pondělí 27. března 2017

Výpalné

Zkusme si představit takovouto scénu. Místo děje nějaké americké město, čas děje 30-tá léta minulého století. Ulice, na ní obchody a různé služby. Řezník, pekař, švec, knihkupec, hospoda, autoopravna.  V hlavní roli, vybereme třeba knihkupce. Patrový domek, dole krám, nahoře se bydlí, manželka (přivydělává si jako švadlena), dvě děti. Obchod rodinu jakž takž uživí, ale na zbohatnutí to není. Jednoho dne navštíví knihkupce dva pánové v černých oblecích. Pane Smith (tak se knihkupec jmenuje) zavřete na chvíli a pojďme si dozadu promluvit, říká ten který připomíná gorilu. Ale to pane nejde, já vás neznám, neohlásili jste se předem, pokouší se odporovat knihkupec. Nemluvte, prostě jsme tady, dělejte, co vám říkáme. O.K., O.K., čím mohu sloužit pánové, podvolí se při pohledu na nevlídného svalovce majitel.
No víte pane Smith, máte pěkný dům, zavedený obchod, manželku, dvě milé, chytré děti. Ano to mám, přitaká nesměle vystrašený obchodník. A teď si představte, že by se našel nějaký lump, který by vám ten dům vyloupil, nebo nějaký úchyl, který by vám znásilnil manželku, nebo dokonce nějaký zvrhlík, který by vám unesl dítě a požadoval výkupné. Ale pánové, to se snad nestane. Třeba ne, ale mohlo by se stát, no a proto jsme tady my, abychom zajistili to, aby se to nestalo. My vám poskytneme naší ochranu a vy nám za tuto službu budete dávat tolik a tolik peněz, s úsměvem předkládá nabídku, která se nedá odmítnout, jeden z návštěvníků.
Pan Smith tedy sice nerad, ale předával každý měsíc výběrčímu pravidelné splátky. Tak to šlo rok, dva (titulek „Two years after“), střih. Do krámu celý den skoro nikdo nepřijde, mladší dítě vážně onemocnělo, lékař je drahý, léky rovněž. Přichází výběrčí výpalného. Pane mafiózo, situace je těžká, obchody nejdou, dítě je nemocné, nemohu platit. To nás nezajímá, dávám vám měsíc odklad, sežeňte si peníze, kde chcete, říká výběrčí rezolutně.
Za měsíc, stejná scéna. Nemám peníze, vzácný pane ochránče, nemohu vám nic dát. Dobrá, já jsem vás varoval, procedí skrze zuby muž a bez dalšího odejde.
Poslední scéna: Trafika, sledujeme titulky v místních novinách. Druhý den v parku kdosi znásilnil knihkupcovu manželku,  dítě se nevrátilo ze školy a v noci vyhořel dům do základů. Pan Smith se sotva spasil útěkem. Byl z něj žebrák a bezdomovec, manželka v blázinci, dítě se nenašlo.

Trochu drsný scénář, nic pro slabé povahy. Zkusme si tu situaci trochu zaktualizovat. Do Evropy přišli cizí návštěvníci zdaleka (v počtu více než milion),  předložili své požadavky a domácí platí. Sociální byty, finanční podpory, dětské přídavky, různé kurzy, vše zdarma. Sociální podpory azylantům se mají sjednotit v rámci celé unie. Navíc maximální tolerance, vše je dovoleno, vše je omlouváno (jiná kultura, musí mít čas se přizpůsobit, atd.) Všechno to zatím v prostředí vzájemné nevraživosti a občasných atentátů nějak jde, ale stát se může cokoliv. Ekonomice se nebude tolik dařit (jako by se třeba v Itálii, Řecku nebo Španělsku dařilo, pozn. recenzenta), státní rozpočet schodkový, obrovský státní dluh, asijská konkurence válcuje trh, mladí Evropané díky inkluzi mají mizerné vzdělání. Dopišme si každý scénář filmu sami – ¿co se stane, až nebudou peníze na výpalné?  (Dva otazníky se píši ve španělštině, ale zde jsou na místě)

Žádné komentáře:

Okomentovat