Virtuální svět představ

Naprostá většina lidí ve vyspělém světě nemá ani dost málo informací o životě v jiných částech světa než je Evropa nebo USA. Neví nic o tom jak to vypadá v Africe, na Blízkém východě nebo Asii. Neví nic o lidech, kteří tam žijí, o jejich vlastnostech, schopnostech, zvycích, náboženství, způsobech jednání, společenských vztazích. Část má naivní představu, že se to nijak neliší od toho co znají ze své země, část věří zkresleným informacím, které dostávají z propagandistických filmů a z vysílání televize.
Přitom by se mohli dozvědět mnohé, mohli by mnohé pochopit a rozumět řadě věcí. Nemuseli by kvůli tomu ani cestovat.
Zatím se stále vydávají knihy, které píší nemnozí z těch, kteří situaci a lidi v zemích, ze kterých proudí do vyspělé Evropy statisíce a milióny migrantů, dokonale znají. Pocházejí totiž odtud, žili tam, mají tam své příbuzné.
Jedním z takových je Somálka Ayaan Hirsi Ali. Pro ty, kteří nechtějí setrvávat v pohodlném světě sebeklamu, doporučují k přečtení všechny její knihy. Ona dokáže totiž ocenit to, co my na naší civilizaci nevidíme, nebo považujeme za samozřejmé. Není to blahobyt, a životní úroveň, protože to je samo  důsledek něčeho jiného. Tato výjimečná imigrantka oceňuje svobodu, vztah mužů a žen, laskavost, zdvořilost, tolerantnost a ochotu pomoci, kulturnost a vzdělanost, způsob výchovy dětí, odpovědnost a pracovitost Evropanů. To vše je v příkrém rozporu s tím, co zná ze svého předchozího života. Zde na ukázku je úryvek z jedné z jejích knih "Z područí islámu" v kterém popisuje situaci a jednání imigrantů v Nizozemsku.

"...Jiní si od bank a sociálních služeb půjčovali peníze, které následně posílali příbuzným v Somálsku nebo v somálských diasporách v Africe. Překládala jsem několika lidem, co si vzali tu samou půjčku 5000 guldenů jako já, a potom všechno poslali příbuzným, aby celou tuhle sumu mohli zaplatit někomu, kdo je propašuje do Evropy.

Někteří Somálci brali příležitostné práce, aby tyto půjčky mohli splácet, na úřadech sociální péče už ale obvykle zapomněli oznámit, že jsou zaměstnaní. Znamenalo to, že mohli dál dostávat podporu v nezaměstnanosti a zároveň plat. To se ovšem považovalo za podvod, vážné porušení zákonů, které vás mohlo dostat do velkých problémů. Úřady v takových případech část podpory v nezaměstnanosti strhávaly na splácení dluhů a vyplácely pouze minimální částku na pokrytí nezbytných měsíčních výdajů jako nájem a služby. Spousta lidí placení těchto účtů opomíjela a uvízla v neřešitelné dluhové spirále. Slyšela jsem o několika lidech, kteří ve snaze vyhnout se splácení dluhů u různých nizozemských bank a úřadů utekli do Anglie nebo Skandinávie.

Zdrcující dluhy nakupili prakticky všichni moji známí. Nechali si vystavit kreditní karty, kouzelné umělohmotné placky, s nimiž vám stačilo podepsat maličký papírek a z každého obchodu si odnést cokoli, čeho se vám zachtělo. Od úřadů sociálního zabezpečení dostávali nekonečné příspěvky - příspěvek v nezaměstnanosti, přídavek na děti, různé nemocenské dávky a stejně se skoro žádný náš rozhovor neobešel bez lamentování nad ubohou částkou, z níž musejí vyžít. Oběť společnosti, která to všechno platila, jim naprosto unikala.

Jako tlumočnice ve službách nizozemského Imigračního a naturalizačního úřadu jsem překládala mužům a ženám, kteří zoufale prosili o možnost žít v Nizozemsku. Úředníci jim během pohovorů kladli stejné otázky, jaké jsem při žádosti o azyl dostala i já: Čelili doma pronásledování? Jak se do Evropy dostali? Žili před příjezdem do Nizozemska ještě v nějaké jiné zemi kromě Somálska? Dopustili se někdy trestného činu?

Někteří ze žadatelů potom stejně jako já dostali povolení k pobytu. Nikdo z nás ale dosud nebyl občanem v moderním smyslu slova občanství. Elementární loajalita k nějaké zemi a jejím zákonům pro nás byla cizím pojmem. Zůstali jsme věrní pouze našemu rodu.

V kmenové kultuře má každý povinnost dělit se o své výdělky s rodinnými příslušníky i širší rodinou, kteří s radostí nastavují ruku. Tato povinnost je zdůrazněna rovněž v Koránu. Chudý člen rodiny, jenž chce pomoc od lépe situovaného příbuzného, zarecituje verš z Koránu nebo odcituje některé z Prorokových rčení, aby příbuzného přesvědčil k poskytnutí peněz. O zbytek se postará kmenový kodex cti a hanby.

Přijetí do Nizozemska pro moje somálské krajany a spoluuprchlíky znamenalo především materiální, zisk. Jeho část - peníze, oblečení nebo jiné luxusní položky - mohli sdílet s příbuznými doma nebo se s ní chlubit před ostatními Somálci s cílem odlišit se od nižších klanů. Přestavte si, že jste Somálec, který utekl před tamní občanskou válkou a nyní žije v keňském Nairobi. Většina somálských uprchlíků Keňu považuje za pouhou přestupní stanici na bohatý Západ. Takže se vydáte za pašerákem lidí, jehož živností je výroba falešných pasů, víz a dalších imigračních dokumentů. Pašerák vám jako každý jiný podnikatel ukáže svou nabídku: vstup do Spojených států přijde na (řekněme) 20 000 dolarů, do Kanady na 15 000 dolarů, do Německa na 10 000 dolarů a do Skandinávie mezi 5000 a 10 000 dolary.

Pokud se vám - obvykle s pomocí příbuzných již žijících v některé z uvedených zemí - podaří dát dohromady dostatek peněz, pak patříte k hrstce šťastlivců, kteří získají vstupenku k životu bez hladu, s bezplatnou zdravotní péčí a bydlením a možností propašovat do země další příbuzné, momentálně živořící v uprchlickém táboře nebo nějakém jiném pekle, ať už se ten stát oficiálně jmenuje jakkoli.

Když si připlatíte za zvláštní službu, někteří pašeráci vám poskytnou víc než pouhé dokumenty - vytvoří pro vás celý smyšlený životní příběh založený na otázkách, které vám budou klást různí imigrační a naturalizační úředníci.

Tenhle podvod samozřejmě velmi často nefunguje. Část těch, co pašerákovi zaplatí za „protáhnutí" do Spojených států, je zadržena již v nějakém evropském přístavu. Někteří jsou deportováni rovnou zpátky. Mnohým se však podaří v Evropě udržet, jelikož se řídí instrukcemi od pašeráka: „Když vás někde na tranzitním místě chytnou, roztrhejte všechny dokumenty s jakýmikoli osobními informacemi, které u sebe máte. Spláchněte je do záchodu. Po přistání přistupte k pasové kontrole s rukama nad hlavou a požádejte o azyl." Tímto způsobem, jelikož Spojené státy tlačí na evropská letiště, aby důkladněji kontrolovala cestující z Afriky a Blízkého východu, končí stále více a více možných migrantů do Ameriky v destinacích, které si nevybrali, většinou v Evropě.

Lidé, kteří do Evropy přicházejí tímto způsobem, se nakonec v Evropě i usazují, nikoli však proto, že touží být jejími občany — většinou totiž nechápou, co to znamená být občanem -, ale čistě z důvodu pohodlí nebo proto, že ochranu před pronásledováním skutečně potřebují. Tito lidé tudíž nemají sebemenší motivaci přijmout hodnoty a zvyklosti zemí, do nichž uprchli."
Afrika
- dva odlišné světy ten pro cizince z vyspělého a bohatého světa

- ten, který si vytvořili a v kterém žijí domorodci