Obrana demokracie a zabránění směřování na "východ"

Mám velmi rád divadlo, hudbu, zvláště klasickou, nechávám se okouzlovat krásou obrazů. Proto se chci umělců poněkud zastat v jejich současném politickém konání. Umělci a jinak tomu ani nemůže být, jsou velmi emotivní lidé. Snadno se nechají dojmout, snadno roztesknit, bývají extrémně veselí a často zvláště ženy a homosexuálové hysteričtí. Nejsou hloupí, ale emoce obvykle převládnou nad rozumem. Pokud jde o herce, tak ti většinou nedokáží přestat hrát, ani když skončí představení. Vžívají se do různých rolí, které hrají i v civilním životě.

Jistě si mnozí vzpomenou na hodiny literatury ve škole, z kterých si pamatujeme jak mnozí spisovatelé a básníci byli před válkou, po 2. svět. válce a i po roce 1948 horlivými zastánci socialismu, propagátory komunistického režimu. Stejně vehementně jako socialistický režim velebili v padesátých létech, tak jej nekriticky zatracovali po roce 1989. Někdy to byli i ti samí lidé. Prostě svaté nadšení pro věc, aniž by byly zohledněny důsledky. Od roku 1989 a zvláště od doby, kdy Václav Havel není prezidentem, vliv umělců na vytváření veřejného mínění a ve společnosti vůbec stále klesá. Je tedy celkem pochopitelné, že nyní když se konečně naskytla příležitost jak se zviditelnit, že ji využili. Jako vždy je v tom spoustu emocí a velmi málo rozumu, pokud nějaký.

Je jasné, že celá věc kolem státního vyznamenání pana Broda je vykonstruovaná, vymyšlená v některé pražské kavárně a možná to celé nepochází ani z hlavy pana Hermana. Každopádně ten se do celé věci aktivně zapojil a přesto, že je křesťan a snad i zběhlý kněz se nestydí lhát. Chápu i jeho naštvanost. Na třetí pokus navrhl svého příbuzného na vyznamenání a ani tentokrát to nevyšlo. Kdyby měl v sobě více pokory, jak by se konečně na křesťana slušelo, tak by se sám ptal, jaké mimořádné zásluhy má pan Brod na rozdíl od ostatních, kteří přežili koncentrační tábor. Nebo všichni občané Československé republiky, kteří se vrátili živí z koncentračního tábora, dostali státní vyznamenání? Nic bych proti tomu neměl, ale asi tomu tak nebude. Tak proč zrovna pan Brod? Proto že je příbuzný ministra?

Takže to bychom měli onu záminku k mediální kampani některých umělců vedenou proti prezidentovi republiky. Rozeberme si jejich hlavní heslo, které zaznělo na shromáždění na Staroměstském náměstí. Je prý třeba bránit demokracii a rovněž zabránit směřování České republiky „na východ“. S tím, že je třeba bránit demokracii, souhlasím. Myslím, že to ovšem chápu jinak než oni protestující umělci a žvanilové z pražských kaváren. Demokracie se opravdu postupně vytrácí. Vezměme si například veřejnoprávní televizi a rozhlas. Místo nestranného a objektivního informování, propaganda v zájmu jedné ideologické skupiny ovládající obě média. Cenzura na sociálních sítích, trestnost nikoliv činů, ale pouhého vyjádření názoru, to jsou skutečnosti, které známe z totalitních, nikoliv demokratických režimů. Vzpomínám si, že když někdo řekl „tohle bys neměl říkat“, tak odpověď byla „na svou hubu mohu říkat, co chci“, tak to už dnes bohužel neplatí. Druhá věc je náš parlament. Ten se stále více stává zbytečností. Jeho úkolem je pouze provádět zapracování směrnic a doporučení Evropské komise do českého právního systému. Pokud jde o nařízení, tak ta se ani nepřevádějí, ta se pouze přeloží do češtiny. Takže o jakém demokratickém a svobodném rozhodování poslanců je řeč? Zvlášť pozoruhodné je heslo o směřování České republiky na východ. Jak bylo řečeno v předchozím, Česká republika nemá možnost jako člen EU směřovat politicky nikam jinam, než kam určí vedení Evropské unie (to zase v jednotě se Spojenými státy) . My jsme natolik malý stát bez dostatečné ekonomické síly, o vojenské ani nemluvě, že my si své přátele nevybíráme, ti si vybírají nás. Takže nyní, až do doby než se Evropská unie rozpadne, je definitivně jednou provždy rozhodnuto. Druhá věc je, jestli by nebylo výhodnější než patřit k bloku, který čeká spíše úpadek, ztráta vlivu a cesta k ztrátě významu ve světě, pařit tam, kde naopak lze očekávat přesun těžiště světového dění a významu jak ekonomického, vědecko-technického, tak i politického, to je do východní Asie. Nejde jen o Čínu, ale rovněž Koreu, Indii, Vietnam a Malajsii, která je například vedle Číny druhým nejvýznamnějším investorem v Africe.  Jak je to s ekonomickou sílou Evropských států, k tomu uvedu jeden drobný příklad. Měnil jsem dnes letní pneumatiky za zimní a můj pohled padl na brzdové destičky. Značka sice Volvo, ale made in India. Že firma Volvo, kdysi švédská pýcha je ve vlastnictví čínských podnikatelů, to už je známá skutečnost. Že se ve v Evropě ani nevyrábí všechny díly, to jsem nevěděl. Číňané a další asijští investoři nyní kupují evropské podniky, především kvůli známé, prestižní obchodní značce. Není daleko doba, kdy automobil značky například „Rudý drak“ bude mít stejně dobrou pověst jako Volvo, a další podnik v Evropě skončí. Takže výkřiky proti směřování "na východ" z úst umělců jsou jako vždy ovlivňovány emocemi a zdravý rozum zůstal stát stranou.