Virtuální svět představ

Naprostá většina lidí ve vyspělém světě nemá ani dost málo informací o životě v jiných částech světa než je Evropa nebo USA. Neví nic o tom jak to vypadá v Africe, na Blízkém východě nebo Asii. Neví nic o lidech, kteří tam žijí, o jejich vlastnostech, schopnostech, zvycích, náboženství, způsobech jednání, společenských vztazích. Část má naivní představu, že se to nijak neliší od toho co znají ze své země, část věří zkresleným informacím, které dostávají z propagandistických filmů a z vysílání televize.
Přitom by se mohli dozvědět mnohé, mohli by mnohé pochopit a rozumět řadě věcí. Nemuseli by kvůli tomu ani cestovat.
Zatím se stále vydávají knihy, které píší nemnozí z těch, kteří situaci a lidi v zemích, ze kterých proudí do vyspělé Evropy statisíce a milióny migrantů, dokonale znají. Pocházejí totiž odtud, žili tam, mají tam své příbuzné.
Jedním z takových je Somálka Ayaan Hirsi Ali. Pro ty, kteří nechtějí setrvávat v pohodlném světě sebeklamu, doporučují k přečtení všechny její knihy. Ona dokáže totiž ocenit to, co my na naší civilizaci nevidíme, nebo považujeme za samozřejmé. Není to blahobyt, a životní úroveň, protože to je samo  důsledek něčeho jiného. Tato výjimečná imigrantka oceňuje svobodu, vztah mužů a žen, laskavost, zdvořilost, tolerantnost a ochotu pomoci, kulturnost a vzdělanost, způsob výchovy dětí, odpovědnost a pracovitost Evropanů. To vše je v příkrém rozporu s tím, co zná ze svého předchozího života. Zde na ukázku je úryvek z jedné z jejích knih "Z područí islámu" v kterém popisuje situaci a jednání imigrantů v Nizozemsku.

"...Jiní si od bank a sociálních služeb půjčovali peníze, které následně posílali příbuzným v Somálsku nebo v somálských diasporách v Africe. Překládala jsem několika lidem, co si vzali tu samou půjčku 5000 guldenů jako já, a potom všechno poslali příbuzným, aby celou tuhle sumu mohli zaplatit někomu, kdo je propašuje do Evropy.

Někteří Somálci brali příležitostné práce, aby tyto půjčky mohli splácet, na úřadech sociální péče už ale obvykle zapomněli oznámit, že jsou zaměstnaní. Znamenalo to, že mohli dál dostávat podporu v nezaměstnanosti a zároveň plat. To se ovšem považovalo za podvod, vážné porušení zákonů, které vás mohlo dostat do velkých problémů. Úřady v takových případech část podpory v nezaměstnanosti strhávaly na splácení dluhů a vyplácely pouze minimální částku na pokrytí nezbytných měsíčních výdajů jako nájem a služby. Spousta lidí placení těchto účtů opomíjela a uvízla v neřešitelné dluhové spirále. Slyšela jsem o několika lidech, kteří ve snaze vyhnout se splácení dluhů u různých nizozemských bank a úřadů utekli do Anglie nebo Skandinávie.

Zdrcující dluhy nakupili prakticky všichni moji známí. Nechali si vystavit kreditní karty, kouzelné umělohmotné placky, s nimiž vám stačilo podepsat maličký papírek a z každého obchodu si odnést cokoli, čeho se vám zachtělo. Od úřadů sociálního zabezpečení dostávali nekonečné příspěvky - příspěvek v nezaměstnanosti, přídavek na děti, různé nemocenské dávky a stejně se skoro žádný náš rozhovor neobešel bez lamentování nad ubohou částkou, z níž musejí vyžít. Oběť společnosti, která to všechno platila, jim naprosto unikala.

Jako tlumočnice ve službách nizozemského Imigračního a naturalizačního úřadu jsem překládala mužům a ženám, kteří zoufale prosili o možnost žít v Nizozemsku. Úředníci jim během pohovorů kladli stejné otázky, jaké jsem při žádosti o azyl dostala i já: Čelili doma pronásledování? Jak se do Evropy dostali? Žili před příjezdem do Nizozemska ještě v nějaké jiné zemi kromě Somálska? Dopustili se někdy trestného činu?

Někteří ze žadatelů potom stejně jako já dostali povolení k pobytu. Nikdo z nás ale dosud nebyl občanem v moderním smyslu slova občanství. Elementární loajalita k nějaké zemi a jejím zákonům pro nás byla cizím pojmem. Zůstali jsme věrní pouze našemu rodu.

V kmenové kultuře má každý povinnost dělit se o své výdělky s rodinnými příslušníky i širší rodinou, kteří s radostí nastavují ruku. Tato povinnost je zdůrazněna rovněž v Koránu. Chudý člen rodiny, jenž chce pomoc od lépe situovaného příbuzného, zarecituje verš z Koránu nebo odcituje některé z Prorokových rčení, aby příbuzného přesvědčil k poskytnutí peněz. O zbytek se postará kmenový kodex cti a hanby.

Přijetí do Nizozemska pro moje somálské krajany a spoluuprchlíky znamenalo především materiální, zisk. Jeho část - peníze, oblečení nebo jiné luxusní položky - mohli sdílet s příbuznými doma nebo se s ní chlubit před ostatními Somálci s cílem odlišit se od nižších klanů. Přestavte si, že jste Somálec, který utekl před tamní občanskou válkou a nyní žije v keňském Nairobi. Většina somálských uprchlíků Keňu považuje za pouhou přestupní stanici na bohatý Západ. Takže se vydáte za pašerákem lidí, jehož živností je výroba falešných pasů, víz a dalších imigračních dokumentů. Pašerák vám jako každý jiný podnikatel ukáže svou nabídku: vstup do Spojených států přijde na (řekněme) 20 000 dolarů, do Kanady na 15 000 dolarů, do Německa na 10 000 dolarů a do Skandinávie mezi 5000 a 10 000 dolary.

Pokud se vám - obvykle s pomocí příbuzných již žijících v některé z uvedených zemí - podaří dát dohromady dostatek peněz, pak patříte k hrstce šťastlivců, kteří získají vstupenku k životu bez hladu, s bezplatnou zdravotní péčí a bydlením a možností propašovat do země další příbuzné, momentálně živořící v uprchlickém táboře nebo nějakém jiném pekle, ať už se ten stát oficiálně jmenuje jakkoli.

Když si připlatíte za zvláštní službu, někteří pašeráci vám poskytnou víc než pouhé dokumenty - vytvoří pro vás celý smyšlený životní příběh založený na otázkách, které vám budou klást různí imigrační a naturalizační úředníci.

Tenhle podvod samozřejmě velmi často nefunguje. Část těch, co pašerákovi zaplatí za „protáhnutí" do Spojených států, je zadržena již v nějakém evropském přístavu. Někteří jsou deportováni rovnou zpátky. Mnohým se však podaří v Evropě udržet, jelikož se řídí instrukcemi od pašeráka: „Když vás někde na tranzitním místě chytnou, roztrhejte všechny dokumenty s jakýmikoli osobními informacemi, které u sebe máte. Spláchněte je do záchodu. Po přistání přistupte k pasové kontrole s rukama nad hlavou a požádejte o azyl." Tímto způsobem, jelikož Spojené státy tlačí na evropská letiště, aby důkladněji kontrolovala cestující z Afriky a Blízkého východu, končí stále více a více možných migrantů do Ameriky v destinacích, které si nevybrali, většinou v Evropě.

Lidé, kteří do Evropy přicházejí tímto způsobem, se nakonec v Evropě i usazují, nikoli však proto, že touží být jejími občany — většinou totiž nechápou, co to znamená být občanem -, ale čistě z důvodu pohodlí nebo proto, že ochranu před pronásledováním skutečně potřebují. Tito lidé tudíž nemají sebemenší motivaci přijmout hodnoty a zvyklosti zemí, do nichž uprchli."
Afrika
- dva odlišné světy ten pro cizince z vyspělého a bohatého světa

- ten, který si vytvořili a v kterém žijí domorodci

CO2 má stejný vliv na klimatické změny jako populace čápů na porodnost.

Když sleduji tu neuvěřitelnou hysterii kolem změny klimatu, čím dál tím více v tom vidím tu skutečnou podstatu. Pokud chce určitá skupina vládnout, je nutné aby se ovládaní lidé něčeho báli. Pokud tomu tak je, těm kteří se chopí moci se vládne snáze. Ti tvrdí - my jsme ti jediní, kteří vás zbaví všeho, čeho se obáváte, jen my vás můžeme zachránit. V minulosti tuto roli hrálo náboženství a církve jako organizace mající moc nad lidmi. Pouze klérus měl právo přímo mluvit s bohem a odvracet jeho hněv. Fungovalo to skvěle a dodnes funguje. Příkladem je islám, to je náboženství stovek zákazů, doplněných celou škálou drastických trestů, z nichž některé jsou prováděny již za života hříšníka, jiné jej čekají po smrti. Jenomže islám, přes veškerou snahu se nešíří evropskou společností dost rychle, proto bylo nutné přijít s něčím jiným, co by nahradilo peklo, na které již nikdo nevěří. Zeleno-levicoví politici a aktivisté to záhy objevili. Je to klimatická změna, která postihne celý svět jako trest za hříchy lidí, kteří se provinili tím, že žijí v blahobytu v Evropských zemích a Spojených státech amerických. Po nastínění všech hrůz spojených s klimatickou změnou je nabízena i záchrana. Věřte nám říkají, volte nás zelené, levicové strany, jen my známe recept, jak zastavit změny klimatu.
Celé je to samozřejmě lež, stejně jako bůh nekomunikuje s kněžími ani s biskupy a jimi tlumočené boží požadavky na lidi jsou jen prohnaným podvodem, tak stejně je tomu s klimatickou změnou.
Celá ta umělá ideová konstrukce vystavěná na faktu klimatických změn, chytře smíchává nepopiratelná fakta s neprokázanými hypotézami a dokonce s vyslovenou lží.
Lze dokázat, že CO2 má co do činění s klimatickou změnou, v tomto případě oteplováním, asi tolik, jako porodnost s populací čápů. Faktem je, že celá klimatická ideologie s náboženskými prvky slouží pro jednu skupinu jako prostředek získání moci a pro druhou je to obrovský byznis, na kterém je možné zbohatnout.
Humbuk kolem globálního oteplování je vlastně miliardový obchod se strachem. Již více než deset let, lidé z oblasti politiky, médií a údajně nezávislých vědců, nám vštěpují, že máme co do činění s naprosto nepřirozeným globálním oteplováním. Tedy takzvané klimatické změny, kterou způsobil především "svým" kysličníkem uhličitým (CO₂)  „Homo sapiens“.
V průběhu roku 1974, dochází ke zlomu. Od předpovědí další doby ledové se hysterie ve sdělovacích prostředcích obrací k obrazu  stísněnosti a zkázy z opačného směru  a to přetrvává do dnes. Posedlost na téma klimatických změn působením oxidu uhličitého nabývá rysy kolektivního masového šílenství.
Podívejme se na některá tvrzení klimatických katastrofistů. Důležitou součástí dnešní klimatické hysterie je prokazatelně nepravdivé tvrzení, že lední medvědi jsou ohroženi poprvé ve své historii. Že se utopí, protože potřebný led zmizí. Lední medvědi přežili i tzv. Atlantikum, jak se nazývá období před 5000-9000 lety, teplé post-glaciální období, ve kterém bylo tři tisíce let mnohem tepleji než dnes.
Na Zemi se oteplilo v průběhu posledních 100 let v průměru o jeden stupeň Celsia. To nerozporuje žádný rozumný člověk. Toto zahřívání probíhalo ve dvou fázích: V první polovině 20. století se teplota zvýšila zhruba o 0,4 stupňů, pak zůstala od roku 1940 do roku 1980 s krátkými poklesy zhruba konstantní, aby se znovu od té doby na asi 0,5 °C (!) zvýšila. Celkově byly od roku 1900 více než dvacetkrát extrémní roky: 12 krát teplé a 12 krát studené - bez rozpoznatelného pravidelností. V poslední dekádě byly teploty v období od roku 2001 do roku 2010 zhruba o 0,2 stupně Celsia vyšší než v předchozím desetiletí.
Člověk hraje, v levicovým státem řízeném scénáři soudného dne, samozřejmě a z pochopitelných důvodů, velmi důležitou roli. Ve skutečnosti však další významné faktory ovlivňují globální klima – jako například geometrie oběžné dráhy Země nebo sopečné erupce. Sopky produkují, dohromady ve světě více oxidu uhličitého, než všechny továrny, letadla a automobily. Další CO2 pochází ze zvířat a bakterií, které společně emitují 23 krát tolik oxidu uhličitého, jak člověka. Avšak zdaleka největším producentem oxidu uhličitého jsou oceány. V oceánech je asi 50 krát více uhlíku než je obsažené v atmosféře, a tento se uvolňuje při zahřátí.
Ale hlavní role ve vztahu ke globálnímu oteplování patří slunci. „Slunce pohání klimatické změny. CO₂ je irelevantní„ říká renomovaný britský klimatolog Piers Corbyn.
Faktem je, že za posledních 30 let došlo k enormnímu nárůstu globální teploty. Z této skutečnosti je odvozen závěr obhájců a proroků nového klimatického náboženství „o antropogenní příčině  klimatické změny“ - to znamená  že globálního oteplování od doby začátku průmyslové revoluce je způsobeno člověkem.
Debata o skutečných příčinách klimatických změn v evropské politice neexistuje. Každý, kdo se odváží pochybovat o příčinách klimatické změny tak, jak jí předkládají zelení aktivisté a politici, je obviněn z kacířství. Takový vědec by neobdržel granty na výzkum a učitel nebo profesor by byl v některých evropských zemích zbaven zaměstnání.
Klimatické změny provází celou historii Země. Docházelo k nim v dobách, kdy lidí bylo na planetě o několik řádů méně a o fosilních palivech nikdo neměl ani sebemenší povědomost.
Ohlédněme se krátce do historie. V roce 218 před naším letopočtem kartáginský velitel Hannibal přešel do značné míry sněhuprosté Alpy do Itálie. Jeho přechod Alp je stále považováno za taktický a logistický úspěch. To byl začátek mnohaleté války na italském poloostrově proti Římu.
Také roky 79 n.l., 1387 a 1473 byly podle tradice extrémně suché a teplé. Stejně jako léto roku 2018. Při čtyřměsíčním suchu v roce 1473 byli lidé schopni projít suchou nohou koryto Dunaje.
O vlivu člověka na změny klimatu v teplých obdobích v časech Římské říše, kolem roku nula, nebo kolem roku 1000 v době kolonizace Grónska Vikingy, se dá s úspěchem pochybovat.
Takže ohřívání Země nezpůsobil vzestup obsahu CO2 v atmosféře. Zcela pochopitelně. Z vrtů v Arktidě a Antarktidě a ze zjištěné  korelace mezi obsahem oxidu uhličitého z atmosféry a převládajících teplotách lze odvodit, že vždy globální oteplování bylo na prvním místě, pak až přišel nárůst oxidu uhličitého!
To není překvapivé, protože ve studených oceánech se uloží více oxidu uhličitého než v teplých mořích. Proces od začátku zahřívání se na oceánské emisi oxidu uhličitého projeví asi po 800 letech, protože tak dlouho to trvá, než se globální oteplování rozšíří na povrchu oceánu. Stoupající hladina oxidu uhličitého v atmosféře tedy znamená, že Země se zahřeje na jedno staletí každých tisíc let.
Slunce je motorem zemského klimatu. Slunce je velmi aktivní hvězda. Na ní neustále bublají koule horkého plazmatu směrem na povrch, stříkají plynové výtrysky do prostoru, neustále vane vítr energetických částic. Musíme pochopit, že aktivita slunce není vždy stejná. Nejspíše se mění s obdobím přibližně jedenáct let, v nichž se mění  počet slunečních skvrn. Odborníci to nazývají „sluneční cyklus“.
Hvězda, díky které všichni žijeme, nemá podle opravdu renomovaných studiích žádný přímý vliv na současné globální oteplování. Ale slunce vždy ovlivňuje příkon energie na Zemi, tím podnebí na naší planetě. Atmosférou prochází záření pouze v určitých vlnových délkách, a to především v oblasti viditelného světla. Proto pouze část záření dopadá na zemský povrch a může ho zahřát. Ozářený povrch zase vysílá infračervené paprsky, které se pak o mraky nebo aerosol odrazí zpět. Bez tohoto efektu, by bylo na Zemi v průměru o 32 stupňů Celsia chladněji. Celá věc je podobná podmínkám ve skleníku. Proto je politicky zneužíván termín „skleníkový efekt“ ovšem výhradně ve spojení s oxidem uhličitým.
Bylo by velmi žádoucí provádět intenzivní výzkum, aby se zjistila skutečná příčina a zákonitost globálního oteplování. Nic takového není při současné klimatické hysterii kolem CO2 možné. Na myšlence „člověkem způsobené klimatické změny“ se těžko může něco změnit, neboť gigantické dotace do tzv. energie z obnovitelných zdrojů, energeticky úsporných přístrojů a aut na elektrický pohon jsou to jediné, co ještě pohání ekonomiku zemí EU. Nebýt toho, skleníková teorie týkajícího oxidu uhličitého by byla již dávno vyvrácena. Dalším neméně důležitám aspektem klimatické hysterie je odvrácení pozornosti od skutečného nebezpečí současné západné civilizace. Tím je přelidnění v některých částech světa, především v Africe a masová migrace.
Útok zeleno-levicové akademické, politické a mediální loby je cílen především na nezkušenou a emotivní mladou generaci. Toto bych dále nerozváděl a odkázal bych na výborný článek Jitky Moody k tomuto tématu http://jitkamoody.com/?p=930