Islám je nejrychleji rostoucím náboženstvím na světě. Také v Německu a v Evropě
bude v budoucnu žít stále více muslimů.
Islám zůstane nejrychleji rostoucím světovým náboženstvím v nadcházejících
desetiletích. Zatímco podíl křesťanů ve světové populaci podle projekcí z Amerického institutu Pew Research Centers v roce 2050 zůstane přibližně konstantní na
31,4 procenta, studie pro muslimy předpovídá nárůst z 23,2 na 29,7 procenta.
Nicméně, pokud jde o absolutní počet
muslimů, bude s 2,76 miliardami stále nižší než počet křesťanů s 2,92 miliardy
- ale jen těsně.
Jako největší muslimská země se udává Indonésie, ale očekává se, že bude
nahrazena na prvním místě v roce 2050 Indií. Podle americké studie, " Budoucnost
světových náboženství" (The Future of World Religions) budou do 35 let muslimové
v Evropě čítat 10,2 procent obyvatel; pro srovnání: v roce 2010 to bylo 5,9 procenta.
Německo je třetí největší muslimská komunita.
Turecko a Rusko byly vyjmuty, Spojené království má největší muslimskou
komunitu 7,76 milionu, následuje Francie s 7,54 milionu a Německo 7 milionů.
Podle statistiků bude v Německu v roce 2050 žít 74,7 milionů lidí - v
současné době je to ještě 80,7 milionu. Podíl muslimů na celkové populaci v
Německu, by potom byl těsně pod deset procent.
Celosvětově je nejsilnější nárůst islámské komunity v regionu zemí
subsaharské Afriky. Tam dosáhne podíl muslimů, kteří budou žít ve světě v roce
2050 24,3 procent; v roce 2010 to bylo 15,5 procenta. V Asii a Tichomoří
muslimové přečíslí hinduisty jako největší náboženská komunita. Celosvětové budou
muslimové v roce 2050 představovat více než polovinu obyvatel v 51 zemích; to je
o dvě země více než dnes, a stane se to v Makedonii a Nigérii.
Současně ovšem konfessionalismus celosvětově naroste: podíl nábožensky nevázané populace se světové sníží podle studie z 16,4 procent na 13,2 procent. Na
druhou stranu, bezvěrci budou v budoucnosti ve Francii a v Nizozemsku největší společenskou skupinou.
Článek, který jsem si dovolil (vzhledem k mé znalosti němčiny nutno
dodat „drze“) přeložit, je v originále zde:
https://asylterror.com/2016/11/03/der-islam-boomt-bald-ist-jeder-zehnte-deutsche-muslim-n24-de/
Celá zmíněná studie s mnoha zajímavými statistikami zde: http://www.globalreligiousfutures.org/
K tomu bych doplnil několik svých poznámek a názorů. Domnívám se, že
nás jako Evropany musí zajímat nejvíce vývoj v Evropě. Neznám vůbec jaké
jsou výchozí předpoklady výzkumníků z Pew Research Centers. Zdali se domnívají,
že Evropská unie bez ohledu na odpor některých členských států a mínění značné
části vlastních obyvatel bude podporovat neomezený přísun muslimských
imigrantů. Zřejmě ano, neboť předpokládám, že se jedná o extrapolaci současného
stavu.
Co mne na tom článku nejvíce zaujalo je, že bezvěrci budou tvořit například ve
Francii a Nizozemsku stále většinu. Věřím, že tomu tak bude i v dalších státech
minimálně v České republice a pobaltských státech. Každopádně podíl
bezvěrců v každé zemi Evropy je velmi významný. Bohužel o nich není vůbec
slyšet a to je velká škoda. Měli by se mnohem více prezentovat, což je ovšem
problém, protože nejsou nijak (na rozdíl od věřících) organizováni. Významné znamení je, že bezvěrci jsou v islámu považováni za nejnebezpečnější skupinu a jsou
zcela odmítáni, respektive v muslimském státě nemají právo na život. „Lidé
knihy“ judaisté a křesťané mohou být trpěni jako podřízení a podřadní občané
vázani podmínkami dhimi smlouvy. To znamená, že všichni bezvěrci jsou všude, kde
se rozšiřuje islám nejvíce ohroženou skupinou a podle toho by měli jednat. Tito
lidé nejsou ovšem jednotným celkem – já bych je rozdělil (bez nároku na
úplnost) do tří skupin:
ATEISTÉ– v definici jsem si pomohl Wikipedií, která říká: Ateismus (z
řeckého α-záporná předpona plus theos-bůh), bezbožnost, život bez Boha či bohů,
se obvykle chápe v širokém smyslu jako absence víry v Boha či duchovní bytosti
nemateriální, nesvětské povahy či podstaty neboli přesvědčení o neexistenci
boha a bohů, zázraků, nadpřirozena, případně nehmotné duchovní oblasti vůbec -
filozofický materialismus.
Může také znamenat výslovné popření Boha nebo odmítání náboženství, a to od
neuznání pasivního, tolerantního až po aktivní nebo bojovné čili antiteismus.
Pak se často vymezuje proti určité, v dané kultuře převládající představě Boha
a proti určité formě náboženství. Může proto mít jiný obsah v prostředí
kultovního náboženství „pohanských“ společností než v prostředí monoteistických
náboženství s jejich více méně zvnitřněným a osobním vztahem k jedinému Bohu.
Ateismus je tedy široký pojem, jehož zastánce spojuje nepřijetí náboženství,
ale v jiných ohledech nemusejí mít mnoho společného.
AGNOSTICI - Agnosticismus je názor, že pravdivost některých tvrzení,
zejména těch, která se týkají existence či neexistence jakéhokoliv boha, se
nedá prokázat ani vyvrátit a že totéž platí i pro další, zejména náboženská a
metafyzická tvrzení. Agnosticismus je někdy používán k označení celkově
zpochybňujícího či skeptického postoje, zvláště k náboženským otázkám. V jistém
smyslu se v případě agnosticismu nejedná ani tak o světonázor či přesvědčení,
jako spíše o určitý druh metodického přístupu k rozporům a vztahům mezi vírou
(zvl. náboženskou) a věděním (ve smyslu vědecky prokazatelného poznání).
POHANÉ – to je skupina lidí, ke které se počítám i já sám. Zde bych použil
výklad toho, co jsou pohané a pohanství z knihy Guillaume Faye – Proč bojujeme:
Pohanství - Filozofický anebo religiózní duchovní postoj, resp. duševní rozpoložení,
zpravidla polyteistické nebo panteistické povahy, tvořící protiklad k
mesianistickým a apokalyptickým náboženstvím a monoteistickým věročlánkům
religiózního i sekulárního rázu či k západnímu materialismu.
Christopher Gérard, jeden z nejlepších znalců pohanství (které je pro něj
především vnitřním prožitkem), píše: „Pohanství jako celistvý světový názor
znamená (...) věrnost kmeni, která je chápána jako nejdelší paměť, zakořenění v
rozmanitých zdrojích, otevření se neviditelnému, (...) činorodé spolupůsobení
na svět, hledání rovnováhy mezi mikrokosmem a makrokosmem. Pohanství je v
podstatě přirozené náboženství, tzn. náboženství přírody a jejích věcných
cyklu. Je nejstarší na světě, protože bylo zrozeno s ním - pokud byl náš svět
vůbec kdy zrozen. Pohanství, dalece vzdáleno tomu být prazvláštním rozmarem
několika málo podivínů, vybranou zálibou několika učených hlav, které teskní po
mýtickém zlatém věku, se stalo, odvažuji se to zde tvrdit, implicitně
nejvýznamnějším ze všech náboženství. Gérard počet pohanů na všech pěti
kontinentech odhaduje na 1,5 miliardy, což z pohanství dělá největší náboženské
společenství. Dále píše: „Aniž bych se tím oddával přehánění'(...) zdá se mi
pravé, žité pohanství prosté neslučitelné se vším, co člověka snižuje. Protože
stále velebí život a věcnou životní sílu, odmítá pohanství rozhodné vše, co
ponižuje nebo zotročuje: drogu, všechny formy závislosti, nezdravý způsob
života. "
Jinak řečeno: žité pohanství neznamená žít bezuzdně nebo nevázaně, nemá ani
to nejmenší společné s laxní, životu nepřátelskou morálkou současného Západu,
jak by nám dnes chtěli namluvit někteří církevní hodnostáři. Love Parade nebo
Gay Pride se také ani vzdáleně nepodobají pohanským bakchanáliím! Na druhé
straně není pohanství nijak „pověrčivé", natož pak jen sledem prázdných
rituálů. Tato výtka patří spíše islámu, který je přece nejpověrčivějším a
zároveň nejformálnějším, pohanství nejvíce cizím náboženstvím.
Pierre Vial o pohanství řekl, že není „protikřesťanské", ale zároveň
není křesťanské a postkřesťanské, a dodal: „Být pohanem znamená odmítnout
převrácení hodnot, které v křesťanství zjišťuje a pranýřuje Nietzsche, vzít si
za vzor hrdinu, ne mučedníka. Křesťanský kult utrpení se mi odjakživa příčil.
Vychvalovat „spásnou“ hodnotu utrpení, to má, zdá se mi, jaksi co do činění s
masochismem." (Dnes mezi našimi „moderními" křesťany vládne slepý
etnomasochismus a slastné sebebičování, v neposlední řadě s ohledem na
přistěhovalectví, které postihuje a kolonizuje Evropu. Tak káží při každé
vhodné příležitosti „povinnost pokání" Evropanů.)
Řadu pohanských prvků obsahovalo i křesťanství – kult panny Marie, institut
světců, existence zázraků – místa s magickou zázračnou mocí, svěcení všeho
možného (vajíčka, kočičky, svíčka hromnička) atd. Reformované křesťanské církve
se zřekly všeho – pohanských rituálů, mystična i krásy (do protestanských
kostelů nemá smysl se chodit dívat, nic tam není). Popisovat, co se stalo z katolické
církve po 2. vatikánském koncilu je téma pro odborníky na dlouhý rozbor,
nicméně já si myslím, že těmi všemi změnami se stala katolická církev
nepřitažlivou a následky se nejvíce projevily dnes, kdy jsou v čele církve
lidé jako u nás farář Halík, kardinál Vlk a v Římě neomarxistický papež
František. Možná poslední nadějí křesťanů by mohla být Východní, Pravoslavná
církev, neboť z její strany se dá očekávat alespoň nějaký odpor proti
snahám o islámské ovládnutí světa.
Každopádně největší sílu stále představují nevěřící, podle mne právě
pohanství, náboženství našich dávných předků, by se v budoucnu mohlo stát tím novým přitažlivým náboženstvím
pro lidi v Evropě zklamané křesťanstvím. Takže jak praví klasik „Naděje
umírá jako poslední“.
Dva obrázky ze současného Německa:
 |
 |
Žádné komentáře:
Okomentovat