V parlamentních listech je zajímavý článek: Zde je odkaz
Ekonomka Ilona Švihlíková prezentovala svou novou knihu o Řecku a z té jsou v článku vyňaté některé myšlenky. Je jisté, že Řecko si po vtupu do EU žilo nad poměry a stále více se zadlužovalo. Samozřejmě ty dluhy si dělalo u zahraničních bank - francouzských, ale hlavně u německých. Nikomu to ovšem nevadilo.
Se státním dluhem se to má totiž tak. Jistina dluhu a to je také zmíněno v článku, se obvykle nesplácí, platí se pouze tzv. obsluha dluhu, to je zjednodušeně řečeno, úroky. S půjčením peněz je to stejné, jako například s pronájmem bytu. Když má někdo pronajatý byt, majitel také po nájemci nechce, aby jej vrátil, chce pouze, aby platil nájem. Vrácení bytu, stejně jako splacení dluhu nemá žádný smysl, protože byt by musel majitel pronajmout jinému, stejně jako banka by peníze musela půjčit znovu, protože je k jinému účelu, než půjčování, nepotřebuje. Byty není potřeba vracet, protože se stále staví nové, stejně jako se stále tisknou nové peníze (případně státní dluhopisy). Problém je jinde, a sice v tom, že pokud někdo nemá vlastní střechu nad hlavou je závislý na svém domácím, který mu může dát výpověť. Stejné je to u dluhu. Předlužený stát již nemůže sám o sobě rozhodovat, neboť o něm rozhodují věřitelé. To je současně konec demokracie, protože pak už se pouze volí loutková vláda.
Zpátky k Řecku. Dluh Řecka byl u soukromých bank, jakmile toto přestalo být schopné splácet úroky, dostaly se banky do problému. Německé banky německý stát samozřejmě nenechá padnout. Takže vláda Merklové provedla velmi prohnaný trik. Problém německých soukromých finančních institucí převedla na problém celé eurozóny. Takže za řecký dluh se zaručily státy, které s tím nemají nic společného, jako třeba Slovensko. Jak je také zmíněno v článku, Řecko přestalo být svépravným státem a bylo donuceno začít firmám svého protektora Německa, prodávat pod cenou řecký státní majetek.
Ještě mne v článku zaujala jedna věc. Řecko má čtvrté nejvyšší výdaje na obranu z celé NATO. Přestože má obrovskou armádu, neudělalo ani to nejmenší, aby ochránilo hranice Schengenského prostoru před nelegálními uprchlíky. Z toho vyplývá, jak nespolehlivým a nezodpovědným členem evropského společenství Řekové jsou.
Pro mne z toho všeho plyne tento závěr. Řekové se dobrovolně obrovsky zadlužili, aby si mohli žít mnohem lépe, než odpovídalo výkonnosti jejich ekonomiky (a jich samotných). Německo vzniklé situace chytře využilo, aby samo z nastalé situace získalo profit, zatímco náklady "záchrany" Řecka převedlo na všechny ostatní státy eurozóny.
Bohužel pořád mi to vychází stejně: toto evropské soustátí by se nemělo jmenovat Evropská Unie, ale Německá IV. říše.
Ekonomka Ilona Švihlíková prezentovala svou novou knihu o Řecku a z té jsou v článku vyňaté některé myšlenky. Je jisté, že Řecko si po vtupu do EU žilo nad poměry a stále více se zadlužovalo. Samozřejmě ty dluhy si dělalo u zahraničních bank - francouzských, ale hlavně u německých. Nikomu to ovšem nevadilo.
Se státním dluhem se to má totiž tak. Jistina dluhu a to je také zmíněno v článku, se obvykle nesplácí, platí se pouze tzv. obsluha dluhu, to je zjednodušeně řečeno, úroky. S půjčením peněz je to stejné, jako například s pronájmem bytu. Když má někdo pronajatý byt, majitel také po nájemci nechce, aby jej vrátil, chce pouze, aby platil nájem. Vrácení bytu, stejně jako splacení dluhu nemá žádný smysl, protože byt by musel majitel pronajmout jinému, stejně jako banka by peníze musela půjčit znovu, protože je k jinému účelu, než půjčování, nepotřebuje. Byty není potřeba vracet, protože se stále staví nové, stejně jako se stále tisknou nové peníze (případně státní dluhopisy). Problém je jinde, a sice v tom, že pokud někdo nemá vlastní střechu nad hlavou je závislý na svém domácím, který mu může dát výpověť. Stejné je to u dluhu. Předlužený stát již nemůže sám o sobě rozhodovat, neboť o něm rozhodují věřitelé. To je současně konec demokracie, protože pak už se pouze volí loutková vláda.
Zpátky k Řecku. Dluh Řecka byl u soukromých bank, jakmile toto přestalo být schopné splácet úroky, dostaly se banky do problému. Německé banky německý stát samozřejmě nenechá padnout. Takže vláda Merklové provedla velmi prohnaný trik. Problém německých soukromých finančních institucí převedla na problém celé eurozóny. Takže za řecký dluh se zaručily státy, které s tím nemají nic společného, jako třeba Slovensko. Jak je také zmíněno v článku, Řecko přestalo být svépravným státem a bylo donuceno začít firmám svého protektora Německa, prodávat pod cenou řecký státní majetek.
Ještě mne v článku zaujala jedna věc. Řecko má čtvrté nejvyšší výdaje na obranu z celé NATO. Přestože má obrovskou armádu, neudělalo ani to nejmenší, aby ochránilo hranice Schengenského prostoru před nelegálními uprchlíky. Z toho vyplývá, jak nespolehlivým a nezodpovědným členem evropského společenství Řekové jsou.
Pro mne z toho všeho plyne tento závěr. Řekové se dobrovolně obrovsky zadlužili, aby si mohli žít mnohem lépe, než odpovídalo výkonnosti jejich ekonomiky (a jich samotných). Německo vzniklé situace chytře využilo, aby samo z nastalé situace získalo profit, zatímco náklady "záchrany" Řecka převedlo na všechny ostatní státy eurozóny.
Bohužel pořád mi to vychází stejně: toto evropské soustátí by se nemělo jmenovat Evropská Unie, ale Německá IV. říše.
