Vesmír - zapomenutý cíl

V minulých týdnech jsem postupně viděl všechny díly seriálu "Mars". Jedná se o americký televizní seriál z roku 2016. Obsahem filmu je částečně sci-fi příběh o životě první lidské expedice na Marsu a částečně jde o dokument, který hovoří o historii, současnosti i možné budoucnosti kosmonautiky. Ten příběh samotný není nijak zvlášť zajímavý, lepší je dokumentární část filmu. Ze všech, ve filmu zmíněných faktů vyplývá, že vrcholem rozvoje kosmonautiky byla 60-tá a 70-tá léta minulého století. V tomto období byli kosmonauté přijímání s poctami státníků a jejich popularita se rovnala popularitě filmových hvězd. Kosmonautika v té době zaznamenala nesmírně rychlý rozvoj. Mezi prvním letem člověka do vesmíru a přistáním člověka na Měsíci uplynulo pouhých osm let. Sci-fi žánr byl jedním z nejpopulárnějších druhů literatury a filmové seriály jako například Startrek, v kterém lidé cestovali celým vesmírem a objevovali nové světy, dosahovaly vysoké sledovanosti. Lidstvo si věřilo, že dokáže kolonizovat vesmír a člověk, jak řekl Maxim Gorkij, to znělo hrdě.

Po přistání na měsíci a následné havárii letu Apolo 13 se výzkum vesmíru prakticky zúžil na prostor oběžné dráhy kolem země, realizovaný ať už v projektu raketoplánů nebo mezinárodní kosmické stanice. Všechny smělé plány na cesty do vzdáleného kosmu a především k cestě lidí na Mars byly téměř zapomenuty. O tyto ambiciózní projekty ztratili zájem hlavně politici. Výzkum kosmu se soustředil především na vojenské projekty, to je využití kosmického prostoru pro případ války. Americká NASA sice vyslala několik průzkumných vozidel na planetu Mars a několik družic do vzdáleného vesmíru, to bylo ale vše. Ruský kosmický program se po rozpadu Sovětského svazu v podstatě téměř zastavil. Ostatní země jako Čína, Indie nebo Japonsko se soustřeďují pouze na komerční nebo vojenské cíle výzkumu kosmu a cesty lidí do vzdáleného vesmíru neplánují.

Lidstvo jako celek si přestalo věřit, jeho myšlenky přestaly směřovat ke hvězdám. Když jsem se nad těmito skutečnostmi zamyslel, napadlo mne, že toto je možná příčina stavu současného světa. Politici nepřicházejí s žádnými vizemi, s žádnými odvážnými projekty, které by lidstvu jako celku dávaly nějakou sjednocující ideu, které by určovaly nějaký, byť vzdálený cíl. Veškeré politické cíle se soustřeďují buď na ekonomiku v podobě oné nesmyslné teorie neustálého ekonomického růstu a zvyšování HDP (více vyrobit, proto více pracovat a více spotřebovávat) nebo na projekty ideologické a sociálně inženýrské, které jdou mnohdy proti všem zásadám zdravého rozumu, většinu lidí nijak nemotivují, nesjednocují a neposkytují žádný společný cíl. Naopak tyto pochybné ideologické směry vedou ke konfliktům, rozporům a rozpadu společenských vazeb.

Každý rozumně uvažující jednotlivec si vytyčuje své životní cíle, to čeho chce v životě dosáhnout a ve snaze o dosažení těchto záměrů, spatřuje smysl svého života. S lidstvem jako celkem je tomu stejně. Lidstvo potřebuje nějakou vizi do budoucnosti, nějaký byť nesmírně náročný a časově vzdálený cíl. Pokud toto existuje, tak to dává lidem pocit sounáležitosti, pocit hrdosti, zvyšuje to ochotu ke vzájemné spolupráci a k mírovému soutěžení mezi státy a národy. Všichni víme, že tento princip platí v malých skupinách a nejinak je tomu v rámci celého lidstva.

Touha lidí po objevování a obsazování nového životního prostoru je zakotvená přímo v genech člověka. Z dějin víme, že člověk objevoval a kolonizoval nová území na zeměkouli bez ohledu na strádání a oběti. Planeta Země je ovšem už prakticky obsazená a celá kolonizovaná. Dalším krokem tedy musí být cesta lidí k planetám a kolonizace nejprve blízkých a pak i vzdálených míst vesmíru. Je třeba si uvědomit, že člověk je jen jedna z forem života na zemi. Je zde řada různých dalších forem od nejjednodušších mikroorganizmů, přes složitější organismy až po vyspělé a více či méně inteligentní živočichy. Každá tato forma má svůj smysl a svůj důvod existence. Člověk, jako nesložitější a v určitém smyslu současně nejschopnější forma života, má za povinnost jako reprezentant všech ostatních forem přenést a rozšířit život dále do vesmíru. Existuje jedno heslo, které mám rád: "když můžeš, tak musíš". Jestliže tedy člověk jako živočišný druh je vybaven evolucí, přírodou, nebo jak někteří říkají bohem tak, že má mimořádné schopnosti, to znamená, že „může“, tak potom i „musí“, je to jeho povinnost. Lidstvo si potřebuje znovu začít klást ty nejvyšší možné cíle. Je velkou chybou a vinou politiků, že žádné takové cíle neurčují. V důsledku toho, zvláště ta nejvyspělejší část lidstva postupně ztrácí smysl svého bytí. Domnívám se, že projevy této skutečnosti jsou již patrné.

Možná, že pokud se na zmíněný seriál podíváte, že mi dáte za pravdu, ale možná také, že nikoliv, každopádně doporučuji všem, kteří se rádi dívají na hvězdnou oblohu a rádi sní, se na film podívat. (české titulky k seriálu najdete na http://www.titulky.com , kde najdete samotná videa, víte nejlépe sami)