Islám a nošení hidžábu v Rusku

Existují dva směry fundamentálního islámu.
Salafismus – kromě přesného dodržování pravidel daných koránem a příkazů proroka Mohameda se vyznačuje odmítáním čehokoliv moderního, nebo pocházejícího ze „západu“ a především nekompromisním bojem s bezvěrci – rozumí se tím všichni, kromě muslimů.
Wahabismus – trvá na striktním dodržování všech pravidel islámského způsobu života bez výjimek, soustředění na studium věroučných knih. To zásadní je monopolizace pravdy a zákaz styku a soužití s jinověrci.

Vedle stále narůstajícího počtu vyznavačů tohoto původního (fundamentálního) islámu jsou zde ti muslimové, o nichž v Rusku říkají, že vyznávají tradiční islám a v Evropě jsou označováni jako tzv. umírnění muslimové. Tím slovem tradiční není míněna původnost islámské víry, ale spíše lokální tradice a zvyklosti místního nearabského obyvatelstva nebo také způsob vyznávání islámu v éře komunistického státu. Musíme si uvědomit, že všechny republiky s většinovým muslimským obyvatelstvem byly před 25 léty součástí Sovětského svazu. Sovětský svaz byl spíše než sekulárním, ateistickým státem. Hlavní ideologií byla filosofie zvaná vědecký světový názor, což znamená, že nebyly připuštěny žádné hypotézy nebo teorie, které nebyly doložené empiricky. Jednalo o materialistickou filosofii, která byla v příkrém rozporu s jakýmkoliv náboženstvím. Proto prostor pro nějaké fundamentální islámské směry, či demonstrativní přihlašování se k víře, nebylo v časech Sovětského svazu možné. Vše se ovšem radikálně změnilo po rozpadu Sovětského svazu. V každém případě označení tradiční islám nebo umírněný islám jsou obě chybná.
O muslimovi, který striktně nedodržuje všechna pravidla islámské víry, se nedá hovořit jako o umírněném, ale pouze jako o vlažném věřícím. Co to znamená? Znamená to, že kdokoliv z pravověrných může přijít a  označit takové to muslimy za nedbalé, hřešící, či dokonce za odpadlíky. Pokud se i byli našli někteří muslimští duchovní, kteří nesouhlasili se striktním dodržováním všech daných pravidel, tak za to dříve či později doplatili životem. Trest za odpadlictví je totiž smrt. Vždy se najde dost vykonavatelů tohoto trestu, protože korán i prorok za takový čin slibuje bohatou odměnu na věčnosti.
Aby bylo zcela zřejmé, v čem je zcela pochybné rozdělování muslimů na umírněné a radikální, použiji příklad z křesťanského světa. Křesťanství – myšleno skutečné, nikoliv to kulturní, to vycházející z víry v boha, ukládá rovněž věřícím určité povinnosti a má svá pravidla. Ta pravidla se netýkají každého detailu v životě člověka, jako to činí islám, například definováním toho, jak se má člověk oblékat, jakou nohou má vstávat z postele a kterou rukou jí a kterou používá při vyměšování. To není nadsázka, až do takových podrobností pravidla islámské víry zachází. Vrátím se k pravidlům a zásadám křesťanství. Křesťan je povinen například navštěvovat bohoslužby, v určené dny dodržovat půst, respektovat svazek manželský, to znamená nestýkat se sexuálně před uzavřením sňatku a po svatbě mít pohlavní styk pouze se svým manželským partnerem. Další pravidlo je mít v úctě své rodiče, nekrást a neusilovat o cizí majetek.  Kolik je takových křesťanů, kteří toto a další zásady striktně dodržují?  Dnes velmi málo, každopádně jsou – říká se snad takovým věřícím radikální křesťané a těm, kteří na tato pravidla nedbají umírnění křesťané? Samozřejmě nikoliv, takovým nedbalým věřícím se říká vlažní, nebo hantýrkou církve hřešící křesťané. S věřícími muslimy je to naprosto stejné! To že se nám pravověrný muslim jeví jako radikální, je dáno zcela zásadním rozdílem mezi křesťanstvím a islámem, neboť islám je vůči jinověrcům agresivní svou podstatou.

Já bych ovšem záležitost takzvaného radikálního a jiného islámu chtěl demonstrovat na příkladu z Ruska, přesně řečeno, z Ruské federativní republiky. Už to slovo federativní naznačuje, že se jedná o stát skládající se z více či méně nezávislých republik. Několik z těchto republik lze částečně nebo zcela prohlásit za muslimské státy. Čečensko, Dagestán, Tatarstán, další republiky na Kavkaze, ale i v centrální části Ruska jsou části území federace osídlené převážně muslimským obyvatelstvem.
Když v 90. letech wahabismus začal pronikat i do Ruska, stovky a tisíce kazatelů, vyškolených na Blízkém a středním východě zaplavili tyto oblasti. Tehdy mnoho lidí, především intelektuálové, kteří neměli o islámu dostatečné vědomosti, říkali: wahábovci - to jsou slušní lidé! Nepijí, nekouří, vedou spravedlivý život, studují korán. Diskutují teologické otázky, jsou ostatním vzorem. Skutečnost byla a je docela jiná. Wahabismus – jako ideologická doktrína je v sekulárním právním státě naprosto nepřijatelná. Nerespektuje žádnou autoritu, kromě práva šaría. Přívrženci wahabismu odmítají soužití s lidmi z jiných vyznání, s lidmi kteří myslí jinak.
Výsledkem toho, že nebylo včas rozpoznáno nebezpečí fundamentálního islámu, bylo ovládnutí Čečenské republiky ozbrojenci pod vedením Šašila Basájeva a pokus o obsazení Dagestánu. Nakonec bylo toto povstání ústřední mocí za cenu velkých lidských obětí poraženo. Čečensko je i nyní muslimský stát (například nošení hidžábu je povinné), pouze s tím rozdílem, že  vláda vůdce Kadyrova je loajální k Moskvě.  Podobná situace je v Dagestánu nebo Tatarstánu.
Minulý týden byla v ruské televize uvedena reportáž z jedné vesnice nikoli v Čečně nebo některé kavkazské republice, ale přímo z oblasti centrálního Ruska. V republice Mordovia se nachází vesnice Belozerje. Jedná se o bohatou tatarskou vesnici s obyvatelstvem téměř výlučně muslimského vyznání.

Tato vesnice je štědře dotována z bohatých ropných států Saudské Arábie a Kataru. Díky tomu má vesnice s 3000 obyvateli 8 mešit! Mladí lidé odtud jezdí studovat do zemí fundamentálního islámu a vrací je jako fanatičtí věřící, aby se vzápětí vydali na cestu džihádu a odešli bojovat na Blízký východ.

V reportáži bylo ukázáno, jak se žáci v základní škole učí zacházet se samopalem.

Všechny dívky chodí do školy zahalené do hidžábu, stejně jako učitelky. Svojí příslušnost k islámu demonstrují i muži ve vesnici nošením plnovousu bez knírku. Ředitelka školy, která se pokusila proti  nošení hidžábu žákyněmi a učitelkami zasáhnout, neuspěla. Pouze vzbudila o to větší odpor. Jedné žákyně se reportér dotázal, zdali si dovede představit, že by přišla do školy bez šátku. Zakuklená dívenka prohlásila, že to nepřipadá v úvahu. 

V této souvislosti nelze nepřipomenout kauzu, kterou iniciovala ombudsmanka Šabatová ohledně nošení muslimského šátku v našich školách. Drobné ústupky v počátku každopádně vedou k dominanci islámu  v budoucnu. Tady nelze nevzpomenout jednu ruskou pohádku. V ní soucitný princ přes zákaz vstoupí do třinácté komnaty a dá napít vody zde přikovanému Kostěji Nesmrtelnému. Zlo utržené z okovů již nelze zastavit, snad pouze v pohádce ano. Příklad z Ruska je velmi názorný. Přestože ústavní soud již rozhodl, že nošení muslimského šátku hidžábu, jako znamení příslušnosti k islámu je v sekulární škole nepřípustné, v praxi se ukazuje, že není síla, která by v demokratickém režimu dokázala toto rozhodnutí prosadit. Imám místní mešity z peněz kongregace financoval výzbroj a cestu svého synovce do války v Sýrii. Byl zatčen a odsouzen. Proti takovým aktům ústřední moci existuje v ruské islámské komunitě neskrývaný odpor. Stačí nahlédnout do islámských periodik jako například „Hlas islámu“ nebo „Islam News“. Kritika ústřední ruské vlády v muslimských novinách ve věci práva na nošení hidžábu je velmi ostrá.  

To jak tvrdošíjně je islámskou komunitou prosazovaný tento symbol příslušnosti k islámu a dominance muže nad ženou, jasně vyvrací názory všech buď prohnaných nebo naivních islamofobů v České republice. Hidžáb není žádná součást tradice nebo snad něco jako kroj na Chodsku, kde vdané ženy rovněž nosili na veřejnosti šátek, jako znamení toho, že jsou vdané. Je to pouze a především symbol islámské ideologie, podobně jako obřízka a plnovous u mužů. Je to uniforma islámské věřící ženy. 

Z uvedeného případu je jasně patrné, že vyznavači islámu nikdy nepřistoupí na žádný kompromis a nikdy neopustí svůj cíl, to je nadvládu islámu nad celým světem. Ani v Rusku, přestože zde po náměstích nechodí tlupy multikulturních globalistů s transparenty „Vítáme imigranty“, nebo „Láskou proti teroru“, či bláznivé feministky mající vedle symbolu vagíny heslo „Milujeme islám“, tak ani zde si neví rady s tím, jak zastavit stále sílící a stále agresivnější fundamentální islám a jeho fanatické stoupence. Tito lidé tvoří tzv. pátou kolonu, to znamená, že v případě jakéhokoliv válečného konfliktu se tito obyvatelé státu přidají na stranu nepřítele.