Rainer Grell: Musíte
žít nějaký čas jako žena v Sýrii
Existuje několik odvážných muslimských žen, které se staví
proti islámu, především s ohledem na misogynie islámu, prohlásil autor článku. Mezi
tyto ženy patří Seyran Ates, Serap Cileli, Ayaan Hirsi Aliová, Necla Kelek a
Nahed Selima. Všechny tyto ženy si zaslouží velký respekt pro jejich
odvahu a jejich osvícenost. Rainer Grell se domnívá, že nejodvážnější z
nich je Wafa Sultan, americká psychiatrička syrského původu, protože ona islám
nejen kritizuje, ale proti němu bojuje:
"Pozor, záměrně jsem řekl: bojuje proti islámu. Není
žádný politický islám, není militantní islám, není radikální islám, není
Wahhabismus, ale jen islám jako takový. Pevně věřím, že Západ vynalezl všechny
tyto pojmy za účelem splnění dogmatu politické korektnosti. V Sýrii, kde
jsem vyrůstal, každý jednoduše říká Islám. Islám nikdy nebyl špatně
pochopen, Islám sám o sobě je ten problém. "
Nedělá chybu, kdo nerozlišuje mezi bojovným a údajně mírovým
islámem, protože oba jsou dvě strany téže mince a jsou neoddělitelné. A
kromě toho neexistuje klidný, tolerantní islám tak jako tak. To je z velmi
jasné z videa Paul Joseph Watson . Takzvaní mírumilovní
muslimové rovněž podporují protiženské a protilidské právo šaría.
Také ti takzvaní mírumilovní muslimové neuznávají Všeobecnou
deklaraci lidských práv, podle které jsou každému člověku, bez jakéhokoli
rozlišování, zejména podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství,
politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, majetku, rodu
nebo jiného postavení poskytnuta stejná práva. Namísto toho 56 islámských
zemí se dohodlo na Káhirské deklaraci lidských práv, která má právo šaría jako
základ a připouští pouze ta lidských práva, která uznává šaría. Ženám a
nemuslimům nejsou podle Káhirské deklarace zaručena stejná práva.
Drtivá většina muslimů v Africe, na Středním východě,
jihovýchodní Asii a jižní Asii, podporuje myšlenku učinit šariu zákonem státu. Jasná
většina muslimů v jižní Asii a na Středním východě, je pro trest ukamenování k
smrti za cizoložství ženy. Podobné jsou počty těch, kteří upřednostňují
trest smrti pro lidi, kteří opustí muslimskou víru [ za odpadlictví], například
přestup ke křesťanství. Jak je vidět, neexistuje mírný islám, ale pouze islám
militantní.
Paul Joseph Watson říká: "Teroristické útoky nejsou odsuzovány,
ale naopak většina muslimů je podporuje: Průzkum BBC zjistil, že více než
čtvrtina britských muslimů měla soucit s Charlie Hebdo-džihádisty. Po
útocích na Charlie Hebdo, jsme viděli tisíce pákistánských muslimů na ulicích. Ale
ne demonstrovat proti vrahovi v Charlie Hebdo, ale na podporu džihádistů, kteří
zavraždili karikaturisty. "
To je přesně ten duch, který je přítomný u mnoha takzvaných umírněných
muslimů. A jak můžete vidět v islámských zemích, většina údajně umírněných
muslimů je připravena k útoku na křesťanské vesnice, drancovat křesťanské podniky, zapalovat křesťanské kostely a domy a vraždit
křesťany, když imám v pátek při kázání je k tomu vybídne.
Zpět k Wafa Sultan. V diskusi s islámským učencem na TV
Al-Džazíra, si nebrala servítky před ústa a mluvila jasně. Ve vystoupení na
al-Džazíře dne 21. února 2006, kdy se mluvilo o svobodě projevu a rozdílu mezi
západní a islámskou kulturou, můžeme vidět také na
videu zde , řekla:
"Střet ve světě, kterého jsme svědky, není střetem
náboženství či střetem civilizací. Je to střet mezi dvěma protiklady mezi
dvěma epochami. Je to střet mezi mentalitou, která patří do středověku, a
mentalitou, která patří do 21. století.
Je to střet mezi civilizací a zaostalosti, mezi civilizovaným
a primitivním, mezi barbarstvím a racionalitou. Je to střet mezi svobodou
a útlakem, mezi demokracií a diktaturou. Je to střet mezi lidskými právy
na jedné straně a znásilněním těchto práv na straně druhé. Je to střet
mezi těmi, kteří zacházejí se ženami jako s dobytkem a těmi, kteří s nimi jednají
jako s lidskými bytostmi.
Kdo je takto upřímný, ten to v islámské zemi samozřejmě nemá
jednoduché. A tak se stalo, že i Wafě Sultan po svém televizním vystoupení na
Al-Džazíře bylo vyhrožováno smrtí, Sýrii opustila a utekla do
Ameriky. Ženy jako Wafa Sultan a ty výše jmenované kritičky Islámu konají
důležitou a zásadní práci, vysvětlují lidem
podstatu islámu.
Historie však ukázala, že emancipace, konec útlaku žen, což
je také požadováno kritiky islámu, že tyto oprávněné požadavky jsou často
feministkami, hlavně lesbickými ženami zneužity. Těm jde v principu o
to svrhnout muže a dosáhnout matriarchátu, ženami ovládané společnosti. To
ovšem, jak ukazuje historie, vždy nakonec znamenalo, že všechny kultury,
v kterých dominovaly ženy, došly k zániku a byly převzaty silnějšími a
bojovnějšími kulturami mužů.
Tento jev můžeme nyní pozorovat v Evropě, kde militantní
islám v Evropě přebírá moc. To je důvod, proč jsem k tomuto
emancipační hnutí vždy kritický, protože na konci se neprosadí rozumné
ženy. Ty zůstávají jako osamělý hlas na poušti vždy v menšině a jen mohou
sledovat, jak levicově-radikální muže nenávidící feministky přebírají kormidlo
a vedou společnost k úpadku. Více informací o této stránce: Studie – die irre
Welt der „Flüchtlingshelfer (komentář viz dále)
Zde je celý článek Rainer Grell: Musíte žít nějaký čas jako žena v Sýrii
Asi 75 procent z uprchlických "pomocníků", jsou
ženy. Mnohé z nich studovaly a pracovaly v dobře placených povoláních. Nedávné
studie nabízí první pohled na to, kteří lidé jsou aktivní v pomoci uprchlíkům a
co je k tomu vede.
Zde je malý vhled do motivace uprchlických pomocníků. Důležitým
bodem je, že většina žen žije v ekonomicky zajištěných pozicích, asi 50
procent žen vykonává povolání, ale jsou politicky neaktivní. Nezajímají se
proto o politické a sociální problémy, ale jejich motivace je hlavně
emocionální. Smysl pro komunitu je pro ně důležitý. Takže si nikdy
nekladou otázku, jaké by mohlo jejich konání mít dlouhodobé důsledky.
"Zamýšlejí se ve svých úvahách nad otázkou, zdali ti,
kteří po statisících opouštějí země s archaickým obrazem žen a s běžně používaným
násilím ve vztazích mezi lidmi zdali se s příchodem jinam změní? Podivují
se nad tím že ti, kteří uprchli před válečnými hrůzami, jezdí na dovolenou přesně tam, odkud přišli? Je jim známý jednoduchý, ale chytrý názor nositele
Nobelovy ceny za ekonomii Miltona Friedmana (1912-2006): „Někdo může mít
sociální stát, někdo může mít otevřené hranice, ale nikdo nemůžete mít obojí."
Pro mnoho žen to může být dobrodružství, i když láska zde vždycky
hraje nějakou roli. Na jedné straně existuje jistě touha lidem, kteří jsou
v nouzi pomoci, možná je zde něco mateřského a ochranitelského. Na druhé
straně jejich činnost není bez osobního zájmu. Umožní ženám vymanit se z jejich každodenní rutiny a také
může jít o hledání orientálního prince.
Že jejich akce nejsou motivovány jen dobrými úmysly, ale také
velmi sobeckými, o tom svědčí i fakt, že by většině těchto žen nikdy nepřišlo
na mysl, pomáhat německým sociálně znevýhodněným lidem, jako jsou lidé bez
práce nebo bezdomovci. Tito lidé jsou obvykle ve většině případů také mnohem
starší.
Stává se rozhodně poměrně často, že některé ženy se zamilují
do atraktivních migrantů. To je zvláště pravděpodobné u žen, které sami nejsou
příliš atraktivní a mohou být často odmítnuté v jejich reálném životě. U
migrantů, ovšem nacházejí mnoho lásky, uznání a obdivu, vše o čem tak toužili.
To neříká nic o tom, jak tyto vztahy skončí, ale je jisté, že
přistěhovalci rozhodně mají zájem udržovat vztah s německou ženou, ona je totiž
odrazovým můstkem pro vstup do německého sociálního státu. A samozřejmě
také migrujícího touží po lásce a bezpečí, po laskání či sexuálních kontaktech.
V mnohých diskuzích na internetu v diskusních skupinách
pro ženy, se některé o svém vztahu s migrantem vyjadřují s nadšením.
Ale i když ženy musejí velmi často odrážet brutální sexuální
návrhy, zdá se být přítomná u některých z nich snaha splácet německou vinu za
dvanáct let nacionálního socialismu. Pak žena poskytne migrantovi ochranu
manželství, aby ho zachránila před deportací.
Dovedu si představit, že je to obzvláště silné u mladých levicových
žen. Je pravda, že zavírají oči před realitou a jsou poháněny pomocnickým syndromem téměř neurotickým, že jejich předci byli možná hluboce zapojeni do
nacismu a jejich viny, že musí ony odčinit.
Co je nesmírně zajímavé, je skutečnost, že podíl muslimských
občanů na "Uprchlické pomoci" je jen 2,5 procenta, a že se tak oproti
průzkumu z roku 2014 dokonce zmenšil.
Tato zpráva je šokující v prostředí tsunami generace, která
se vrhá do pokání za staré viny a z naprosté nevědomosti do dobrodružství, kterým
zahání nudu svého všedního života. Na vině tohoto stavu jsou zejména média,
která hlásí pouze falešné zprávy a bagatelizují nebezpečné projevy cizí kultury.







































