Kdo nerespektuje boha - zahyne

… čteme v 3.stol v Životě císaře Proba (Vita Probi): Vždyť už nenajdeš Římana, aby byl vojákem! Vojenské službě se vzpěčující civis Romanus, cítí se v bezpečí za opevněným severním valem, oslavuje literárně Pacem Romanam, pojímá sen o věčném míru, jejž na světě zavedla Římská říše, a věří v trvalý zánik válek: jen další důkaz bezcennosti „čínských zdí“ a oslnivých iluzí, jimž propadají národy, cítí-li se v bezpečí jen proto, že samy nehodlají napadnout nikoho; důkaz rovněž, že národy ztrácejí svoje státy jen tehdy, ale pak zato jistě, když vnitřně abdikují. (profesor Václav Černý)

Autoři mnohých článků na internetu přirovnávají současný stav Evropy, reprezentované Evropskou unií, k situaci Římské říše nedlouho před jejím pádem. Ano, je zde mnoho afinit a shod, probíhá řada obdobných procesů, přesto je skutečností, že situace se v dějinách nikdy neopakují v detailech.

Jedna pozoruhodná skutečnost je ovšem vždy táž, velká mocná říše nikdy není poražena vnějším nepřítelem, vždy dojde k jejímu vnitřnímu rozkladu, státní moc se zhroutí, vojenská moc rezignuje a cizí kmeny nebo slabší státy jen dokončí dílo zkázy.

Bylo tomu tak v případě Egyptské říše, stejný osud potkal říši Římskou a jen díky tomu, že Aztécká říše byla při příchodu Španělů již ve vnitřním zmatku a rozkladu, mohli si příchozí s minimální vojenskou silou podmanit Jižní Ameriku.

Někdo svaluje vinu za současnou situaci na politiky, ale to není zcela správné a je v tom příliš mnoho alibismu. Je pravdou, že politici, zvláště na té nejvyšší úrovni jsou zcela odtrženi od reálného života. Nemají existenční potíže, nenakupují v supermarketu, nejezdí hromadnou dopravou, nechodí ani mezi obyčejné lidi, na druhé straně mají týmy poradců, jejichž členové se mezi lidi občas vydají, mají k dispozici průzkumy veřejného mínění a mají tajné služby, které pro ně neustále skenují internetové blogy, sociální sítě a elektronickou poštu. Takže vědí, jaké jsou názory a nálady obyvatel a těm se pak s určitými korekcemi svých vlastních představ, více méně, podřizují.

Na druhé straně je pravda, že lidé jsou příliš unaveni dennodenní zátěží a stresem z nároků a tlaku, který ekonomický systém přináší, nebo příliš pohodlní, proto lze s nimi o to snadněji manipulovat lživými informace prostřednictvím médií, je možné je strašit neexistujícími nepřáteli a vymyšleným nebezpečím, naopak chlácholit bagatelizováním problémů a zlehčováním nebezpečí skutečných, ale to vše jen do jisté míry. Kdyby činy politiků byly v příkrém rozporu s názory občanů-voličů, tak příslušný politik a jeho strana v demokratickém systému prohraje volby a bude odstaven od moci. Ne že by se tito poražení museli vrátit ke svému „ponku“, který opustili, než šli do politiky, dobré místo ve státní správě, či v početné Bruselské administrativě se pro něj vždycky najde, ale zmizí ze záře reflektorů a z prvních stránek médií a to je přece hlavní smysl jejich života. Takže z těchto důvodů jsou politici jen poněkud jasnějším a výraznějším obrazem občanů, jimž vládnou, protože neriskují to, že by se příliš odchýlili od mínění mas.

Takže se musíme ptát, ne co páchají politici Německa, Švédska atd., ale co se stalo s občany Německa, co se Švédy nebo s Nory, že toto jednání připouští a většinově podporují. Proč dobrovolně, bez sebemenšího odporu, přijímají do svých zemí již několik let, každým rokem cizince v množství větším než malém. Činí tak, přestože vědí, z předchozích několikaletých zkušeností, že to přináší pouze negativa a problémy, naopak o sebemenším konkrétním pozitivním přínosu zatím neví a nemluví nikdo. Nemám teď na mysli pouze ty „pachatele dobra“, kteří je přináší jedněm, zatímco zcela ignorují zlo, které tím způsobují jiným. Nemám na mysli lehkoživky z různých neziskových organizací, kteří se těší na to, jak pod dobrou záminkou vytáhnou ze státu další milióny. Myslím běžné občany, kteří se živí poctivou každodenní prací, mají děti, pro které chtějí jen to nejlepší, shromažďují po drobných majetek, aby jim až zemřou, mohli něco odkázat. Proč tito lidé ještě nevyšli v počtech statisíců do ulic, aby řekli politiků – toto nechceme, to nás přivede do záhuby! Co se tak významného stalo, že lidé jednají zcela proti svým zájmům?

Nestalo se nic méně než to, že lidé přestali poslouchat boha.

Předesílám, že jsem ateista a musím říci, že jsem tomu rád. Být v této době příslušníkem např. katolické církve, která nechá své spolubratry a spolusestry vraždit a znásilňovat po celém světě, aniž by její představitelé proti tomu cokoliv podnikli, byť alespoň pozvedli hlas, to bych se musel hanbou propadnout.

Jako ateista vyznávám, že základní jednotkou a informací života jsou geny a tvrdím, že nebyla zatím vytvořena smysluplnější teorie, než pravidla a zákony evoluce, systém přirozeného výběru.
Právě geny jsou tím bohem, kterého mám nyní na mysli. Bůh není něco nehmotného, kdesi ve vesmíru. Bůh je v každém z nás. Jakmile se narodíme, přijdou s námi na svět naše geny, které nás vytvořily podle svého programu. To je právě onen bůh, který je v každém živém tvoru, od těch nejjednodušších, po ty nejkomplikovanější. Geny mají své, byť nevědomé záměry a cíle, neboť se řídí základním zákonem života, zákonem přírodního výběru a postupného vývoje – neboli evoluce. Geny mají hlavní cíl – přenést informaci života co nejdále v čase a zajistit aby se návaznost života nepřerušila. Stovky, tisíce, milióny a miliardy let kupředu. Každý živý organismus včetně člověka je podřízen naplnění tohoto cíle. Všechny nižší organismy až po savce tak činí, jak nejlépe umí, aniž by to hodnotili a zkoumali. Pokud se jim to daří, tak genovým bohem jsou odměňovány, pokud se jim daří méně, trestáni. Ti dokonalejší s rozvinutou nervovou soustavou jsou odměňovány tím, že dostávají do mozku látky, které způsobují příjemné pocity a přináší uspokojení, nebo pociťují úzkost, strach a bolest, a tím jsou trestáni.

Proto, aby bylo možné přenést informaci v čase i v těch nejsložitějších, stále se měnících životních podmínkách, aby bylo možné ji rozšířit případně i dále do vesmíru, pro případ, že na této planetě již nebudou podmínky umožňující žádnou formu života, postoupila evoluce až k složitosti a výkonosti lidského mozku.

Člověk místo toho, aby využil možností, které mu dává vysoká inteligence k dokonalému plnění boží vůle, obrací mnohdy své schopnosti proti bohu. Vynalezl například antikoncepci, zabíjí nenarozený život, poškozuje vědomě své zdraví, poškozuje prostředí, v kterém žije. Ženy přestali naplňovat poslání žen a muži neplní úkoly mužů. Ženy nerespektují, že pro boha je cennější negramotná matka pěti dětí, než bezdětná doktorka přírodních věd. Bůh nemá nic proti vzdělání, jehož pomocí je možné ještě lépe plnit boží cíle, ale doktorem přírodních věd může být i muž, kdežto rodit muž děti nemůže. Proto je žen pro plnění mužských úkolů škoda. Muži již nejsou ochotni za své ženy a děti nasazovat a obětovat život. Celé skupiny a národy, přestali hájit své území, své zdroje potravy a pitné vody. Někteří lidé jednají jako by bůh neexistoval. To je ovšem velký omyl, bůh existuje a dává všem lidem jasné instrukce. Ti, kteří je neuposlechnou, nepřežijí.

Nyní přicházejí do Evropy ti, kteří bohu více naslouchají a lépe plní jeho záměry. Nikdo se jim nestaví do cesty, nikdo jim nebrání, nikdo je již nezastaví. Pokud člověk nerespektuje boha v sobě, tak není pro boha ničím a musí zahynout a uvolnit místo těm, kteří boha vnímají a respektují.  Takový je zákon života, takový je zákon evoluce, takový je zákon boží.