čtvrtek 29. listopadu 2018

Rozdíl mezi polemikou a demagogií

Následující úvaha vychází z příspěvku Martina Konvičky na webu Nováburžoazie.cz  http://www.novaburzoazie.com/436624826. Ten příspěvek je nutné přečíst prve, aby byl další text srozumitelný.
To co řekl profesor Piťha o perspektivách vývoje v Evropě, to není žádná apokalyptická vize, to je jen přirovnání toho, co nás může čekat v budoucnosti, k tomu, co už známe z minulosti. Dějiny se nikdy neopakují dvakrát, nicméně, společnost se dostane do podobné situace, pokud bude sledovat podobný vývoj. To znamená, že se musíme zákonitě dostat i k nějaké podobě koncentračních táborů, pokud se necháme připravit o základní svobody, jako je svoboda názoru, svoboda vyjadřování a svoboda nesouhlasu, pokud si necháme vnutit ideologii menšiny, která je nepřátelská k většině. Pan Moláček je příkladem špatně vzdělaného ideologa a propagandisty, který není přístupný věcné diskuzi a místo toho tvrdošíjně opakuje demagogické fráze.
Jan Moláček píše "Ovšem - nic z toho nemůže vysvětlit neslýchané obvinění demokratických společností z přípravy vyhlazovacích táborů."
Vždyť pan Piťha nic neřekl o tom, že za 10 nebo 20 let bude v Evropě existovat demokratická společnost. Naopak všechno nasvědčuje tomu, že nebude. Zvláště lidé na Západě nemají žádné obrané protilátky (na rozdíl od občanů bývalých socialistických zemí) proti plíživé totalitě, která tam postupně začíná nastupovat. Co jiného než postupné nastolování totalitního režimu jsou zákazy na sociálních sítích, denunciace lidí s odlišnými názory, vyřazování těchto lidí z veřejného života, tím, že je jim zamezen přístup do médií, vyhazovy ze zaměstnání atd. Co snahy o komplexní výchovu a převýchovu obyvatel v duchu jednoho správného názoru.
Začteme-li se pozorně do Istanbulské Úmluvy dozvíme se, že za závažnou formu násilí je označeno i sexuální obtěžování, přičemž jeho definice je pojata velmi zeširoka. Rozumí se jím „jakákoli forma nežádoucího verbálního, neverbálního či fyzického projevu sexuální povahy s cílem či následkem porušení důstojnosti druhé osoby, obzvláště pokud toto chování vytváří zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující či urážlivé prostředí“. Požaduje se pro něj trestní či jiný právní postih (čl. 40). Důvodová zpráva uvádí, že verbálním projevem jsou „slova či zvuky vyjádřené nebo sdělené pachatelem, jako např. vtipy, otázky, poznámky“. Mezi neverbální projevy jsou zmiňovány např. „výrazy obličeje, pohyb rukou nebo symboly“.
Porušení zákona je označováno jako trestný čin. To znamená nějaká konkrétní činnost. V Úmluvě už je za trestné považováno slovo, řeč. Není dosti tomu. Není potřeba ani mluvit stačí "výraz obličeje", aby dotyčný porušil zákon. To se ocitáme na stejné platformě jako je rouhání, které je podle práva šaria hrdelním zločinem. Odtud už je jen krůček k tomu, aby trestná byla i myšlenka, podobně jako v náboženství, kde se praví, že hřešit je možné už pouhou myšlenkou.
Jak se vymítají špatné myšlenky? Ano, převýchovou, převýchovou v převýchovných táborech. Nejlepší výchova je prací, z převýchovných táborů se stanou tábory pracovní. Časem se zjistí, že i ty jsou nákladné a málo efektivní. Tehdy někdo přijde s nápadem, že nejlépe se špatné myšlenky likvidují tím, že se zlikvidují jejich nositelé. Tím vzniknou tábory vyhlazovací. Takový proces může proběhnout ve velmi krátké době. Pan profesor Piťha je široce vzdělaný člověk, na rozdíl od pana Moláčka zná historii, proto mohl použít takový příměr.
Je tady ještě jedna věc, proč je demokratický systém v Evropě bez perspektivy. Příčinou je ideologie multikulturalismu. Demokracie je politický systém založený na dohodě a to dohodě v tom smyslu, že jestliže názor, jednotlivce nebo  skupiny se ukáže jako menšinový, tak tato menšina souhlasí s tím, že bude respektovat rozhodnutí většiny a nepokusí se jinými, například silovými prostředky, prosadit názor vlastní. Tato dohoda je ovšem podmíněná širou loajalitou většiny občanů. Tady bych odcitoval Rogera Scrutona (kniha O potřebnosti národů) „Demokracie vděčí za svou existenci loajalitě vůči národu - loajalitě, o níž předpokládáme, že ji sdílí vláda i opozice, všechny politické strany i všichni voliči. Tam, kde je prožitek národnosti slabý nebo zcela schází, demokracie kořeny nezapustí. Bez národní loajality je opozice pro vládu hrozbou a politické rozepře nevytvářejí žádný společný základ." Jestliže v Evropě vzniká stále více a více nehomogenní společnost a to v otázkách náboženských, morálních, etických, právních a v názorech na způsob řízení státu, nemluvě o jazykových bariérách. Navíc je z pozice vládnoucích kruhů zcela programově postupováno k úplné likvidaci evropských původních národů, takže z toho vyplývá, že jediná možná forma vlády v takovém státě je vláda totalitní.

Žádné komentáře:

Okomentovat