Země východní Asie jsou tvořeny národnostně homogenním obyvatelstvem s minimálním počtem cizích imigrantů. Čínské obyvatelstvo není samozřejmě tvořeno jedním etnikem, různé čínské kmeny žijí ovšem na daném území velmi dlouho a v žádném případě nejde o vnější imigranty. Čím je toto dáno? Především tradičně odtažitým vztahem těchto národů k cizincům. Z jiného pohledu, pokud by Čína, která snížila nárůst vlastní populace díky drastickým zákonům "jednoho dítěte", nyní přijímala imigranty, bylo by to ze strany státu naprosto absurdní a nepřijatelné jednání. To není jediný důvod proč tyto státy imigraci odmítají. Postoj k cizincům a imigraci cizích etnik v případě Číny je dán většinovou mentalitou a způsobem uvažování čínských obyvatel.
Čína, podobně jako Korea nebo Japonsko jsou specifické civilizace odlišné od civilizace evropské. Je nutné znát čínskou historii abychom pochopili, proč je dnes Čína a celá východní Asie velmi úspěšná v konkurenci s Evropou, ale i s USA.
V Číně nikdy reálně nebylo rozšířené žádné náboženství (pomineme-li šamanismus a úctu k mrtvým předkům). Protože čínská civilizace byla od začátku zemědělská, hlavním "božstvem" byla sama příroda. Pozdější konfuciánství a taoismus nejsou náboženství, ale filosofické školy. Ani importovaný budhismus není v principu náboženstvím, jako spíše filosofií. Takže Číňané byli a jsou povětšinou ateisté.
Žádnému Číňanovi nebylo a není překážkou nějaký dědičný hřích, zpytování svědomí, pokání, strach před Posledním soudem, peklem, očistcem atd., ani úzkost nad osudem hříšného světa apod. Nic takového v Číně neznali, zvláště ve vzdělaných kruzích. Ani dneska neznají.
To je podle mne naopak největším problémem našeho evropského a vůbec západního kulturního prostoru. Pokud jde o islám, a to nemyslím teď jeho expanzní a dobyvačnou politickou doktrínu, ale náboženskou část, tak ten na tom není o nic lépe, spíše ještě hůře.
Tento pocit viny a dědičného hříchu a z toho plynoucí nutnost trestu na odčinění hříchů se jako poslední relikt mizejícího křesťanství stal tím ústředním motivem konání současných obyvatel v Západním světě.
Přijímání běženců v neomezeném množství je dokladem takového masochistického trestání. Čím větší problémy jejich příchod způsobuje, tím více se z toho někteří lidé radují. Jako když se mniši za svou tělesnou touhu trestali bičováním, tak se dnešní obyvatelé Evropy trestají nekompatibilními imigranty a vším co s tím souvisí.
Naprosto zhoubné je pak sebeobviňování za takzvané křivdy, které měli spáchat předci současníků na Indiánech, černoších, obyvatelích kolonií, ženách, homosexuálech atd. Takové uvažování se rozšířilo v určitých kruzích ve Spojených státech jako duševní epidemie. Podobně v Německu se hodlají zřejmě až do x-tého pokolení trestat za holocaust židů a rozpoutání světové války již nežijícími předky současné generace. Stejně jako se Angličané budou asi navěky kát za své kolonie na jiných kontinentech. Zvláštní je, ze zločinů spáchaných na Irech špatné svědomí nemají.
Samozřejmě takto pojato by to nestačilo, protože taková obvinění by mohli mnozí odmítnout s tím, že jejich předci neměli ani plantáže s otroky, ani nebyli členy NSDAP, nebo dokonce sami byli oběťmi nacismu, či že konkrétní stát neměl kolonie. Proto aby se žádný bílý obyvatel USA nebo žádný Evropan nemohl vyvinit, prohlásí se vina nejen za dědičnou v přímé linii, ale za kolektivní vinu podle národní nebo rasové příslušnosti, či příslušnosti k pohlaví. Použitím takového sdílení viny se pak se mezi provinilé dostávají všichni muži, všichni heterosexuálové, všichni Němci, Evropané nebo všichni běloši.
Tresty z toho důvodu musí rovněž postihnout všechny. Způsobů trestání těchto kolektivních obviněných je celá škála. Neomezené přijímání migrantů a odevzdání jim životního prostoru a veškerého majetku vytvořeného předky původních obyvatel, je jedním z nich. To znamená, že dědičná je pouze vina, ale na území a bohatství se dědictví nevztahuje. Dalším trestem je neadekvátní zvýhodňování různých menšinových skupin, známé jako tzv. pozitivní diskriminace. Přitom je zřejmé, že protipólem každého zvýhodnění jedněch je znevýhodnění druhých. Pokud jde o mne a totéž radím všem, je dobré stát se mentálně Číňanem, nemít ani pocit viny, ani se nestydět za to, že jsem se narodil v bohatší části světa, jako běloch. Naopak je třeba se z toho radovat a být na to hrdý. Potom nebudeme pociťovat žádnou potřebu poskytovat nějaké kompenzace a pomoc těm méně úspěšným na úkor sebe a svých potomků.
Žádné komentáře:
Okomentovat