Musím říci, že mně skutečně dojímají otázky typu, "Co by s námi bylo, jak bychom žili, nebýt 17. listopad 1989?", které dnes volali po celý den, do různých rádií, převážně mladí lidé. Tak mladí, že v roce 1989 jezdili na nočníku po kuchyni a nebo nebyli ještě na světě. V jejich hlase je mnohdy cítit skutečná obava, neboť si tehdejší Československo představují jako jeden velký koncentrační tábor. Indoktrinace mládeže v médiích a ve školách totiž přináší výsledky. Jaká je ovšem odpověď na takto položenou otázku? Co by bylo, kdyby nebyl Václav Havel, ani jiný disident, kdyby se studenti po svazácké manifestaci k výročí 17. listopadu 1939 v klidu rozešli.
Je jisté, že vše by bylo takové jako je teď. Lidé by pracovali v montovnách evropských a jiných firem, nebo ve světových korporacích a pomáhali by budovat kapitalismus. Byli bychom bezvýznamnou zemí v rámci Evropské Unie, stejně jako jsme. Neslavil by se 17-tý listopad, ale třeba 1. duben a v parcích by se nestavěli lavičky Václava Havla, ale možná koloběžky Jaroslava Nováka.
Události 17. listopadu měly na dění světa minimální vliv. Příčinou toho, že komunistická strana ztratila moc bylo to, že Sovětský svaz byl poražen ve studené válce. Byl poražen ekonomicky a vojensky a postupně ztrácel politický vliv ve světě. Neměl již žádnou sílu svou říši udržet pohromadě. Navíc přestaly platit poválečné dohody o rozdělení světa mezi vítězné mocnosti, které tak dobře zafungovaly v událostech roku 1968 v Československu. Pokud tedy by někdo chtěl vyjádřit vděčnost za to, v v jakém politickém systému žijeme a jakého mocenského uskupení jsme součástí, měl by jí směrovat k vojenskému komplexu Spojených států a obecně americkému lidu, který zvolil prezidentem Ronalda Regana, který se rozhodl komunistickou "říši zla" zničit, což se mu nakonec podařilo.
Takže slavit, proč ne, je vždy lepší se radovat, než naříkat, ale oslavovat a glorifikovat určité lidi, toho bychom se měli vyvarovat. Nestavme pomníky, abychom je nemuseli bourat, jak je u nás tradicí.
Je jisté, že vše by bylo takové jako je teď. Lidé by pracovali v montovnách evropských a jiných firem, nebo ve světových korporacích a pomáhali by budovat kapitalismus. Byli bychom bezvýznamnou zemí v rámci Evropské Unie, stejně jako jsme. Neslavil by se 17-tý listopad, ale třeba 1. duben a v parcích by se nestavěli lavičky Václava Havla, ale možná koloběžky Jaroslava Nováka.
Události 17. listopadu měly na dění světa minimální vliv. Příčinou toho, že komunistická strana ztratila moc bylo to, že Sovětský svaz byl poražen ve studené válce. Byl poražen ekonomicky a vojensky a postupně ztrácel politický vliv ve světě. Neměl již žádnou sílu svou říši udržet pohromadě. Navíc přestaly platit poválečné dohody o rozdělení světa mezi vítězné mocnosti, které tak dobře zafungovaly v událostech roku 1968 v Československu. Pokud tedy by někdo chtěl vyjádřit vděčnost za to, v v jakém politickém systému žijeme a jakého mocenského uskupení jsme součástí, měl by jí směrovat k vojenskému komplexu Spojených států a obecně americkému lidu, který zvolil prezidentem Ronalda Regana, který se rozhodl komunistickou "říši zla" zničit, což se mu nakonec podařilo.
Takže slavit, proč ne, je vždy lepší se radovat, než naříkat, ale oslavovat a glorifikovat určité lidi, toho bychom se měli vyvarovat. Nestavme pomníky, abychom je nemuseli bourat, jak je u nás tradicí.
Žádné komentáře:
Okomentovat