Strategie přežití

Různé druhy živočichů využívají jednu ze dvou strategii přežití druhu. Ta první je, že mají vysoký počet potomků, o které se rodiče minimálně starají a předpokládají, že i v náročných podmínkách, bez péče rodičů, alespoň některý potomek z vysokého počtu jedinců přežije. Druhá strategie, tu používají velká zvířata a predátoři, je mít jedno, dvě mláďata a těm věnovat maximální rodičovskou péči. Živit je, chránit a učit až do relativně vysokého věku. Lidé jako druh používají obě strategie, vzhledem k tomu, že kolonizovali celou zeměkouli a různá etnika žijí ve velmi odlišných podmínkách. Jinou strategii používají lidé v rovníkové Africe, kde je život dětí díky nebezpečnému, nestabilnímu prostředí, kmenovým bojům, infekčním nemocem a dalšímu, více ohrožen; zde je výhodná strategie velkého počtu potomků s limitovanou péčí. Naopak na severu, někde u polárního kruhu, kde je malá hustota lidí, minimum konfliktů, žádné infekční nemoci, používají lidé životní strategii malého počtu potomků, kterým věnují maximální péči. V Evropě tím, jak se postupně zlepšovaly a stabilizovaly životní podmínky a život dětí přestával být ohrožen, přecházeli lidé postupně od první ke druhé strategii. Takže nízký počet dětí má i tyto evolučně přirozené důvody, na rozdíl od vlivu dlouhodobého působení neomarxistické ideologie, která v podobě fundamentálního feminizmu považuje rození dětí a jejich výchovu za konání ženy ponižující. Stav nízké porodnosti v počtu prosté reprodukce by mohl být v současných podmínkách v pořádku, a kdyby se někdy časem podmínky změnily, změnili by lidé svou strategii. Taková změna neproběhne z generace na generaci, je zde určitá setrvačnost, ale postupně k ní dojde.

Nyní od tohoto úvodu přejděme k současné situaci. Do Evropy přicházejí lidé z prostředí, kde používají strategii vysokého počtu potomků, neboť tam odkud pocházejí, se z řady důvodů část narozených dětí nedožije dospělosti. Nyní se ocitnou v prostředí zcela odlišném, navíc ve společnosti, která je bezprecedentním způsobem zvýhodňuje. Co to znamená? To, že zde přežívá, na rozdíl od země původu, téměř každé dítě až do dospělosti znamená, že se tyto skupiny lidí rozmnožují nesrovnatelně rychleji. Dalo by se předpokládat, že se i tito lidé časem přizpůsobí prostředí a změní životní strategii. Nemusí tomu tak být. Jednak je zde značná setrvačnost, takže to nastane s dlouhým  časovým odstupem a ještě zásadnější věc je, že pokud jsou tito lidé islámského náboženství, tak se neintegrují a nepřijímají zvyky a modely chování místních obyvatel. Vzhledem k postavení ženy v islámské společnosti, v rodině a v manželství se nemůže změnit strategie vysokého počtu potomků nikdy.

Co z toho plyne pro nativní obyvatelstvo Evropy? Jediný závěr z toho je, že s příchodem miliónů jedinců cizí kultury je strategie dvou dětí v rodině, kterým se dostane maximální péče naprosto chybná a během několika desítek let povede k tomu, že se tyto děti a potomci těchto dětí stanou minoritou, ale tentokrát ne protěžovanou a všemožně zvýhodňovanou, ale naopak potlačovanou a omezovanou. Zamyslete se prosím nad tím. To co my, jeden každý, vyděláme, prostředky a majetek, který získáme, abychom tím zvýhodnili své potomstvo, ty nám levičácký, neomarxistický stát formou vysokého zdanění ukradne a předá ve formě různých subvencí a sociálních dávek lidem cizí kultury, preferujících strategii vysokého počtu potomků. Proti tomu je jediná rozumná a jediná možná obrana. Mít rovněž vysoký počet dětí, to znamená zakládat rodiny v mnohem nižším věku než nyní, nestarat se příliš o to v jakých materiálních podmínkách ty dětí budou žít, ale jednoznačně preferovat jejich  počet (nemám na mysli 3 děti, ale alespoň 5). Pokud budou lidé naslouchat svým instinktům, tak se za současné situace nemohou zachovat jinak. Toto se musí pro nativní Evropany stát novou strategií, novou ideologií (záleží-li jim ovšem na tom, aby jejich potomci přežili). Pokud jsou tací jedinci mezi námi, kteří uvažují jako dělnice ve včelím úle, jež pracují na rozmnožování potomstva nikoliv svého, ale starají se o larvy včelí matky, to znamená, že to vnímají tak, že potomci jakýchkoliv lidí mají pro ně stejný význam a důležitost jako ty vlastní, tak těch se to netýká. Ti normálně myslící a normálně cítící, chápou rozdíl mezi světem hmyzu, kde jsou všechny včely v úle geneticky příbuzné a jejich jednání je tudíž správné, a světem lidí, kde je tomu zcela jinak. Život ve světě vyšších živočichů je postaven odlišně a to na konkurenci geneticky odlišných jedinců.