ONI a MY, zamyšlení nad projevem exprezidenta Václava Klause

Václav Klaus přednesl na letošním jednání Valdajského diskuzního klubu, které se konalo před nedávném v Soči projev.

Toto je myslím nejpodstatnější část z tohoto celkově velmi dobrého projevu:

„Z této perspektivy není největším ohrožením míru, svobody a demokracie ani Islámský stát, Al-Kaida nebo teroristé z jakéhokoli jiného podobného barbarského uskupení. Největší hrozbou nejsou ani evropští, washingtonští či moskevští byrokraté snažící se řídit a kontrolovat naše životy. Nejsou jí ani alarmistická a populistická média a jejich pokus o vládu mediokracie. Nejsou jimi ani autokratičtí globální bankéři, businessmani či účastníci davoského Světového ekonomického fóra. Nejsou jimi ani zbývající diktátoři. Tyto mé výroky někomu mohou znít překvapivě, ale žádnou převratnou myšlenkou nejsou. Hlavní chybu vidím v nás.

Jsme slabí, oportunističtí a nerozhodní. Problémem je naše nečinnost, která je projevem ztráty naší vitality, sebedůvěry a rostoucí unavenosti. Problémem je, že jsme bez odvahy a bez jasné pozitivní vize budoucnosti. Že se pasivně smiřujeme se svým rozčarováním nad stavem světa. Že zapomínáme na zdravý rozum a na svou odpovědnost za celek. Že předvádíme zjevnou neschopnost učit se z minulosti a docenit význam a roli historie. Že jsme se stali obětí nových, fatálně chybných ismů – humanrightismu, multikulturalismu, environmentalismu, homosexualismu, kosmopolitismu a transnacionalismu. Že jsme se stali objekty – ale bohužel i spolutvůrci – tragédie politické korektnosti. A také to, že mnozí z nás vědomě či podvědomě stále věří ve všemocnost lidského rozumu a v jeho schopnost racionálně organizovat lidskou společnost.

Dnešní generace v relativním bohatství a hojnosti žijících lidí na Západě (v originále pleasure-seekers), čili my samotní podrýváme ty instituce, které vznik našeho svobodného a prosperujícího světa umožnily. Zdá se, že si to neuvědomujeme. Nejsme odhodláni rezolutně se postavit multikulturalistickému tažení proti západní civilizaci. Nejsme připraveni hájit své hodnoty, svou kulturu, svá náboženství, svůj životní styl. Nejsme ochotni obětovat svůj relativně komfortní život a začít bojovat za svobodu a demokracii. Nebráníme se, když jsme naváděni ke „globálnímu myšlení“, a nechráníme národní stát jako jediného spolehlivého garanta a ochránce demokracie. Jen velmi slabým hlasem říkáme, že suverénní národní stát není žádným historickým anachronismem.“

Je to dle mého naprosto správný rozbor situace, je zde ovšem jedna věc, s kterou nesouhlasím. Je to 1. osoba množného čísla, kterou Václav Klaus použil – „my jsme“. Nevím, koho tím VK přesně myslí, možná je to jen řečnické klišé, já ale trvám na tom, že je nutné jasně rozlišovat kdo jsme MY a kdo jsou ONI.

Podívejme se tedy na to, kdo jsou ONI

1.      Vyznavači humanrightismu – tvrdím, že nemohou a nesmí existovat garance práv bez určení povinností.  V Evropě se nyní razí zásada, že všichni příchozí mají stejná práva jako místní občané a státní příslušníci, přičemž nikdo nepožaduje od migrantů i plnění povinností, stejně jako od vlastních občanů. Logické a spravedlivé by bylo, kdyby tomu bylo přesně naopak. Pokud nově příchozí bude dlouhodobě plnit všechny povinnosti, dostane se mu privilegia získání i všech občanských práv. V opačném případě nikoliv a bude nucen se vrátit odkud přišel.

2.      Vyznavači multikulturalismu – podobně jako v předchozím případě. Menšině jsou přiznána práva dodržovat své mnohdy barbarské zvyky, kterými uráží cítění většiny a  obtěžuje jí tím. Co horšího dokonce se domáhá zrušení zvyků a kultury většiny. To je absurdita, která nemá v dějinách obdoby. Jaký je výsledek této zcela zcestné ideologie, vidíme v řadě Evropských měst. Uvnitř většinové populace je uzavřená enkláva jiného etnika s odlišnými zvyky a vírou, kde neplatí pravidla a právo místní obce a státu a často většina na vymáhání tohoto dokonce rezignuje.

Jediným správným postupem v případě imigrace je požadavek plné asimilace migrantů, to je přijetí domácí kultury, dokonalé zvládnutí jazyka a plné respektování pravidel a zákonů státu. Pokud jde o náboženství je to soukromou věcí každého, věřícím jakéhokoliv náboženství nesmějí být poskytnuta žádná privilegia.

Pokud jde o islám, nejedná se pouze o náboženství, ale o ideologii a jako takový musí být posuzován. Nyní je tomu v mnohých státech Evropy přesně naopak. Symboly křesťanství jsou odstraňovány, rostou mešity a minarety, křesťané a ateisté mohou být beztrestně uráženi, kdežto islám je byť jen slovně nedoktnutelný, přestože jeho pravidla a zásady jsou v rozporu s ústavami evropských států.

3.      Militantní Environmentalisté – je mnohdy směšné a přitom tragické, kam až zašlo prosazování této jistě dobré myšlenky ochrany kvalitního prostředí pro život lidí. Zcela zanedbatelný a nevýznamný počet lidí je dnes díky nesmyslným zákonům schopen zabránit nebo minimálně o několik měsíců i let pozdržet realizaci akcí a investic, které mají zásadní význam pro většinu lidí. Většina tak je terorizována menšinou skládající se byť jen z několika jedinců.

4.      Mluvit o homosexuálech je zbytečné, je to stejný příběh. Menšina místo toho, aby byla vděčná, že i přes svou úchylku není nijak perzekuována a je respektována většinou, tak se domáhá zcela nadstandardních práv a svůj handicap dávají někteří homosexuálové arogantně a okázale najevo.

5.      Hlasatelé Kosmopolitismu a transnacionalismu – zcela zcestná myšlenka spočívající v tom, že pokud se odstraní národy a národní státy, zavládne navždy mír. To je čistá ideologie, jdoucí proti všem vědeckým poznatkům a jež odporuje zdravému rozumu.

Existence národů a národní cítění v žádné době nebyly příčinou válek sami o sobě. Velmi dobře toto vysvětluje Roger Scruton v knize „O potřebnosti národů“. Jedině pocit příslušnosti a sounáležitosti s národem je důvodem k loajalitě. Pokud toto přestane fungovat, zavládne ve společnosti anarchie a postupný rozvrat.

Prosazování této ideologie je obdoba komunistického experimentu, který ve své okleštěné socialistické podobě po 70 letech nakonec zkrachoval. Stejně zkrachuje i snaha o likvidaci národů a národních států, s tím, že prosazování této ideje napáchá obrovské škody a přinese lidem velké utrpení.

Stejně jako Václav Klaus i já považuji tyto -ismy a především jejich nositele za hlavní nebezpečí, pro naši západní civilizaci. Díky technologické a vojenské převaze je Evropa se Spojenými státy prakticky z vnějšku neohrozitelná. Problém je, že dochází,  mluvím nyní pouze o Evropě, k postupnému vnitřnímu rozkladu společnosti. Způsobují to právě ONI, kteří jsou v zajetí všech těch shora uvedených –ismů.

Co VK zapomněl uvést je, že tyto zcestné ideologie jsou politicky a mocensky prosazovány lidmi v orgánech EU. Za tím účelem neváhají vůči občanům zavádět cenzuru (pod newspeak výrazem politická korektnost) a použít různé represivní postihy, od ztráty zaměstnání až po vězení. Lidé jsou tím trestáni nikoliv za to, co činí, ale za to co píší, říkají, nebo si myslí. Ti z nás, kteří žili v totalitním režimu, tyto metody dobře znají.

VK mluví o nedostatku odvahy, já bych mluvil o strachu, zbabělosti a submisivitě. Kdo má tyto vlastnosti toho ovšem čeká vždy osud nevolníka nebo otroka. Takové jsou zákony lidské společnosti.

Svoboda je to nejcennější co člověk může mít, troufám si tvrdit, že život bez určitého rozsahu svobody nemá smysl. Protože má svoboda takovou vysokou cenu, její získání a obhájení vyžaduje velké nasazení a mnohdy je nutné přinést za ni značné oběti, včetně vlastního života. To všechno vyžaduje odvahu, pevné odhodlání a nekompromisní postoj vůči všem, kteří usilují o to jedince, případně celý národ o svobodu připravit.

Jedině ochota hájit svobodu i se zbraní v ruce, tvrdě a nekompromisně, získává respekt. Jenom stateční čeští vojáci, kteří bojovali v legiích v první světové válce a hrdinové, kteří za cenu obrovského rizika pro sebe a pro své blízké se postavili na odpor zlu nacismu, zajistili následnou svobodnou existenci ve svém národním státě pro sebe a všechny své spoluobčany.

V každé době existují ONI – zbabělci, kolaboranti a naivní idealisté, kteří si myslí, že svými ústupky a smířlivostí zlo uchlácholí. Je tomu právě naopak, každé zlo získává sílu ze strachu protivníka a každým jeho ústupkem, který oprávněně považuje za slabost, jeho agresivita roste. Se zlem se dá úspěšně bojovat jen odvahou až k riskování života, tvrdostí a spravedlivým hněvem.

To jsme právě MY, kteří jsme k tomu odhodláni.

Stále platí, že ti, kteří se nepoučili z historie, jí budou nuceni prožít znovu. Prostudujme si podrobně historii islámského tažení na Evropu a jejího zotročení. Těch informačních zdrojů je dostatek, já doporučuji knihu krásné a hrdé Italky Oriany Fallaci „Síla rozumu“.
Každý se musí rozhodnout jestli chce zůstat svobodný a nebo se spokojí s životem dhimmi nevolníka.

ONI „hledači pohody“ z hlouposti a nevědomosti si, aniž to mnozí z nich jen tuší, vybrali život v otroctví.

MY jsme za svobodu připraveni bojovat až do konce.  Pro sebe, pro své blízké, za svůj národ, na jehož historii a kulturu jsme hrdí.