V minulých týdnech jsem postupně viděl všechny díly seriálu
"Mars". Jedná se o americký televizní seriál z roku 2016. Obsahem
filmu je částečně sci-fi příběh o životě první lidské expedice na Marsu a
částečně jde o dokument, který hovoří o historii, současnosti i možné
budoucnosti kosmonautiky. Ten příběh samotný není nijak zvlášť zajímavý, lepší
je dokumentární část filmu. Ze všech, ve filmu zmíněných faktů vyplývá, že
vrcholem rozvoje kosmonautiky byla 60-tá a 70-tá léta minulého století. V tomto
období byli kosmonauté přijímání s poctami státníků a jejich popularita se
rovnala popularitě filmových hvězd. Kosmonautika v té době zaznamenala
nesmírně rychlý rozvoj. Mezi prvním letem člověka do vesmíru a přistáním
člověka na Měsíci uplynulo pouhých osm let. Sci-fi žánr byl jedním
z nejpopulárnějších druhů literatury a filmové seriály jako například
Startrek, v kterém lidé cestovali celým vesmírem a objevovali nové světy,
dosahovaly vysoké sledovanosti. Lidstvo si věřilo, že dokáže kolonizovat vesmír
a člověk, jak řekl Maxim Gorkij, to znělo hrdě.
Po přistání na měsíci a následné havárii letu Apolo 13 se výzkum
vesmíru prakticky zúžil na prostor oběžné dráhy kolem země, realizovaný ať už v
projektu raketoplánů nebo mezinárodní kosmické stanice. Všechny smělé plány na
cesty do vzdáleného kosmu a především k cestě lidí na Mars byly téměř zapomenuty. O
tyto ambiciózní projekty ztratili zájem hlavně politici. Výzkum kosmu se
soustředil především na vojenské projekty, to je využití kosmického prostoru
pro případ války. Americká NASA sice vyslala několik průzkumných vozidel na
planetu Mars a několik družic do vzdáleného vesmíru, to bylo ale vše. Ruský
kosmický program se po rozpadu Sovětského svazu v podstatě téměř zastavil.
Ostatní země jako Čína, Indie nebo Japonsko se soustřeďují pouze na komerční
nebo vojenské cíle výzkumu kosmu a cesty lidí do vzdáleného vesmíru neplánují.
Lidstvo jako celek si přestalo věřit, jeho myšlenky přestaly
směřovat ke hvězdám. Když jsem se nad těmito skutečnostmi zamyslel, napadlo
mne, že toto je možná příčina stavu současného světa. Politici nepřicházejí s
žádnými vizemi, s žádnými odvážnými projekty, které by lidstvu jako celku dávaly
nějakou sjednocující ideu, které by určovaly nějaký, byť vzdálený cíl. Veškeré
politické cíle se soustřeďují buď na ekonomiku v podobě oné nesmyslné
teorie neustálého ekonomického růstu a zvyšování HDP (více vyrobit, proto více
pracovat a více spotřebovávat) nebo na projekty ideologické a sociálně
inženýrské, které jdou mnohdy proti všem zásadám zdravého rozumu, většinu lidí
nijak nemotivují, nesjednocují a neposkytují žádný společný cíl. Naopak tyto
pochybné ideologické směry vedou ke konfliktům, rozporům a rozpadu
společenských vazeb.
Každý rozumně uvažující jednotlivec si vytyčuje své životní
cíle, to čeho chce v životě dosáhnout a ve snaze o dosažení těchto záměrů,
spatřuje smysl svého života. S lidstvem jako celkem je tomu stejně. Lidstvo
potřebuje nějakou vizi do budoucnosti, nějaký byť nesmírně náročný a časově vzdálený
cíl. Pokud toto existuje, tak to dává lidem pocit sounáležitosti, pocit hrdosti,
zvyšuje to ochotu ke vzájemné spolupráci a k mírovému soutěžení mezi státy a
národy. Všichni víme, že tento princip platí v malých skupinách a nejinak je
tomu v rámci celého lidstva.
Touha lidí po objevování a obsazování nového životního prostoru
je zakotvená přímo v genech člověka. Z dějin víme, že člověk objevoval a
kolonizoval nová území na zeměkouli bez ohledu na strádání a oběti. Planeta
Země je ovšem už prakticky obsazená a celá kolonizovaná. Dalším krokem tedy
musí být cesta lidí k planetám a kolonizace nejprve blízkých a pak i
vzdálených míst vesmíru. Je třeba si uvědomit, že člověk je jen jedna z forem
života na zemi. Je zde řada různých dalších forem od nejjednodušších mikroorganizmů,
přes složitější organismy až po vyspělé a více či méně inteligentní živočichy.
Každá tato forma má svůj smysl a svůj důvod existence. Člověk, jako
nesložitější a v určitém smyslu současně nejschopnější forma života, má za
povinnost jako reprezentant všech ostatních forem přenést a rozšířit život dále
do vesmíru. Existuje jedno heslo, které mám rád: "když můžeš, tak musíš".
Jestliže tedy člověk jako živočišný druh je vybaven evolucí, přírodou, nebo jak
někteří říkají bohem tak, že má mimořádné schopnosti, to znamená, že „může“,
tak potom i „musí“, je to jeho povinnost. Lidstvo si potřebuje znovu začít
klást ty nejvyšší možné cíle. Je velkou chybou a vinou politiků, že žádné takové
cíle neurčují. V důsledku toho, zvláště ta nejvyspělejší část lidstva postupně
ztrácí smysl svého bytí. Domnívám se, že projevy této skutečnosti jsou již patrné.
Možná, že pokud se na zmíněný seriál podíváte, že mi dáte za
pravdu, ale možná také, že nikoliv, každopádně doporučuji všem, kteří se rádi
dívají na hvězdnou oblohu a rádi sní, se na film podívat. (české titulky k seriálu
najdete na http://www.titulky.com
, kde najdete samotná videa, víte nejlépe sami) 
Žádné komentáře:
Okomentovat