence a solidarity, hrdosti a pokory, spravedlnosti a soucitu.
Masová migrace je pomalý tok vody vytrvale podemílající naše břehy. Maskuje se jako humanitární kauza, ale její pravou podstatou je okupace území. A co pro ni je územím získaným, to je pro nás územím ztraceným. Hejna posedlých obránců lidských práv cítí zdrcující potřebu nás napomínat a spílat nám do nevraživých xenofobů, ale pravda je ta, že náš národ je také národem inkluzivním a jeho dějiny jsou dějinami prolínání kultur. Ti, kdo sem chtěli přijít jako noví členové rodin nebo jako vykořeněnci prchající o život, byli přijati, aby si zde vytvořili nový domov. Ale ti, kdo sem přišli s úmyslem změnit naši zemi, ti, kdo přišli s násilím a proti naší vůli, se vždy setkali s odporem.
Chceme-li tuto masovou migraci zastavit, musíme nejprve zkrotit Brusel. Hlavní nebezpečí pro budoucnost Evropy nepřichází od těch, kdo sem chtějí přijít, ale od bruselského fanatického internacionalismu. Neměli bychom dovolit, aby se Brusel povyšoval nad zákony. Nedovolíme mu vnucovat nám hořké plody své kosmopolitní migrační politiky. Nebudeme do Maďarska importovat zločinnost, terorismus, homofobii a synagogy pálící antisemitismus. Nebudou zde žádné zóny, kde neplatí zákony, nebude tu žádný masový chaos. Žádné imigrantské vzpoury, žádné gangy lovící naše ženy a dcery. Nedovolíme druhým diktovat nám, koho si do svého domova a své země pustíme, vedle koho budeme žít a s kým budeme svou zemi sdílet.
Odmítáme vnucené rozmisťování a nebudeme tolerovat ani vydírání, ani výhrůžky. Přišel čas zvonit na poplach. Přišel čas na opozici a odpor. Přišel čas přibírat spojence. Přišel čas vztyčit prapor hrdých národů. Přišel čas zabránit destrukci Evropy a zachránit budoucnost Evropy.
K tomuto cíli, bez ohledu na stranickou příslušnost, povoláváme každého občana Maďarska ke sjednocení a voláme ke všem národům Evropy, aby se sjednotily. Vůdcové a občané Evropy už nesmějí žít ve dvou oddělených světech. Musíme obnovit jednotu Evropy. My, národy Evropy, nemůžeme být svobodní jednotlivě, jestliže nejsme svobodní spolu. Jestliže spojíme síly, uspějeme, jestliže budeme táhnout různými směry, selžeme. Společně jsme síla, rozptýleně slabost. Spolu nebo vůbec - to je dnes zákonem.
Dnes je v knize osudu psáno, že skryté světové mocnosti bez tváří vymýtí vše, co je jedinečné, autonomní, starodávné a národní. Stmelují kultury, náboženství a populace, dokud se naše mnohotvárná a hrdá Evropa nepokoří a neodkrví. A jestliže se takovému výsledku poddáme, bude náš osud zpečetěn a pohltí nás obrovské břicho Spojených států evropských.
Porazit, přepsat a transformovat osud, který je pro nás zamýšlen. Učili jsme se, že nebezpečí do tváře může pohlédnout jen odvážný. Musíme proto vytáhnout tu starodávnou ctnost odvahy z nánosu zapomnění. Nejprve si musíme zocelit páteře a odpovědět jasně a hlasitě, aby nás bylo slyšet daleko a široko, na otázku, která určí náš osud. Otázka, na níž budoucnost Evropy stojí a padá, je tato: Budeme otroci, nebo svobodní - to je ta otázka, rozhodni! >
Používají k našemu poddání jiné nástroje. Dnes nás nevězní, netransportují do koncentráků, neposílají na nás tanky, aby okupovaly země věrné svobodě. Dnes stačí mezinárodní mediální dělostřelba, denunciace, pohrůžky a vydírání - nebo přesněji, stačily, zatím.
Národy Evropy se zvolna probouzejí, znovu se shlukují a brzy opět získají půdu pod nohama. Evropské konstrukce stojící na potlačení svobody skřípou a lámou se. Národy Evropy možná konečně chápou, že je ohrožena jejich budoucnost. Ne jen prosperita, pohodlný život, zaměstnanost, ale i naše samotná bezpečnost a klidný řád našich životů. Konečně národy Evropy, dosud dřímající v hojnosti a prosperitě, pochopily, že životní zásady, na nichž byla Evropa postavena, jsou ve smrtelném nebezpečí. Evropa je společenství křesťanských, svobodných a nezávislých národů, rovnoprávnosti žen a mužů, fair konkurence a solidarity, hrdosti a pokory, spravedlnosti a soucitu.
Masová migrace je pomalý tok vody vytrvale podemílající naše břehy. Maskuje se jako humanitární kauza, ale její pravou podstatou je okupace území. A co pro ni je územím získaným, to je pro nás územím ztraceným. Hejna posedlých obránců lidských práv cítí zdrcující potřebu nás napomínat a spílat nám do nevraživých xenofobů, ale pravda je ta, že náš národ je také národem inkluzivním a jeho dějiny jsou dějinami prolínání kultur. Ti, kdo sem chtěli přijít jako noví členové rodin nebo jako vykořeněnci prchající o život, byli přijati, aby si zde vytvořili nový domov. Ale ti, kdo sem přišli s úmyslem změnit naši zemi, ti, kdo přišli s násilím a proti naší vůli, se vždy setkali s odporem.
Chceme-li tuto masovou migraci zastavit, musíme nejprve zkrotit Brusel. Hlavní nebezpečí pro budoucnost Evropy nepřichází od těch, kdo sem chtějí přijít, ale od bruselského fanatického internacionalismu. Neměli bychom dovolit, aby se Brusel povyšoval nad zákony. Nedovolíme mu vnucovat nám hořké plody své kosmopolitní migrační politiky. Nebudeme do Maďarska importovat zločinnost, terorismus, homofobii a synagogy pálící antisemitismus. Nebudou zde žádné zóny, kde neplatí zákony, nebude tu žádný masový chaos. Žádné imigrantské vzpoury, žádné gangy lovící naše ženy a dcery. Nedovolíme druhým diktovat nám, koho si do svého domova a své země pustíme, vedle koho budeme žít a s kým budeme svou zemi sdílet.
Odmítáme vnucené rozmisťování a nebudeme tolerovat ani vydírání, ani výhrůžky. Přišel čas zvonit na poplach. Přišel čas na opozici a odpor. Přišel čas přibírat spojence. Přišel čas vztyčit prapor hrdých národů. Přišel čas zabránit destrukci Evropy a zachránit budoucnost Evropy.
K tomuto cíli, bez ohledu na stranickou příslušnost, povoláváme každého občana Maďarska ke sjednocení a voláme ke všem národům Evropy, aby se sjednotily. Vůdcové a občané Evropy už nesmějí žít ve dvou oddělených světech. Musíme obnovit jednotu Evropy. My, národy Evropy, nemůžeme být svobodní jednotlivě, jestliže nejsme svobodní spolu. Jestliže spojíme síly, uspějeme, jestliže budeme táhnout různými směry, selžeme. Společně jsme síla, rozptýleně slabost. Spolu nebo vůbec - to je dnes zákonem.
Dnes je v knize osudu psáno, že skryté světové mocnosti bez tváří vymýtí vše, co je jedinečné, autonomní, starodávné a národní. Stmelují kultury, náboženství a populace, dokud se naše mnohotvárná a hrdá Evropa nepokoří a neodkrví. A jestliže se takovému výsledku poddáme, bude náš osud zpečetěn a pohltí nás obrovské břicho Spojených států evropských.
Porazit, přepsat a transformovat osud, který je pro nás zamýšlen. Učili jsme se, že nebezpečí do tváře může pohlédnout jen odvážný. Musíme proto vytáhnout tu starodávnou ctnost odvahy z nánosu zapomnění. Nejprve si musíme zocelit páteře a odpovědět jasně a hlasitě, aby nás bylo slyšet daleko a široko, na otázku, která určí náš osud. Otázka, na níž budoucnost Evropy stojí a padá, je tato: Budeme otroci, nebo svobodní - to je ta otázka, rozhodni! >
Podobně mluví spisovatel Benjamin Kuras, zde uvádí v 16
bodech, co je nezbytné konat k záchraně evropské civilizace (týká se
těch, kteří se domnívají, že za záchranu stojí):
- Nazývat věci pravými jmény, nezamlčovat fakta skutečná a nevymýšlet neskutečná.
- Vzít konečně na vědomí, že se proti nám vede válka na život a na smrt, a začít rychle stavět hradby a pevnosti, psychické, kulturní a materiální.
- Nemarnit čas a energii „sterilními hádkami a sektářskými rozbroji.
- Přestat spoléhat na druhé a posílit se k vlastní záchraně sami.
- Zbavit se pocitu viny, sebenenávisti, xenofilie a etnomasochismu.
- Vzdělávat sebe i děti v evropské historii, pěstovat evropskou etiku a estetiku, vnímat jejich bohatství a duchovní energii a vědět, za co bychom byli ochotni riskovat život pro záchranu druhých nám podobných.
- Zbavit svoji politiku celoevropské „devirilizace“ (odmužnění) a opět ji „virilizovat“ (zmužnit).
- Posílit armádu a bezpečnostní složky a obnovit úctu k vojenskému hrdinství.
- Stmelit Visegrádskou čtyřku ve společnou obrannou hradbu.
- Jako celek suspendovat schengenskou dohodu a kontrolovat, koho sem pustíme.
- Přibrat, budou-li mít zájem, Chorvatsko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko a Srbsko.
- Početně posílenou společnou policií a vojskem hlídat tyto nové hranice.
- Nepustit dovnitř žádné nové muslimy a povzbuzovat je k přesunu do pohodovějšího azylu v bezpečnějších a bezkonfliktních zemích jako Kuvajt, Dubaj, Bahrajn, Brunej, Alžírsko, Tunisko, Maroko, Indonésie, Malajsie, Maledivy, Pákistán, Írán, Saudská Arábie.
- Nenabízet žádnému migrantovi jakéhokoli vyznání iluze snadnějšího života, než mají dvě třetiny občanů nedosahující na průměrnou mzdu, z jejichž daní by se takový snadný život musel platit.
- Muslimům již zde legálně žijícím zaručit stejnou svobodu a stejná práva jako všem ostatním s podmínkou, že propagace džihádu a zákonů šaría je porušením zákonů a důvodem k vystěhování do některého ze států, které tyto prvky islámu praktikují.
- Všem místním politikům a veřejným činitelům kolaborujícím s evropským sebevražedným projektem domorodé genocidy nabídnout slušné jednorázové odstupné a zaplatit letenku do islámské země jejich volby.


Žádné komentáře:
Okomentovat