Můj oblíbený bloger Marian Kechlibar mě svým posledním článkem (zde: https://kechlibar.net/2018/09/28/a-co-kdyby-to-bylo-naopak/ ) dovedl k zamyšlení nad tím, jak jsou jisté principy politiky shodné, ať jde o jakýkoliv režim. Marian je vystudovaný matematik, já vystudovaný technik. To znamená jsme oba lidé s logickým uvažováním, zvyklí používat zcela jednoznačné, exaktní pojmy. Na řešení rovnice je možné použít různé metody, ale vždy musíme dostat stejný výsledek (pokud je správný). Ve filosofii, obdobně v teologii se pracuje s abstraktními pojmy, které sami o sobě neznamenají nic, a obsah se jim dává podle toho, jak ten pojem, ten který člověk subjektivně vnímá, nebo, to častěji, podle toho jakého cíle chce tím dosáhnout.
Například: neexistuje žádný konkrétní, objektivně platný obsah pro pojmy DOBRO nebo ZLO. Co je pro jednoho dobrem, může být pro jiného zlem a naopak. Stejně tak je to s pojmy jako spravedlnost a nespravedlnost, chudoba a bohatství, pravda a lež. Tyto pojmy nabývají konkrétního obsahu podle toho, jaký soubor hodnot kdo preferuje, k jaké etnické, sociální atd. skupině kdo patří, jakých cílů chce jednotlivec, či skupina dosáhnout.
V minulém režimu se tomu říkalo třídní pohled. Existovala třídní spravedlnost, která zvýhodňovala konkrétní skupinu a v rámci ní bylo možné páchat beztrestně zločiny, nebo třídní nenávist, což byl pozitivní cit na rozdíl od každé jiné nenávisti, byl třídní pohled na dějiny atd.
Liší se v tomto ohledu nějak politický režim v současném Německu nebo Velké Británii? V principu nikoliv. Nezákonná činnost Antify je považována za spravedlivé rozhořčení nad existencí strany AfD, naproti tomu protesty občanů v Saské Kamenici, kteří, řekli bychom, byli stejně spravedlivě rozhořčení disproporčně vysokou kriminalitou žadatelů o azyl, byla označena za řádění rasistů a fašistů.
Takovým způsobem je možné v hledání analogií s komunistickým režimem, který někteří z nás velmi dobře známe, s dominantním politickým systémem v celé Západní Evropě, pokračovat. Existovaly v socialistickém Československu kromě ústředního deníku Komunistické strany i jiné noviny? Ano existovaly, faktem je, že psali všechny ve stejném duchu (pokud nešlo o zahrádkářskou přílohu). Obdobně tak je tomu nyní na Západě. Existovalo v Československu více politických stran, existovaly volby? Ano, bylo tomu tak. Mezi těmi stranami nebyl žádný rozdíl, všechny se musely řídit jedinou ideologií vědeckého komunismu. Jak je tomu dnes v Německu? Mezi stranami CDU/CSU, SDP, Grüne a Linke je rozdíl jen v tom, jak je která radikální a nekompromisní v realizaci cílů ideologie multikulturalismu. Proto také tyto strany mohou uzavírat (a uzavírají) koalice v libovolných kombinacích. Na rozdíl od komunistického režimu existuje v Německu a i v dalších státech Evropy alespoň jedna opoziční strana. Tyto strany jsou trpěny ovšem jen proto, že na nich je možné demonstrovat rozdíl mezi tak zvaným dobrem a tak zvaným zlem. Stejně jako každé náboženství potřebuje mít vedle nebe s anděly i peklo s čerty. Domnívám se, že existence těchto opozičních stran je jen dočasu. Pokud by se ukázalo, že se k nim přiklání příliš mnoho voličů, tak budou stranami "Národní fronty" postavené mimo zákon a zlikvidovány. Pokud jde o pojem "demokracie", také tomuto pojmu je dáván libovolný obsah. Ta zcela původní demokracie ve starověkém Řecku byla dost jiná, než co si pod tím pojmem představuje většina lidí dnes. V socialistickém Československu se rovněž používal termín demokracie. Byla to tzv. "socialistická demokracie". Co bylo obsahem tohoto pojmu netřeba rozvádět. Co lze říci o demokracii, kde v prostředí politické korektnosti jsou určitá témata zcela vyňata z diskuze, existuje systém tabuizovaných témat, obyvatelé jsou dnes a denně ovlivňováni a manipilováni prostřednictvím médií, ve školách dochází k indoktrinaci dětí? K tomu lze říci jen to, že pojem demokracie získal jiný obsah, než měl možná před padesáti léty.
Situace v zmíněném Německu už dospěla tak daleko, že ten příklad, který uvádí Marian, v kterém by odpůrci islamizace skandovali hesla jako "Stop islámu", Islám prolévá krev nevěřících" atd., je naprosto nereálný. Soubor tabu, která existují v německé, nebo třeba britské společnosti, jsou již natolik zakořeněna, že se je neodváží porušit ani opozice.
Já osobně se domnívám, že Němcům jako národu zcela chybí schopnost sebereflexe. Němečtí občané jsou ve většině přesvědčeni, že jejich vláda se nemůže mýlit. Proto z nastoupené cesty nesejdou a dojdou po ní až do špatného konce. (Opět, i tento pojem je relativní, špatného jak a pro koho.)
Například: neexistuje žádný konkrétní, objektivně platný obsah pro pojmy DOBRO nebo ZLO. Co je pro jednoho dobrem, může být pro jiného zlem a naopak. Stejně tak je to s pojmy jako spravedlnost a nespravedlnost, chudoba a bohatství, pravda a lež. Tyto pojmy nabývají konkrétního obsahu podle toho, jaký soubor hodnot kdo preferuje, k jaké etnické, sociální atd. skupině kdo patří, jakých cílů chce jednotlivec, či skupina dosáhnout.
V minulém režimu se tomu říkalo třídní pohled. Existovala třídní spravedlnost, která zvýhodňovala konkrétní skupinu a v rámci ní bylo možné páchat beztrestně zločiny, nebo třídní nenávist, což byl pozitivní cit na rozdíl od každé jiné nenávisti, byl třídní pohled na dějiny atd.
Liší se v tomto ohledu nějak politický režim v současném Německu nebo Velké Británii? V principu nikoliv. Nezákonná činnost Antify je považována za spravedlivé rozhořčení nad existencí strany AfD, naproti tomu protesty občanů v Saské Kamenici, kteří, řekli bychom, byli stejně spravedlivě rozhořčení disproporčně vysokou kriminalitou žadatelů o azyl, byla označena za řádění rasistů a fašistů.
Takovým způsobem je možné v hledání analogií s komunistickým režimem, který někteří z nás velmi dobře známe, s dominantním politickým systémem v celé Západní Evropě, pokračovat. Existovaly v socialistickém Československu kromě ústředního deníku Komunistické strany i jiné noviny? Ano existovaly, faktem je, že psali všechny ve stejném duchu (pokud nešlo o zahrádkářskou přílohu). Obdobně tak je tomu nyní na Západě. Existovalo v Československu více politických stran, existovaly volby? Ano, bylo tomu tak. Mezi těmi stranami nebyl žádný rozdíl, všechny se musely řídit jedinou ideologií vědeckého komunismu. Jak je tomu dnes v Německu? Mezi stranami CDU/CSU, SDP, Grüne a Linke je rozdíl jen v tom, jak je která radikální a nekompromisní v realizaci cílů ideologie multikulturalismu. Proto také tyto strany mohou uzavírat (a uzavírají) koalice v libovolných kombinacích. Na rozdíl od komunistického režimu existuje v Německu a i v dalších státech Evropy alespoň jedna opoziční strana. Tyto strany jsou trpěny ovšem jen proto, že na nich je možné demonstrovat rozdíl mezi tak zvaným dobrem a tak zvaným zlem. Stejně jako každé náboženství potřebuje mít vedle nebe s anděly i peklo s čerty. Domnívám se, že existence těchto opozičních stran je jen dočasu. Pokud by se ukázalo, že se k nim přiklání příliš mnoho voličů, tak budou stranami "Národní fronty" postavené mimo zákon a zlikvidovány. Pokud jde o pojem "demokracie", také tomuto pojmu je dáván libovolný obsah. Ta zcela původní demokracie ve starověkém Řecku byla dost jiná, než co si pod tím pojmem představuje většina lidí dnes. V socialistickém Československu se rovněž používal termín demokracie. Byla to tzv. "socialistická demokracie". Co bylo obsahem tohoto pojmu netřeba rozvádět. Co lze říci o demokracii, kde v prostředí politické korektnosti jsou určitá témata zcela vyňata z diskuze, existuje systém tabuizovaných témat, obyvatelé jsou dnes a denně ovlivňováni a manipilováni prostřednictvím médií, ve školách dochází k indoktrinaci dětí? K tomu lze říci jen to, že pojem demokracie získal jiný obsah, než měl možná před padesáti léty.
Situace v zmíněném Německu už dospěla tak daleko, že ten příklad, který uvádí Marian, v kterém by odpůrci islamizace skandovali hesla jako "Stop islámu", Islám prolévá krev nevěřících" atd., je naprosto nereálný. Soubor tabu, která existují v německé, nebo třeba britské společnosti, jsou již natolik zakořeněna, že se je neodváží porušit ani opozice.
Já osobně se domnívám, že Němcům jako národu zcela chybí schopnost sebereflexe. Němečtí občané jsou ve většině přesvědčeni, že jejich vláda se nemůže mýlit. Proto z nastoupené cesty nesejdou a dojdou po ní až do špatného konce. (Opět, i tento pojem je relativní, špatného jak a pro koho.)
