Obyvatelé Evropy v roli naivních hlupáků

Politici západních zemí hrají se svými občany nefér hru. Pod záminkou, že přijímají válečné běžence, obsazují území Evropy muslimskými dobyvateli. Uvádím dále jeden z řady podobných příkladů, který toto znovu potvrzuje. Každému, kdo logicky uvažuje, to musí být naprosto zřejmé. Nikdo z oblasti, kde se skutečně válčí, se nemá šanci dostat pryč. Jak by civilista mohl opustit obklíčené město, nebo jak by překročil bojovou linii? To je prostě nemožné, zabili by jej jedni nebo druzí. To znamená, že v poměru blížícím se stu procent všichni ti údajní váleční uprchlíci jsou ve skutečnosti ekonomičtí migranti. Využili pouze situaci, skutečnost, že se někde v oblasti, hodně daleko od jejich místa pobytu bojuje a vydali se do Evropy, kde zmatení, medii a vládní propagandou zmanipulovaní obyvatelé je se soucitem přijímají. Potom jsou tito migranti logicky velmi nespokojeni, když se s nimi jedná jako s těmi, za které se vydávají, to je s válečnými uprchlíky.

Modum, malá obec v jižní části Norska, čelí povstání syrských uprchlíků, kteří jsou rozhněváni rozhodnutím obce, ubytovat je zdarma v středně velkých bytech v studentských kolejích.
Aby zazněl hlasitě jejich protest proti této "nespravedlnost", šest arabských mužů zapojených do revolty nedávno odmítlo podepsat smlouvy na apartmány, které jim umožní pobývat v bytech s celkovou podlahovou plochou až 20 metrů čtverečních.

Syřanům, kteří tvrdí, že uprchly z války ve své vlasti, je mezi 20 a 33 lety. Abdulhadi Alkhalaf je jedním ze stěžovatelů. V Sýrii tento muž ve věku 31 let pracoval jako právník, a teď se domáhá "morálních práv",

v původním zdroji https://www.document.no/2017/03/01/bra-nok-for-studenter-men-ikke-for-asylsokere/ se uvádí, že Alkhalaf říká:

"Je to nespravedlivé, že jiní dostávají domy nebo byty. My stále žijeme v azylovém centru a přitom usilujeme se prosadit v životě. Chtěli bychom co nejdříve nový začátek a tak potřebujeme skutečný dům. My nechceme vypadat nešťastně a náročně, ale jsme prostě velmi netrpěliví, že se neposunujeme dál."
Úředník z obecního úřadu obce Modum, která se nachází v provincii Buskerud county nedaleko Osla, popírá jakékoli pochybení s nabízenými byty.

"Chápeme, že je to velký přechod pro Syřany z horních sociálních vrstev obývat mikro apartmány, ale jsou vybaveny ústředním topení, teplou vodou, elektřinou, kuchyní a pračkou. Kromě toho jsou pohodlně umístěny poblíž uzlu veřejné dopravy."

Studenti, kteří normálně v takových bytech žijí, poukazuje úředník, musí za ně platit, zatímco "uprchlíci" je obývají zdarma. Říká se tomu "získání střechu nad hlavou", a my jsme splnili povinnost pro uprchlíky. Zdá se, že byty jsou dost dobré pro studenty, aby se v nich dalo žít, zatímco ve stejné době nejsou vhodné pro Syřany, kteří tvrdí, že uprchli z války.
Kolik lidí v České republice vlastní dům a kolik se musí spokojit s bytem? Každý z nás si dovede představit, co to znamená vzít si hypotéku, 20 let žít skromně aby zbylo na splátky a ještě s tím rizikem, že když něco nevyjde (úraz nebo nemoc) může člověk o dům přijít. Pak přijde někdo nezván, nevolán s nulovými zásluhami o zemi, kam přichází a očekává, že zdarma dostane dům.
Tady se hodí odcitovat nedávný výrok Běloruského prezidenta: „Svět se zbláznil, ale my jej nehodláme následovat“