Proč nejsem levičákem

Levicovost nebo levičáctví nespočívá, jak se mnozí mylně domnívají, v sociálním cítění, v soucitu s trpícími nebo v ochotě pomoci těm, na které dolehlo nějaké neštěstí. To se netýká politického přesvědčení, ale vlastností člověka, které souvisí s jeho povahou, se schopnosti vcítění se, s tím zda je člověk kromě sebe, schopen mít rád jiného člověka.

Levičáctví je ideologie, politický názor.

Znamená upřednostnění kolektivu před jednotlivcem. Zbavuje člověka odpovědnosti za jeho vlastní osud a starost člověka o sebe sama přenáší na kolektivní instituce.

Levičáci říkají, lidé nestarejte se o své zdraví, bezstarostně pijte, kuřte, přejídejte se, vaše zdraví spraví lékaři v nemocnicích.

Občané neodkládejte si finanční rezervu a majetek na stáří, postará se o vás stát a důchodový systém.

Mladí lidé, není potřeba mít děti, stát doveze statisíce cizích lidí z jiných zemí, ti budou do úmoru pracovat a poslouží vám ve stáří v domovech důchodců.

Rodiče nevychovávejte své děti, nesdělujte jim své názory a zkušenosti, na to nejste dostatečně kvalifikováni, o to se postará stát prostřednictví učitelů ve školách.

Děti učte se a studujte jen to, co vás baví, ne to s čím uspějete na trhu práce, když nenajdete zaměstnání, založíte neziskovou organizaci na integraci neintegrovatelných, kterou bude štědře dotovat stát.

Občané, neozbrojujte se, necvičte se v sebeobraně, neztřežte svůj majetek, to přenechte policii, ta se o vaši bezpečnost postará.

Občané, obrana vlasti není vaší věcí, to přenechte profesionální armádě.

Voliči nestarejte se o to, kam bude směřovat stát, jaké budou zákony, které ovlivní život váš a vašich dětí. To nechte na nás, na profesionálních politicích, my máme informace, my nejlépe víme, co je pro vás dobré. Stačí, když nám jednou za čtyři roky dáte své hlasy a pak už se o nic nestarejte.

V tomto spočívá levicovost, ve snaze zbavit člověka odpovědnosti za jeho osud. Přenechat rozhodování na druhých, nechat se vést, aniž tušíme kam.

To se mně osobně naprosto příčí. Já chci být sám strůjcem svého osudu. Být sám zodpovědný za své úspěchy, ale i za své nezdary, jsem připraven a ochoten nést následky svých chybných rozhodnutí. Chci, aby politici předložili své vize, svůj program a toho se celé volební období drželi, aby pokud nastane neočekávaná situace, o které se v jejich programech nemluvilo, aby se zeptali na řešení mne a všech občanů v referendu a výsledné rozhodnutí pak realizovali, ať se jim líbí nebo ne.

Tvor o kterého se někdo denně stará, kterému zajistí střechu nad hlavou a každý den plnou misku jídla, tak je buď nesvobodným otrokem nebo zvířetem, které zapřáhnou do pluhu a následně odvedou na porážku.

Proto nejsem levičákem.