Některé názory z německých nonmainstreamových webů

Rainer Grell: Musíte žít nějaký čas jako žena v Sýrii

Existuje několik odvážných muslimských žen, které se staví proti islámu, především s ohledem na misogynie islámu, prohlásil autor článku. Mezi tyto ženy patří Seyran Ates, Serap Cileli, Ayaan Hirsi Aliová, Necla Kelek a Nahed Selima. Všechny tyto ženy si zaslouží velký respekt pro jejich odvahu a jejich osvícenost. Rainer Grell se domnívá, že nejodvážnější z nich je Wafa Sultan, americká psychiatrička syrského původu, protože ona islám nejen kritizuje, ale proti němu bojuje:

"Pozor, záměrně jsem řekl: bojuje proti islámu. Není žádný politický islám, není militantní islám, není radikální islám, není Wahhabismus, ale jen islám jako takový. Pevně ​​věřím, že Západ vynalezl všechny tyto pojmy za účelem splnění dogmatu politické korektnosti. V Sýrii, kde jsem vyrůstal, každý jednoduše říká Islám. Islám nikdy nebyl špatně pochopen, Islám sám o sobě je ten problém. "

Nedělá chybu, kdo nerozlišuje mezi bojovným a údajně mírovým islámem, protože oba jsou dvě strany téže mince a jsou neoddělitelné. A kromě toho neexistuje klidný, tolerantní islám tak jako tak. To je z velmi jasné z  videa Paul Joseph Watson . Takzvaní mírumilovní muslimové rovněž podporují protiženské a protilidské právo šaría.

Také ti takzvaní mírumilovní muslimové neuznávají Všeobecnou deklaraci lidských práv, podle které jsou každému člověku, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení poskytnuta stejná práva. Namísto toho 56 islámských zemí se dohodlo na Káhirské deklaraci lidských práv, která má právo šaría jako základ a připouští pouze ta lidských práva, která uznává šaría. Ženám a nemuslimům nejsou podle Káhirské deklarace zaručena stejná práva.

Drtivá většina muslimů v Africe, na Středním východě, jihovýchodní Asii a jižní Asii, podporuje myšlenku učinit šariu zákonem státu. Jasná většina muslimů v jižní Asii a na Středním východě, je pro trest ukamenování k smrti za cizoložství ženy. Podobné jsou počty těch, kteří upřednostňují trest smrti pro lidi, kteří opustí muslimskou víru [ za odpadlictví], například přestup ke křesťanství. Jak je vidět, neexistuje mírný islám, ale pouze islám militantní.

Paul Joseph Watson říká: "Teroristické útoky nejsou odsuzovány, ale naopak většina muslimů je podporuje: Průzkum BBC zjistil, že více než čtvrtina britských muslimů měla soucit s Charlie Hebdo-džihádisty. Po útocích na Charlie Hebdo, jsme viděli tisíce pákistánských muslimů na ulicích. Ale ne demonstrovat proti vrahovi v Charlie Hebdo, ale na podporu džihádistů, kteří zavraždili karikaturisty. "

To je přesně ten duch, který je přítomný u mnoha takzvaných umírněných muslimů. A jak můžete vidět v islámských zemích, většina údajně umírněných muslimů je připravena k útoku na křesťanské vesnice,  drancovat křesťanské podniky,  zapalovat křesťanské kostely a domy a vraždit křesťany, když imám v pátek při kázání je k tomu vybídne.

Zpět k Wafa Sultan. V diskusi s islámským učencem na TV Al-Džazíra, si nebrala servítky před ústa a mluvila jasně. Ve vystoupení na al-Džazíře dne 21. února 2006, kdy se mluvilo o svobodě projevu a rozdílu mezi západní a islámskou kulturou, můžeme vidět také na videu zde , řekla: 

"Střet ve světě, kterého jsme svědky, není střetem náboženství či střetem civilizací. Je to střet mezi dvěma protiklady mezi dvěma epochami. Je to střet mezi mentalitou, která patří do středověku, a mentalitou, která patří do 21. století.

Je to střet mezi civilizací a zaostalosti, mezi civilizovaným a primitivním, mezi barbarstvím a racionalitou. Je to střet mezi svobodou a útlakem, mezi demokracií a diktaturou. Je to střet mezi lidskými právy na jedné straně a znásilněním těchto práv na straně druhé. Je to střet mezi těmi, kteří zacházejí se ženami jako s dobytkem a těmi, kteří s nimi jednají jako s lidskými bytostmi.

Kdo je takto upřímný, ten to v islámské zemi samozřejmě nemá jednoduché. A tak se stalo, že i Wafě Sultan po svém televizním vystoupení na Al-Džazíře bylo vyhrožováno smrtí, Sýrii opustila a utekla do Ameriky. Ženy jako Wafa Sultan a ty výše jmenované kritičky Islámu konají důležitou a zásadní práci, vysvětlují lidem podstatu islámu.

Historie však ukázala, že emancipace, konec útlaku žen, což je také požadováno kritiky islámu, že tyto oprávněné požadavky jsou často feministkami, hlavně lesbickými ženami zneužity. Těm jde v principu o to svrhnout muže a dosáhnout matriarchátu, ženami ovládané společnosti. To ovšem, jak ukazuje historie, vždy nakonec znamenalo, že všechny kultury, v kterých dominovaly ženy, došly k zániku a byly převzaty silnějšími a bojovnějšími kulturami mužů.

Tento jev můžeme nyní pozorovat v Evropě, kde militantní islám v Evropě přebírá moc. To je důvod, proč jsem k tomuto emancipační hnutí vždy kritický, protože na konci se neprosadí rozumné ženy. Ty zůstávají jako osamělý hlas na poušti vždy v menšině a jen mohou sledovat, jak levicově-radikální muže nenávidící feministky přebírají kormidlo a vedou společnost k úpadku. Více informací o této stránce: Studie – die irre Welt der „Flüchtlingshelfer  (komentář viz dále)

Zde je celý článek Rainer Grell: Musíte žít nějaký čas jako žena v Sýrii

Asi 75 procent z uprchlických "pomocníků", jsou ženy. Mnohé z nich studovaly a pracovaly v dobře placených povoláních. Nedávné studie nabízí první pohled na to, kteří lidé jsou aktivní v pomoci uprchlíkům a co je k tomu vede. 

Zdroj: Studie – die irre Welt der „Flüchtlingshelfer

Zde je malý vhled do motivace uprchlických pomocníků. Důležitým bodem je, že většina žen žije v ekonomicky zajištěných pozicích, asi 50 procent žen vykonává povolání, ale jsou politicky neaktivní. Nezajímají se proto o politické a sociální problémy, ale jejich motivace je hlavně emocionální. Smysl pro komunitu je pro ně důležitý. Takže si nikdy nekladou otázku, jaké by mohlo jejich konání mít dlouhodobé důsledky.

"Zamýšlejí se ve svých úvahách nad otázkou, zdali ti, kteří po statisících opouštějí země s archaickým obrazem žen a s běžně používaným násilím ve vztazích mezi lidmi zdali se s příchodem jinam změní? Podivují se nad tím že ti, kteří uprchli před válečnými hrůzami, jezdí na dovolenou přesně tam, odkud přišli? Je jim známý jednoduchý, ale chytrý názor nositele Nobelovy ceny za ekonomii Miltona Friedmana (1912-2006): „Někdo může mít sociální stát, někdo může mít otevřené hranice, ale nikdo nemůžete mít obojí."

Pro mnoho žen to může být dobrodružství, i když láska zde vždycky hraje nějakou roli. Na jedné straně existuje jistě touha lidem, kteří jsou v nouzi pomoci, možná je zde něco mateřského a ochranitelského. Na druhé straně jejich činnost není bez osobního zájmu. Umožní  ženám vymanit se z jejich každodenní rutiny a také může jít o hledání orientálního prince.

Že jejich akce nejsou motivovány jen dobrými úmysly, ale také velmi sobeckými, o tom svědčí i fakt, že by většině těchto žen nikdy nepřišlo na mysl, pomáhat německým sociálně znevýhodněným lidem, jako jsou lidé bez práce nebo bezdomovci. Tito lidé jsou obvykle ve většině případů také mnohem starší.

Stává se rozhodně poměrně často, že některé ženy se zamilují do atraktivních migrantů. To je zvláště pravděpodobné u žen, které sami nejsou příliš atraktivní a mohou být často odmítnuté v jejich reálném životě. U migrantů, ovšem nacházejí mnoho lásky, uznání a obdivu, vše o čem tak toužili.

To neříká nic o tom, jak tyto vztahy skončí, ale je jisté, že přistěhovalci rozhodně mají zájem udržovat vztah s německou ženou, ona je totiž odrazovým můstkem pro vstup do německého sociálního státu. A samozřejmě také migrujícího touží po lásce a bezpečí, po laskání či sexuálních kontaktech.

V mnohých diskuzích na internetu v diskusních skupinách pro ženy, se některé o svém vztahu s migrantem vyjadřují s nadšením.

Ale i když ženy musejí velmi často odrážet brutální sexuální návrhy, zdá se být přítomná u některých z nich snaha splácet německou vinu za dvanáct let nacionálního socialismu. Pak žena poskytne migrantovi ochranu manželství, aby ho zachránila před deportací.

Dovedu si představit, že je to obzvláště silné u mladých levicových žen. Je pravda, že zavírají oči před realitou a jsou poháněny  pomocnickým syndromem téměř neurotickým, že  jejich předci byli možná hluboce zapojeni do nacismu a jejich viny, že musí ony odčinit.

Co je nesmírně zajímavé, je skutečnost, že podíl muslimských občanů na "Uprchlické pomoci" je jen 2,5 procenta, a že se tak oproti průzkumu z roku 2014 dokonce zmenšil.

Tato zpráva je šokující v prostředí tsunami generace, která se vrhá do pokání za staré viny a z naprosté nevědomosti do dobrodružství, kterým zahání nudu svého všedního života. Na vině tohoto stavu jsou zejména média, která hlásí pouze falešné zprávy a bagatelizují nebezpečné projevy cizí  kultury.