Žadatelé o azyl a masové přistěhovalectví je
podnikání, kde se obrací miliardy Euro. Jako příklad vezměme
Německo. V roce 2016 šlo na přijímání, ubytování, péči a integraci
žadatelů o azyl a přistěhovalce z federálního rozpočtu v běžném roce 21,6
miliard eur (583,2 mld Kč), v roce 2017 je to 21,3 mld euro (575,1 mld Kč). Spolkové
země, vydaly dohromady 19,8 miliardy eur (534,6 mld Kč) v roce 2016 a 15,6 mld (421,2
mld Kč) mají v plánu vydat v roce 2017. K tomu kompenzace federálního
rozpočtu ke zmírnění stavů zemím a obcím počítá s obrovskou částkou
62,2 miliard eur (1679,4 mld Kč) po dobu dvou let. Kumulované náklady
na příští desetiletí podle některých ekonomických institucí jsou odhadovány až na
55 miliard eur (1485 mld Kč) ročně. Částky
v Českých korunách uvádím pro lepší představivost – srovnej výše uvedené
částky s tím, že státní rozpočet České republiky v roce 2016 byl 1251miliard
Kč.
Skutečné náklady na azylanty jsou ještě vyšší. Výdaje místních orgánů nebudou zcela hrazeny spolkovými zeměmi. 700.000 žadatelů o azyl po skončení přijímací procedury spadne do sociálního systému Hartz-IV. Statisíce dalších budou následovat po sloučení rodin. K tomu je nutné přičíst následné vyvolané náklady, jako jsou vyšší výdaje na policii, soudnictví, infrastrukturu, bydlení a řízení, jež dosud nejsou zahrnuty v zákoně.
Přímé platby pro žadatele o azyl je jen malá část celkových výdajů. Lví podíl jde do sítě azylových spekulantů: provozovatelů ubytovacích, sociální služb, pečovatelů, zajišťovatelů stravování, bezpečnostních pracovníků, právníků, tlumočníků, řemeslníků, dodavatelů vybavení atd.
Peníze, o které jsou obíráni občané, chybí jinde. O žádném „ekonomickém efektu“ zde nemůže být řeč. Na mnoha místech drahé postele a další inventář bylo možné už jen odvést do odpadu.
Zvláště lukrativní je obchod s „nezletilými osobami bez doprovodu“ (UMF): mezi 3000 a 5000 euro měsíčně bude město nebo obec stát každý takový jednotlivec. To je až 60.000 eur za rok, pro každého příjemce systému Hartz IV. Pro rok 2016, německý Svaz měst a obcí (DStGB) sám odhaduje celkové výdaje na UMF na 2,7 miliardy eur.
Síť poskytovatelů služeb migrantům:
Velké organizace - Červený kříž, Charita, Diakonie, AWO – to jsou všichni lobbisté se stejným cílem: Prostřednictvím svých politických vztahů - třetina všech členů Spolkového sněmu v roce 2012 měla vedoucí funkce v Diakonii nebo Charitě - a propagační kampaní „proti rasismu“, vyvíjejí tlak na politiky a společnost, aby jejich lukrativní klientela stále rostla, a nemají proto ani ten nejmenší zájem na deportacích nebo přísnější azylové politice.
Charita a Diakonie jsou zdaleka největší soukromý zaměstnavatel s 1,5 miliónu zaměstnanců a 45 miliardami eur ročního obratu. Jsou to organizace nejvíce profitující z azylové krize, které významně posílily svou pozici. Více než 90 procent jejich rozpočtů jsou státní prostředky, pocházející ze sociální oblasti, jen asi pět procent jde od církví a zbytek z darů.
Skutečné náklady na azylanty jsou ještě vyšší. Výdaje místních orgánů nebudou zcela hrazeny spolkovými zeměmi. 700.000 žadatelů o azyl po skončení přijímací procedury spadne do sociálního systému Hartz-IV. Statisíce dalších budou následovat po sloučení rodin. K tomu je nutné přičíst následné vyvolané náklady, jako jsou vyšší výdaje na policii, soudnictví, infrastrukturu, bydlení a řízení, jež dosud nejsou zahrnuty v zákoně.
Přímé platby pro žadatele o azyl je jen malá část celkových výdajů. Lví podíl jde do sítě azylových spekulantů: provozovatelů ubytovacích, sociální služb, pečovatelů, zajišťovatelů stravování, bezpečnostních pracovníků, právníků, tlumočníků, řemeslníků, dodavatelů vybavení atd.
Peníze, o které jsou obíráni občané, chybí jinde. O žádném „ekonomickém efektu“ zde nemůže být řeč. Na mnoha místech drahé postele a další inventář bylo možné už jen odvést do odpadu.
Zvláště lukrativní je obchod s „nezletilými osobami bez doprovodu“ (UMF): mezi 3000 a 5000 euro měsíčně bude město nebo obec stát každý takový jednotlivec. To je až 60.000 eur za rok, pro každého příjemce systému Hartz IV. Pro rok 2016, německý Svaz měst a obcí (DStGB) sám odhaduje celkové výdaje na UMF na 2,7 miliardy eur.
Síť poskytovatelů služeb migrantům:
Velké organizace - Červený kříž, Charita, Diakonie, AWO – to jsou všichni lobbisté se stejným cílem: Prostřednictvím svých politických vztahů - třetina všech členů Spolkového sněmu v roce 2012 měla vedoucí funkce v Diakonii nebo Charitě - a propagační kampaní „proti rasismu“, vyvíjejí tlak na politiky a společnost, aby jejich lukrativní klientela stále rostla, a nemají proto ani ten nejmenší zájem na deportacích nebo přísnější azylové politice.
Charita a Diakonie jsou zdaleka největší soukromý zaměstnavatel s 1,5 miliónu zaměstnanců a 45 miliardami eur ročního obratu. Jsou to organizace nejvíce profitující z azylové krize, které významně posílily svou pozici. Více než 90 procent jejich rozpočtů jsou státní prostředky, pocházející ze sociální oblasti, jen asi pět procent jde od církví a zbytek z darů.
(originál článku: http://www.deutschland-kurier.org/milliardengeschaeft-asylindustrie/)
Žádné komentáře:
Okomentovat