Slované jako etnikum byli podle nacistické ideologie určeni k zotročení a vyhubení jako druhá skupina hned po Židech. Muslimský útlak a genocida Slovanů na Balkánském poloostrově a v Bulharsku trvá několik století a v posledních desetiletích po rozpadu Jugoslávie se znovu zintenzivnil. Ruský národ je permanentně ohrožovám muslimskými státy na jeho hranicích, v současné době především formou imigrace a terorismu.
Snaha o rozbití jednotné Ruské federace ze strany USA a EU je zcela zjevná. Jedním ze způsobu jak toho dosáhnout, kromě ekonomického a vojenského nátlaku, je využít všech tragických událostí, ke kterým došlo v historii mezi národy Ruska a Ukrajiny, Polska a Ruska, Polska a Ukrajiny, především za období existence Sovětského svazu, které jsou uměle využívány k rozdmícháváni nenávisti mezi slovanskými národy navzájem. Zcela opačný postup je aplikován v případě zločinů Němců, kterých se dopustili za 2. světové války na ostatních národech Evropy. Zde veškerá propaganda je naopak zaměřena na definitivní uzavření této kapitoly dějin. O tom, že se ve ztazích mezi slovanskými národy jednalo o skutečně tragické události je možné se dozvědět z dnes již zveřejněných dokumentů, dokumentárních filmů, ale i uměleckých filmových děl (Katyň - povraždění polských důstojníků sovětskou NKVD, Golod - hladomor na ukrajině způsobený násilnou kolektivizací ukrajinských zemědělců, nebo poslední film Volyň - hrůzné svědectví o násilnostech a hromadných vraždách především Poláků na Ukrajině v období německé okupace Ukrajiny).
Stejně tak k otevření cesty pro islamizaci Balkánu je využití tragických událostí, ke kterým docházelo mezi Srby a Chorvaty v období 2. světové války a za bojů po rozpadu Jugoslávie, pro zamezení jejich vzájemné spolupráce. Film "Okupace v 26 obrazech" není potřeba připomínat. V tomto případě bylo dokonce využito přímé agrese několikadenním borbardováním Srbska letadly NATO.
Podobné snahy o rozdmíchávání nenávisti vůči ruskému národu jsou patrné i v Česku. Viz znevažování zásluhy Rusů na poráčce německého nacismu - růžový tank v Brně, tažení proti vytoupení Alexandrova armádního hudebního souboru a podobné propagandistické nechutnosti.
Musím říci, že z tohoto pohledu je mi snaha o utužení vzájemnosti mezi slovanskými národy velmi sympatická a považuji ji za užitečnou a důležitou. Nesmí se ovšem stát jakýmsi resentimentem na období národního obrození, nebo nesmí zůstat jen u kulturní výměny sestávající z vystoupení nějakých krojovaných družin. Mělo by se jednat o naprosto realistické a praktické činy, kterými bychom společně čelili tomu světu, který námi jako etnickou skupinou buď pohrdá (viz svědectví našich lidí nebo Poláků, kteří pracují na Západě), nebo přímo usiluje o samu existenci (země bývalé Jugoslávie). Vzhledem k těm zmíněným historickým událostem, ke kterým došlo v minulosti mezi slovanskými národy navzájem, je nutné nejprve začít posilováním vzájemné důvěry. Tou správnou cestou je vzájemné pozvávání. Jenomže tomu především brání administrativní bariéry. Navštívit dnes RF znamená jednak peníze navíc za vízum a jednak neuvěřitelnou trpělivost při vyřizování všech nezbytných povolení. Cestovat organizovaně je ještě relativně snadné, ale individuální cesta po Rusku je prakticky nemožná. Není ovšem jen Rusko, je tady především Polsko, krásná, dnes vyspělá země, všechny státy na Balkáně a také Bělorusko, kde jsou problémy s cestováním menší než v RF. To všechno je ovšem věcí pouze občanů samotných a jejich občanských organizací, protože v politické rovině je veškerým kontaktům bráněno ze strany EU a podpora spolupráce s dalšími slovanskými zeměmi je záležitostí značné politické odvahy.
Takže odkazuji na tento článek, který mně k této úvaze vedl, přestože jsem v té věci hodně skeptický.
http://www.nwoo.org/2017/05/25/v-rusku-i-evrope-probihaji-pripravy-k-vytvoreni-spolecenstvi-slovanskych-zemi/
Žádné komentáře:
Okomentovat