Thilo Sarrazin - Přání otcem myšlenky

Thilo Sarrazin svou knihou "Přání otcem myšlenky" navazuje na svou předchozí knihu "Německo páchá sebevraždu". Stejně jako v knize předchozí se zabývá tématem vlivu masové imigrace na Německou společnost, tentokrát z pohledu blahobytu. Opět se vrací k stavu německého školství a úrovni vzdělání, rovněž se zabývá demografickým vývojem. Také se zabývá postojem německých politiků a veřejnosti k otázce ochrany životního prostředí a změn klimatu. Mnohem měně se již věnuje vlivu islámu. Část knihy popisuje jeho politickou a úřednickou praxi a zkušenosti, které v politice získal. Kniha je obsáhlá a pro celkový obraz o německé politice a společnosti je nutné si ji přečíst celou.
Vybral jsem části dvou podle mne stěžejních pasáží knihy. První, v které vyvrací politické lži o pozitivním vlivu migrace,  přesně definuje jaký typ imigrace by mohl být pro většinovou společnost přínosem. Druhá vybraná pasáž se týká školství a klesající úrovně vzdělání v Německu. To je pro nás důležité téma, protože levicoví politici v naší zemi postupují podle německého vzoru a stejně tak páchají v oblastí vzdělání mladé generace nesmírné škody.

Nejprve pro lepší představu o ekonomické síle jednotlivých zemí, srovnání jejich hospodářské výkonnosti:

Tab. 4.6: HDR výdělečná činnost a produktivita v Německu (Index = 100)

	1991	2000	2010	2014 ~
Obyvatelstvo	100	102,8	102,2	103,0
Výdělečně činní	100	102,9	105,7	110,0
Pracovní hodiny	100	96,2	94,6	97,0
HDP	100	115,3	126,1	133,5
Produktivita práce	100	120,2	133,6	137,8

Tab. 4.7: Vývoj produktivity práce v mezinárodním srovnání (Index 1991 = 100)

	2000	2010	2014	Nárůst 2009-2014 (roční průměr)
Německo	120,2	133,6	137,8	1,1
Francie	121,4	134,3	138,1	0,9
Itálie	116,8	117,5	116,8	0,4
Řecko	113,9	129,8	127,5	-04
Velká Británie	125,6	144,8	147,1	0,6
Švédsko	125,2	148,2	151,4	1,1
USA	118,2	145,2	147,9	0,9
Japonsko	119,4	137,7	140,1	1,1

Zdroj: OECD (2015), GDP per hour worked (indicator).doi:10.1787/1439e590-en (načteno 18. května 2015) a vlastní propočty

Tab. 4.8: Úroveň produkce, produktivita a nezaměstnanost v mezinárodním srovnání

	Harmonizovaná kvóta nezaměst- nanosti v % ve 4. kvartálu 2014	HDP 2014
		US-dolary	PPP	Index
		na hlavu	na hodinu	na hlavu	na hodinu
Německo	4,9	44 190	62,3	100,0	100,0
Francie	10,5	38 162	62,7	86,4	100,6
Itálie	13,0	35 275	50,8	79,8	81,5
Řecko	26,0	26 226	36,2	59,3	58,1
Eurozóna	11,5	38 532	55,9	87,2	89,7
Velká Británie	5,6	39 561	50,5	89,5	81,1
Švédsko	7,8	45 813	58,3	103,6	93,6
USA	5,7	54 565	67,4	123,4	108,2
Japonsko	3,5	36 904	41,5	83,5	66,6

Nejužívanějším a celkově nejvýmluvnějším indikátorem blahobytu určité země je HDP na hlavu obyvatelstva: Měřeno tímto ukazatelem jsou například USA o 23 procent „bohatší", Itálie o 20 procent a Řecko dokonce o 40 procent „chudší" než Německo. HDP na hlavu je určován produktivitou práce a mírou účasti na výdělečné činnosti:

•  Produktivita práce je ve Francii stejně vysoká jako v Německu. Protože však má práci méně lidí a nadto je jejich pracovní doba v průměru kratší, je francouzský HDP na hlavu o 14 procent nižší než v Německu.

•  Opačná situace je ve Švédsku: Produktivita je zde o 6 procent nižší než v Německu, produkce ale o 4 procenta vyšší.

•  V USA je produktivita o 8 procent vyšší než v Německu, ale produkce o 23 procent vyšší. V USA pracuje relativně více lidí než v Německu, popřípadě je tam delší pracovní doba.

•  Empiricky prokazatelný vliv na úroveň produkce a míru produktivity nemají rozdíly ve státní zadluženosti a více nebo méně keynesiánsky, tedy na poptávku orientovaná fiskální politika.

•  Sporná je otázka, zda a jak může být státní podporou investování zvýšena intenzita kapitálu a s ní i produktivita.

Tab. 4.9: Podíl na výdělečné činnosti a věková struktura obyvatelstva v mezinárodním srovnání (v %)

	Harmonizovaná kvóta nezaměstnanosti ve 4. kvartálu 2014	Podíl věkových skupin na celkovém obyvatelstvu			Podíl osob výdělečně činných na celkovém obyvatelstvu
		do 15 let	od 15 do 65 let	nad 65 let	od 15 do 65 let	celé obyvatelstvo
Německo	4,9	12,7	66,1	21,3	78,8	52,0
Francie	10,5	18,4	64,1	17,5	71,8	45,9
Itálie	13,0	14,0	65,1	20,8	64,8	42,1
Řecko	26,0	14,7	65,4	19,9	68,4	44,7
Velká Británie	5,6	17,8	65,5	17,0	78,6	51,4
Švédsko	7,8	16,8	64,2	19,0	82,8	53,2
USA	5,7	20,7	66,9	12,4	74,5	49,2
Japonsko	3,5	12,9	62,1	25,1	83,2	51,7

Zdroj: http://stats.oecd.org/index/aspx

Podíl na výdělečné činnosti je v mezinárodním srovnání velmi rozdílný (srov. tab. 4.9) a je ovlivňován nejrůznějšími faktory:

•  sociálními zvyklostmi a sklony lidí,

•  věkovou strukturou, počtem dětí a strukturou rodiny,

•  pracovním právem, ochrannou před výpovědí z práce a sociálními směrnicemi státu,

•  vzdělaností a druhy kvalifikace,

•  hospodářským růstem a poptávkou podniků.

Míra nezaměstnanosti je indikátorem stupně vytíženosti zaměstnanostního potenciálu, ale také ukazatelem toho, zda možnosti, které pracovní trh nabízí, odpovídají přáním lidí. V Německu je v současné době v mezinárodním srovnání velmi nízká nezaměstnanost pouhých 4,9 procenta proti průměrným 11,5 procenta eurozóny. Je to ukazatel úspěchu německých reforem pracovního trhu provedených v letech 2002 až 2005. Tato nízká nezaměstnanost je ale také důsledkem toho, že do pracovního života právě nastupují ročníky postižené nízkou porodností.

Blahobyt, jehož určitá společnost dosáhla, se odráží v produkci zboží a služeb na obyvatele. Úroveň blahobytu je tedy zcela nezávislá jak na celkovém počtu obyvatelstva, tak na počtu zaměstnaných. Například Německo není bohatší proto, že má devětkrát víc obyvatel než Švédsko, neboť v HDP na hlavu a v produktivitě jsou obě země srovnatelné. Právě tak bohatství USA se nezvětšuje tím, že mají čtyřikrát více obyvatel než Německo. Růst nebo úbytek obyvatelstva - ať způsobený porodností, nebo migračními pohyby - nemá s blahobytem nebo chudobou země nic společného. Více nebo méně porodů, vystěhovalectví nebo přistěhovalectví žádný stát neučiní ani bohatším, ani chudším. Efekty blahobytu mohou vznikat leda tím, že migrační pohyby nebo přirozený demografický vývoj eventuálně ovlivní schopnosti, vlastnosti, míru vzdělanosti a píli obyvatelstva. Automaticky ale k takovým důsledkům nedochází a už vůbec nutně a priori neukazují na nějaký pozitivní nebo negativní vývoj. Relevantní pro míru blahobytu jsou jedině produktivita a pracovní intenzita obyvatelstva, nikoli jeho počet. Rozdíl v blahobytu mezi Německem najedná straně a Švýcarskem nebo USA na straně druhé lze proto vysvětlit především tím, že v obou těchto zemích se při srovnatelné produktivitě pracuje více než v Německu.

Pokud se v nějaké společnosti zvýší podíl žen v plodném věku na výdělečné činnosti tím, že se rozšiřuje síť zařízení pro předškolní děti a že se tyto ženy i jinak motivují, pak takto získané odpracované hodiny této skupiny obyvatelstva pochopitelně také přispívají ke zvýšení celohospodářské produkce. Ale i tento efekt má svá kvantitativní omezení. Pokud zvýšený podíl žen na pracovní činnosti vede k tomu, že tyto ženy mají méně dětí, pak nynější vyšší sociální produkt bude vykoupen nižším sociálním produktem příští generace. Neboť lidé, kteří se nenarodili, nemohou ani vstupovat do světa práce. Měřeno na ose času, budou produkční možnosti dané společnosti daleko více omezovány než podporovány, pokud se ženy ve prospěch účasti na pracovním trhu zřeknou možnosti mít děti, než kdyby ve prospěch dětí omezily svou účast na pracovním trhu. Toto konstatování nemíří proti zaměstnanosti žen, nýbrž proti tvrzení, že pro blahobyt a růst je zapotřebí jejich co největší účast na pracovním trhu.

Přistěhovalectví rozšiřuje možnosti produkce, pokud se přistěhovalci účastní výdělečného života. To ale nutně neznamená, že samým přistěhovalectvím se blahobyt společnosti automaticky zvyšuje. Tak se děje jen tehdy, pokud přistěhovalec vytvoří větší hodnotu, než jakou na něj, na rodinné příslušníky, kteří za ním přicestují, a na jeho děti musí společnost vynaložit. K tomu dojde jedině tehdy, jestliže přistěhovalcova účast na výdělečné činnosti a jeho produktivita jsou vyšší než u průměru společnosti. (moje pozn.: troufám si odhadovat, že tato podmínka není splněna u žádného imigranta z těch, kteří nyní hromadně přicházejí do Evropy) Přistěhovalci a přistěhovalecké skupiny, kteří jsou méně produktivní než průměr společnosti, do níž se přistěhovávají, a jejichž podíl na výdělečné činnosti je navíc rovněž podprůměrný, sociální produkt na hlavu snižují. Společnost se tak díky nim stává v průměru chudší, než by jinak byla. Podprůměrná účast na výdělečné činnosti přistěhovalecké skupiny nutně znamená, že taková skupina nesnižuje čistou zátěž sociálních systémů, ale naopak ji zvyšuje.

Konstatujme tedy: Nejpodstatnějším zdrojem blahobytu je produktivita lidské práce, nikoli její množství. Oblíbené tvrzení, že množství pracovní síly je pro německý blahobyt důležité, a proto přistěhovalectví potřebujeme, zůstává sporné i tehdy, pochází-li od známého podnikového poradenství. Zájem podniků na rekrutování pracovních sil se tu zaměňuje s určujícími veličinami blahobytu. Centrální a rozhodující pro dnešní blahobyt je úroveň produktivity práce. Rozhodující pro budoucí blahobyt je její budoucí růst.

Produktivita práce je určována čtyřmi faktory:

1. pracovní etikou a motivací pracovních sil,

2. akumulovaným fyzickým kapitálem,

3. akumulovanými vědeckými a technickými vědomostmi,

4. inteligencí a kvalifikací pracovních sil.

První faktor závisí na kultuře a socializaci společnosti a na jejích rámcových politických podmínkách. Druhý faktor je výsledkem minulých rozhodnutí o spoření a investování a dřívějšího stavu blahobytu. Třetí faktor vyplývá z dřívějšího vědomostního kapitálu dané společnosti. Čtvrtý faktor zrcadlí aktuální vědomostní kapitál a s ním aktuální kognitivní kompetenci dané společnosti. Zobecněně řečeno, druhý faktor plyne velkou měrou, třetí a čtvrtý faktor zcela z dřívější i současné kognitivní kompetence dané společnosti.

Ať se na tyto faktory díváme jednotlivě, nebo v jejich souvislosti, zřetelně v nich rozpoznáme rozhodující vliv dějin, složení a socializace společnosti. Rozdílné společnosti v tomto ohledu generují rozdílné výchozí situace:

•  Pracovní etika a motivace, které v dané společnosti převládají, jsou většinou těsně spjaty s národním charakterem a kulturními vlivy a mění se jen velmi pozvolna.

•  Původ, socializace a vzdělanost lidí v dřívějších dějinných periodách určují rozsah a kvalitu fyzických zásob kapitálu, jenž máme dnes k dispozici.

•  Rozsah technických vědomostí a fyzického kapitálu dané společnosti je historicky determinován.

•  Inteligence a kvalifikace dané společnosti je určována původem lidí a kvalitou jejich vzdělání. Původ má značný a generace trvající vliv na vzdělanostní afinitu. Platí to z hlediska etnického, kulturního, náboženského i z hlediska specifičnosti sociálních vrstev.

Za srovnatelných institucionálních podmínek lze tedy rozdíly v produktivitě práce přičíst rozdílům v socializaci, vzdělanosti, inteligenci a píli lidí. Známe-li tyto souvislosti, o to víc nás udivují aktuální politické lži o našem životě, jmenuji z nich pět, jež se často objevují ve vzájemné souvislosti:

1.  Přirozený pohyb obyvatelstva (počet narozených v poměru k počtu zemřelých) nemá pro blahobyt společnosti velký význam.

2.  Abychom dokázali zajistit náš blahobyt, potřebujeme větší účast žen na výdělečné činnosti.

3.  Abychom dokázali zajistit náš budoucí blahobyt, potřebujeme vzhledem k nízké porodnosti vyšší přistěhovalectví.

4.  Vzdělanost se postará o rovnost.

5.  Rovnost se postará o spravedlnost.

Nejblíže k pravdě má výrok první, nesprávný je však přinejmenším jeho paušální charakter. Druhá výpověď implicitně zcela pomíjí jakoukoli věcnou souvislost mezi zaměstnaností žen a jejich porodností, takže mimo jakoukoli úvahu stojí jak naše statistické vědomosti, tak elementární poznatky z praktického života. V třetím výroku se směšuje logika množství práce s logikou její produktivity. Průměrně produktivní přistěhovalec pobírající průměrnou mzdu z definice nepřináší víc ani méně než domácí zaměstnanec. Čisté saldo je tu nulové. Čili ani nezvyšuje blahobyt společnosti, nýbrž čistý výnos množství jím vynaložené práce sám beze zbytku spotřebuje. K blahobytu přesahujícímu jeho vlastní spotřebu přispívá jen tehdy, zvyšuje-li produktivitu práce. Například tím, že vykonává povolání, pro které se nedostává pracovníků, nebo proto, že je kvalifikovaným inženýrem. Čtvrtý výrok je empiricky nesprávný. Pátý výrok je ryzí ideologie

Vzdělání:

Již půlstoletí se v pravidelných intervalech provádějí mezinárodně srovnávací studie vzdělávacích systémů a vzdělanostní úrovně žáků a studentů. Velmi renomované jsou od poloviny šedesátých let testy TIMMS zaměřené na matematiku a přírodní vědy, jichž se však Německo neúčastnilo pravidelně. Nejznámější jsou testy PISA, které provádí OECD od roku 2000.

Tab. 4.10: Výsledky testů PISA z roku 2012 ve čtenářské kompetenci

	Průměrný počet bodů	Kompetenční stupeň 1 a méně (podíl v %)	Kompetenční stupeň 5 a 6 (podíl v %)
Šanghaj	570	2,9	25,1
Singapur	542	9,9	21,2
Japonsko	538	9,7	18,5
Korea	536	7,6	14,2
Finsko	524	11,3	13,5
Kanada	523	10,9	12,9
Polsko	518	10,5	10,0
Německo	508	14,5	9,0
Francie	505	18,9	12,9
Velká Británie	499	16,7	8,8
Spojené státy	498	16,7	7,9
OECD	496	17,9	8,5
Itálie	490	19,5	6,9
Řecko	477	22,7	5,1
Turecko	475	21,7	4,3
Rusko	475	22,3	4,6
Brazílie	410	49,2	0,5
Tunisko	404	49,3	0,2
Jordánsko	399	55,2	0,1
Indonésie	396	53,4	0,1
Argentina	396	53,5	0,6
Kazachstán	393	57,1	0,0

Zdroj: OECD: Pisa Resulsts: What Students Know and Can Do. Student Performance in Mathematics, Reading and Science (Volume I), 2014, s. 178nn., s. 376, URL: http:// www.oecd.org/pisa/keyfindings/pisa-2012-results-volume-l.pdf

Tab. 411: Výsledky testů PISA z roku 2012 v matematice

	Průměrný počet bodů	Kompetenční stupeň 1 a méně (podíl v %]	Kompetenční stupeň 5 a 6 (podíl v %]
Šanghaj	614	3,8	55,4 '
Singapur	573	8,3	40,0
Korea	554	7,9	30,9
Japonsko	536	11,1	23,7
Finsko	519	12,3	15,3
Kanada	518	13,8	16,4
Polsko	518	14,4	16,7
Německo	514	17,7	17,5
Francie	495	22,4	12,9
Velká Británie	494	21,8	11,8
OECD	494	23,1	12,6
Itálie	485	24,7	9,9
Rusko	482	24,0	7,8
Spojené státy	481	25,8	8,8
Řecko	453	35,7	3,9
Turecko	448	42,0	5,9
Kazachstán	432	45,2	0,9
Brazílie	391	67,1	0,8
Argentina	388	66,5	0,3
Tunisko	388	67,7	0,8
jordánsko	386	68,6	0,6
Indonésie	375	75,7	0,3

Ve studiích PISA se mezinárodně srovnávají vědomosti patnáctiletých žáků pomocí standardizovaných testů v reprezentativních vzorcích. Nezávisle na zvolených metodách a rozdílech v jednotlivostech všechny studie svorně potvrzují špičkové výsledky ve východní Asii, průměrný výkon v Evropě a Severní Americe a špatné až velmi špatné výsledky na Blízkém východě, v Africe a v jižní Americe.

Tabulky 4.10 a A. 11 obsahují čísla hovořící o výkonu žáků ve čtení a v matematice ve vybraných zemích. Pořadí zemí udává průměrný počet bodů získaných v testech. Navíc je zde obsažen údaj o tom, jaký podíl žáků se umístil na dolním stupni škály a pod ním (tento výsledek sotva umožňuje řádně se vyučit nějakému učňovskému povolání) a jaký na nejvyšších dvou stupních (to je potenciál dobrých studentů v náročných oborech), jak v matematice, tak ve schopnosti zacházet s texty se Německo stejně jako ostatní země střední a severní Evropy umístilo lehce nad průměrem OECD, avšak daleko za zeměmi východní Asie, ale také za Finskem a Kanadou. 15 a 18 procent německých žáků nedosáhnou ve čtení a v matematice úrovně, jaká je nutná k úspěšnému zvládnutí učňovské školy. Necelých 18 procent žáků je velmi dobrých v matematice a necelých 9 procent jich umí na velmi vysoké úrovni zacházet s texty. Z opačného hlediska to znamená, že při 40 procentním a vyšším podílu maturantů schopných vysokoškolského studia není převážné část německých abiturientů schopna špičkových výkonů a na náročné vysokoškolské studium nestačí.

Zatímco v Německu kolem 14,5 procenta žáků neumí pořádně nebo vůbec číst, ve Finsku je to jen 11,1 procenta a v Šanghaji dokonce pouhých 2,9 procenta. Naopak 25,1 procenta šanghajských a 13,5 procenta finských žáků dosahuje v zacházení s texty špičkových výkonů, v Německu pouhých 9,0 procent. Ještě strmější je rozdíl v matematice: Ke spodní skupině patří v Německu 17,7 procenta žáků, ve Finsku 12,2 procenta a v Šanghaji pouhých 3,7 procenta. Naopak v Šanghaji spadá 55,4 procenta (!) žáků do obou nejvyšších výkonnostních stupňů, ve Finsku 15,2 procenta a v Německu 17,5 procenta. Německo je tak výrazně lepší než USA, kde do nejvyšších stupňů spadá pouhých 8,8 procenta, a daleko lepší než Turecko, kde je podíl špičkové kategorie v matematice jen 5,9 procenta. Pořádně nebo vůbec počítat neumí 42,0 procent tureckých žáků. 

Ideologové rovnosti se zajímají především o to, jak děti ze vzdělanostních vrstev zbrzdit v jejich rozvoji, a mnohem méně o to, jak posílit výkonnost slabých dětí z vrstev stranících se vzdělávání. Tuto intenci spolehlivě rozpoznáme z toho, že slabé děti z vrstev stranících se vzdělávání mají tím méně úspěchů, čím „pokrokovější” a čím více orientovaná na rovnost školská politika je.

Ideologové rovnosti svého cíle nedosáhnou, nýbrž tento cíl se zvrhne ve svůj pravý opak: Německý vzdělávací systém se vydá americkou či britskou cestou, na níž rozsáhlá síť soukromých škol ze vzdělaného občanstva pojme jen děti těch lépe postavených. Sociálně spravedlivé to není. Avšak všude na světě myslí rodiče především na budoucnost svých dětí a teprve pak na všeobecnou spravedlnost a to jim nikdo nevymluví.

Všeobecnou úroveň lze snižovat a funkci vzdělávacího systému zajišťovat a usměrňovat dostatek kvalifikovaných pracovních sil lze oddalovat na co nejpozdější dobu nebo sejí zcela zříci. Nikdy však nebude možné zabránit tomu, aby ti, kteří jsou nadanější, kteří nashromáždí více vědomostí nebo kteří jsou ctižádostivější a pilnější, měli také v životě větší úspěch. A nikdy také nic nenaděláme s okolností, že postoje, které rozvíjejí talent a přinášejí životní úspěch, jsou v každé lidské populaci rozděleny nerovnoměrně a že jsou podstatným dílem dědičné. Veškeré pokusy odstranit takto podmíněné rozvrstvení společnosti skončily spektakulární neúspěchem. V Číně stejně jako ve Švédsku jsou dnešní úspěšní především potomci těch, kdo byli úspěšní v minulosti. Sociální mobilita sice existuje, avšak dnes není rychlejší než před dvěma sty tety. A kterýkoli společenský systém na tom nic nezmění.