Zamyšlení nad knihou "Islámský fašismus"

 Poněkud se zpožděním jsem zjistil, že v loňském roce vyšla v českém překladu kniha Hameda Abdel-Samada „Islámský fašismus“. Knihu jsem si samozřejmě ihned koupil a přečetl, protože svědectví těch, kteří se v islámském prostředí narodili, v islámské společnosti žili a nakonec projevili nesmírnou osobní statečnost a rozhodli se o islámu říci pravdu, tak tato svědectví považuji za ta nejvěrohodnější, nejpravdivější a nejcennější. Kdyby kterýkoliv káfir (ten kdo nevyznává muslimské náboženství a ideologii), napsal nebo veřejně řekl, že islámská ideologie má řadu shodných rysů s ideologií fašistickou a nacistickou, tak by v každé evropské zemi byl vystaven soudnímu stíhání a pravděpodobně by byl nucen opustit zaměstnání. Viz případ Kláry Samkové u nás, která v podstatě řekla totéž. Pokud ovšem syn imáma, odborník na historii i současnou realitu islámu v arabském světě, skutečný znalec koránu a hasídů, provede důkladnou analýzu dvou zmíněných ideologií a dojde k závěru, že velké sympatie, které italští fašisté a němečtí nacisté projevovali vůči islámu a islámským ideologickým vůdcům nebyly náhodné, je těžší to odmítnout. Stejně vřelý vztah jako fašisté v minulosti k islámu, projevují současní islámští duchovní vůdci dodnes vůči fašistické ideologii. Autor dokládá, že Hitlerův Mein Kampf, v době, kdy jeho vydávání a šíření bylo v Evropě zakázané, vycházel bez problémů v arabštině a zhusta byl čten a citován. Dosti o tom, to vše bude každému jasné po přečtení knihy.

Mne čtení této knihy vedlo i k jiným závěrům, než je zjevná pravda o tom, že všechny totalitní, nenávistné ideologie, kteří preferují pouze své stoupence a ostatní zavrhují, jsou si velmi podobné.

Abdel-Samad a desítky známých exmuslimů se snaží vymanit z prostředí této totalitní ideologie, do které se narodili. Pro muslima neexistuje žádná svobodná volba, kdo se jako muslim narodí, pokud nechce riskovat naprosté vyloučení z rodiny a z vlastní komunity, nebo v muslimských zemích často i vlastní život, musí muslimem zůstat do smrti. Pak jsou stovky a tisíce těch, které neznáme, kteří by také rádi odešli ze zemí, kde stát aplikuje právo šaria, někam, kde by beze strachu mohli žít jako jinověrci nebo ateisté. Bohužel ten postup jaký zvolily státy západní civilizace v přístupu k muslimům, jim to prakticky znemožňuje. Islámské organizace v Evropě byly postaveny na roveň historickým náboženským církvím a následně získaly absurdně ještě větší ochranu a privilegia než tyto. To znamená, že se vytvořila v každé evropské zemi muslimská komunita, která se prakticky nijak neliší od těch v islámských zemích. Do Evropy odcestovala řada nikoliv těch, kteří by chtěli islám opustit, ale naopak ortodoxních duchovních a islámských bojovníků na cestě džihádu. Tito lidé ovládají tuto uzavřenou imigrantskou islámskou komunitu v každé zemi.
Ten postup měl být samozřejmě docela jiný. Pro země Západu již není cesty zpět, ty učinili zcela fatálně chybné činy, ale v zemích východní Evropy, pokud by se k moci dostali rozhodní a odpovědní politici, tak by museli postupovali zcela jinak. Především by v zemi nebyla povolena činnost žádných muslimských organizací. Nebyla by dovolena výstavba mešit ani zakládání muslimských škol. Další privilegia jako halal strava, zahalování žen, segregace mužů a žen, to by bylo zcela nezákonné. Jaký by to mělo důsledek. Zastavení migrace z islámských zemí? Vůbec ne! Emigrovali by ovšem právě ti, kteří jsou ve svých zemích utlačováni a ohroženi, to znamená lidé, kteří skutečně mají právo žádat o azyl. Především všichni ti, kteří vyznávají jinou víru než islám a ateisté. Ti lidé, protože by důvody imigrace nemuseli předstírat, ale byli by skutečně na útěku, tak by přicházeli i se svými rodinami a imigrovaly  by třeba i mladé ženy, z důvodů jako například kdysi Ayan Hirsi Alí.
Všichni víme, že pravděpodobnost, že by k takovému politickému rozhodnutí došlo, se jak říkají matematici, v limitě blíží k nule.
Je to proto, že tato naše západní civilizace je nemocná. Zcela byly zavrženy po staletí respektované normy a hodnoty. Byla popřena fyzická a mentální odlišnost mužů a žen a s tím jejich, byť stejně významná, nicméně zcela odlišná, role v rodině a ve společnosti. Současně byl degradován institut manželství. Dnes může vstoupit do manželství prakticky každý, i pejsek s kočičkou. Proto také mladé páry se již nesezdávají, není proč, nemají totiž děti, ale psa, nejlépe dva pro každého z partnerů jednoho. Pokud jde o politický systém, tak místo demokratické vůle většiny, společnost ovládají různé minoritní, lobistické skupiny, které se navzájem domlouvají a rozdělují si moc ve státě, bez ohledu na výsledky demokratických voleb. Současně jsou popírány morální zásady a pravidla jednání lidí. Nic není špatné, vše je rovnocenné, každý se může domáhat jakýkoliv práv, ale na něm nesmí být již vymáháno plnění povinností. Neexistuje žádná idea, žádná hodnota, pro kterou by kdokoliv byl ochoten obětovat, samozřejmě ne život, ale ani svou každoroční dovolenou. Pokud někdo namítne, že tento stav není ještě ve společnosti dominující, tak budu souhlasit, ovšem s dovětkem - zatím není. Protože není tak důležitý momentální stav jako trend a ten je takový, jak jsem jej popsal.
Na závěr položím otázku:  jak skončí střet těchto dvou kultur, dvou civilizací, z nichž jedna je zcela bezbranná, neschopná rozeznat nebezpečí a jakkoliv se bránit a druhá vyznává fanatickou a despotickou, po staletí neměnnou ideologií, která má ve svém jádře zakomponován jako hlavní cíl ovládnutí světa.
Ve své úvaze si nic nevymýšlím, pouze jsem udělal logické závěry z těch skutečností, které jsem si přečetl v knize „Islámský fašismus“.

Abych povzbudil vaši chuť si knihu pořídit a přečíst, jedna ukázka.

„Usáma bin Ládin a jeho Al-Káida živil svůj mýtus ze tří pramenů: z historicky setrvale uražené duše islámského světa, z neodůvodněného univerzálního mocenského nároku islámu a z nekonečně proudících petrodolarů, které jsou symbolem blahobytu bez vlastního přičinění. Mohamed Atta a dalších 18 atentátníků jsou děti generace, jíž se ve vlastní zemi dostalo konzervativní výchovy a která doma i na Západě podlehla svodům modernity a okusila zakázaného ovoce - a pak z toho všeho měla špatné svědomí. Jejich nenávist k Americe byla tak obrovská, že odpálili sami sebe a k tomu tisíce nevinných lidí jen proto, aby Ameriku bolestně zasáhli. Tento skutek je pro sebedestruktivní sílu islámu symptomatický. Kolik času, peněz, plánování a fantazie se k provedení takového atentátu muselo vynaložit? A nakolik to islámskému světu prospělo? Nebo jinak: jak moc mu to uškodilo? Těch devatenáct mladých mužů studovalo na Západě. Místo aby tuto možnost považovali za obohacení, za možnost rozšířit své vědění a zlepšit kvalitu svého života, začali se tam radikalizovat. Nepochopili, co znamená svoboda, a hledali oporu v náboženství, které slouží za ochranný štít proti všem změnám, jež modernita přináší. Stejně jako je bývalý kuřák mnohem netolerantnější ke kuřákům než člověk, který sám nikdy nekouřil, jsou patrně i konvertité a rekonvertité víc netolerantní k hříchům, kterých se dřív sami dopouštěli. A stopy po svých hříších chtějí zahladit tím, že ničí místa, kde je páchali. Nehledají chybu ve vlastní kultuře nebo dokonce u sebe osobně, nýbrž v prokleté kultuře, jež je prý k hříchu svedla. Atentátníci z 11. září jsou symboličtí představitelé generace, kterou zlomila schizofrenie mezi západním životním stylem na jedné straně a hermetickou izolací na straně druhé. Generace, která v islámském světě již představuje většinu mezi učiteli, imámy, tvůrci veřejného mínění a profesory. A někteří z nich se stanou teroristy. Chodí do práce a smějí se, dívají se na západní filmy, fandí Barceloně nebo Arsenalu, nosí džíny a poslouchají hudbu. A přesto v sobě nosí zmutovaný virus, jenž může kdykoli propuknout. Tento virus se jmenuje džihád. Neexistuje jediná muslimská země, v níž by se neetabloval militantní islamismus. V každé z těchto zemí už došlo k atentátům nebo z nich pocházeli teroristé, kteří páchali atentáty jinde. Platí to i pro muslimské menšiny v Evropě, Asii a Africe. Agresivní virus džihádu je stejně aktivní bez ohledu na to, jestli pochází z bohatých států v Perském zálivu, nebo z chudých států v severní Africe, z Indonésie či Nigérie, případně z Thajska, Somálska, Německa, Španělska nebo Anglie. Na stejný duchovní postoj a stejný potenciál násilí narazíme u radikálních muslimů na celém světě. Proto nemůžeme fenomén islamismu oddělovat od islámu, neboť virus džihádu čerpá svou detonační sílu z učení a historie islámu. Koncept džihádu nevymysleli teprve moderní islámisté, ten pochází už od proroka Mohameda. Univerzalistické nároky a štvaní proti nevěřícím nenajdeme pouze ve spisech Sajjida Qutba a Maudúdího, ale také v Koránu. Islámu nemůžeme porozumět, když nepochopíme jeho politickou podstatu. Na rozdíl od křesťanů, kteří museli 300 let žít v roli menšiny, se islám stal politicky úspěšným už pár let po svém vzniku a založil stát ještě za prorokova života. Mohamed vedl války, jimiž budoval a upevňoval svou moc, a sliboval muslimům vládu nad světem. Mnoho muslimů dodnes považuje tyto války a úsilí o islamizaci světa za úkol daný Bohem, který musejí plnit i 1400 let po prorokově smrti.“

Souvislosti tureckého referenda.

K této úvaze mne přivedl článek Martina Fendricha v Noviky.cz o výsledku referenda v Turecku, v kterém většina voličů podpořila navržený přechod na prezidentský systém a tím dala plnou podporu prezidentu Erdoganovi a jeho snaze o další islamizaci země. Fendrych v článku tvrdí, že jsme my sami (rozumím tomu jako že obyvatelé Evropy) Turky jsme podle něj k tomuto rozhodnutí donutili tím, že se na muslimy „díváme skrz prsty a každého muslima považujeme za teroristu“ (tolik citace). Nemá smysl s tímto vývodem polemizovat, protože najít logickou souvislost mezi rozhodnutím o podobě politického systému v Turecku a mezi tím jaký mají názor na muslimy například v Estonsku, není možné.

Každopádně mám zažitou takovou metodu, že když s někým a s jeho názory nesouhlasím, nebo jeho postoj nechápu, tak se snažím sám sebe představit v jeho pozici. Když si tedy představím, že jsem muslim, který přijde do Evropy a chtěl bych začít žít v místní společnosti jako její plnohodnotný, spolupracující člen, co tedy uvidím.

Tento člověk (já) přijde z muslimsky přísného prostředí, kde je vše předem dané, kdy má určena přesná pravidla pro všechny životní situace. Co ovšem vidí v zemích západní Evropy, s čím se setká? S morálním a hodnotovým relativismem, což znamená, že nic není ani špatné ani dobré, vše je relativní, vše je dovoleno a vše omlouváno. Militantní feminismus, který se staví proti odlišné roli a poslání mužů a žen ve společnosti a degraduje úlohu rodičky a matky. Když k tomu ještě uvidí perverzní pochody pod duhovými vlajkami, kdy se lidé s různými úchylkami svou odlišností chlubí a staví jí na obdiv, tak se musí upřímně vyděsit. Vzápětí se dozví, že neexistují jen dvě pohlaví, ale několik, a že se každý může pro své pohlaví rozhodnout bez ohledu na přírodu a na středních školách jsou za tím účelem společné záchodky, které mohou navštěvovat jak ti, kteří si myslí, že jsou ženy, tak i ti, kteří se rozhodli, že budou muži a pak jsou ještě jedny toalety, kam chodí ti, kteří se dosud nerozhodli. Když si sám sebe promítnu do pozice onoho přišedšího muslima a to není nijak těžké, stačí si představit, že by mi takový stav společnosti popisoval někdo před 30 roky, tak je naprosto jasné, že to musí odmítnout. Každopádně každému muslimovi dojde, že do téhle společnosti se nikdy integrovat nebude.

Ještě snad zůstává jedna možnost a to, že se takový muslimský imigrant rozhodne opustit islám. To že by se stal rovnou ateistou, to by byl asi velký duševní zlom a chápu, že to zvládne málokdo. Co si ovšem dovedu představit je, že by takový muslim konvertoval ke křesťanství. Zůstane mu víra ve věčný život, ráj, peklo a takovéto instituce, na které je zvyklý, k tomu přibude křesťanská svoboda rozhodování a povinnost využít všechny své schopnosti (viz podobenství o hřivnách). Jenomže pak zjistí, co v Evropě, ze skutečného křesťanství, zbylo. Lesbické farářky v protestanských církvích, které tvrdí, že Ježíš Kristus byl vlastně žena, nebo katolická církev, která by měla být záštitou a ochránkyní křesťanů, které má přívést ke spáse a místo toho je pouze jakousi charitativní organizací, ovšem výběrovou, neboť již nepomáhá pronásledovaným křesťanům, ale muslimským imigrantům. Takováto karikatura křesťanství nemůže být přitažlivá pro nikoho, natož pro muslima, aby kvůli tomu riskoval konverzi.
Tady se vrátím k Martinu Fendrichovi, který tvrdí, že obyvatelé Evropy svým postojem k muslimům ovlivnili výsledek tureckého referenda.  Toto tvrzení je nesmysl, ale to že imigranti se odmítají začlenit do západní společnosti a žijí ve svých uzavřených komunitách má řadu příčin, z nichž jednou významnou je tristní stav společnosti ovládané levicově-liberálními „elitami“ především v zemích západní Evropy, to je myslím fakt.
Je třeba dodat, že jsem se na to díval očima muslima. Pokud se na situaci podívám svýma očima, tak musím říct, že pokud se jim naše společnost nelíbí, měli zůastat, kde byli, protože kromě kancléřky Merkelové je sem nikdo nezval. Prostě jsem se jen pokusil být vstřícný a chápající.

Pozadí a okolnosti války v Sýrii

V Sýrii neprobíhá občanská válka. Jedná se především o vnější agresi. Sýrie je ve válce, kterou proti ní vedou Saudská Arábie, Katar, Turecko, USA, Velká Británie, Francie a Německo. Západní země na rozdíl od arabských zemí a Turecka nebojují svými vojáky v Sýrii přímo, ale vyzbrojují a financují teroristické skupiny Al-Nusra a Islámský stát.

Co, jaký jednotný zájem spojuje tyto odlišné státy? Jde jednak o výnosný obchod a současně o ekonomické oslabení Ruské federace. To jsou samozřejmě důvody, pro které se vyplatí vést válku.
V Perském zálivu v teritoriálních vodách Kataru a Iránu se nachází největší dosud známé ložisko zemního plynu na světě. Právě tento plyn měl být dopravován do Evropské Unie západní větví plynovodem z Kataru přes Saudskou Arábii a Sýrii. 

Prezident Bašar Assád, respektive syrská vláda odmítla dát k realizaci tohoto projektu souhlas. Tím se spustil sled událostí s dalekosáhlými důsledky pro Sýrii samotnou, ale rovněž pro země Evropské Unie. Samozřejmě, že v celé věci hraje významnou roli i Rusko jako tradiční spojenec Sýrie. Evropa je dosud závislá na ruské ropě a plynu. 

To je také jediný důvod proč zatím mírní vůči Rusku svou agresi. Naopak větší závislost na ropě a plynu z arabských zemí je žádoucí, protože je v souladu s projektem Euromed, který má za cíl ke státům EU připojit Maroko, Alžírsko, Tunis, Libyi a Sýrii a vytvořit soustátí Euroarábie. Rozsahem bezprecedentní imigrace z muslimských zemí do Evropy je cestou jak připravit předpolí pro snazší realizaci tohoto projektu a je proto vítaným vedlejším efektem syrského konfliktu.

Pokud jde o Spojené státy, které jsou také postižené liberálně-levičáckou ideologií, ale přeci jenom jsou tam pragmatičtější než v Evropě, a tudíž o peníze jim jde až v první řadě, tak tam se hraje hlavně o realizaci onoho plynovodu přes Syrské území, na kterém vydělají americké ropné společnosti. Důvodem Trumpem nařízeného bombardování syrské letecké základny nebyly slzy dcery Ivanky, která se dojala nad zincenovaným filmem v režii „bílých přileb“ z Al-Nusry, ale právě potřeba vyslání signálu pro „deep state“, že hlavní překážka tohoto biznysu prezident Bašad Assad bude přeci jen odstraněna.

K napsání tohoto článku mne inspirovalo následující video, kde Daniel Genser ze Švýcarska konflikt v Sýrii vysvětluje podrobně, včetně vlivu jaký na něj má spor mezi sunity a šiíty.

https://www.youtube.com/watch?v=8m-tnttH4ac

Jak rychle dojde k přeměne Evropy na Afriku?

Jak to vypadá v Jižní Africe dnes, tak to může vypadat v Evropě zítra. Toto video vypráví o tom, jak v Jižní Africe jsou lidé upalováni zaživa: https://www.youtube.com/watch?v=1ML1insfDW4

Jde o špatný film z Hollywoodu? Ne, jde o Jižní Afriku, dneška! A oběti – možná, že mluví jiným jazykem, nebo pocházejí z jiného kmene, to stačí.

Takto to probíhá - jste svázaný, benzínem naplněné pneumatiky jsou umístěny kolem vás, budete upálen. Za účelem prodloužení utrpení, se používá minimální množství benzínu, aby pneumatiky hořely pomalu.  Je pravděpodobné, že tento středověký způsob popravy je tady tak dlouho, jako pneumatika a benzín. A protože se tak mnoho Afričanů přesouvá se na Sever, nelze vyloučit, že upalování jako doplněk práva Šaría se brzy objeví v Evropě. Amputace končetin, kamenování a stínání hlav tam už je.
Jaká je situace v dnešní Jižní Africe. V roce 1994 Jižní Afrika měla 5,5 milionů bílých obyvatel a 25 milionů černých lidí. Dnes je oficiální poměr 4,5 milionů bílých na 57 milionů černých. Důvody pro to jsou: Bílí lidé, jak mohou, se snaží opustit zemi – Černí lidé, jak mohou a odkudkoli přicházejí do země. Mnoho dalších bělochů by chtělo dnes emigrovat, z ekonomických důvodů to však není možné. Dnes, je těžké najít kupce na dům a pozemky, protože, s ohledem na podmínky, poptávka po nemovitostech je nízká. Zimbabwe po kompletním vyvlastnění majetku bělochů bez náhrady se rychle stane zemí zcela od bílého etnika očištěnou. Podle zprávy z roku 2015 bylo zabito v "moderní Jižní Africe" od roku 1994 kolem 70.000 bělochů. Co se dá očekávat. Po vyvlastnění bílých farmářů čeká Zimbabwe hlad a ekonomický kolaps. Jihoafrická republika je jedinou zemí na kontinentu, která se dokáže uživit. V důsledku vražd a nuceného vysídlování, po vyhnání bílých obyvatel čeká i Jihoafrickou republiku stejný osud jako Zimbabwe. Podle neoficiálních údajů je v zemi 50% lidí, kteří nejsou občany Jihoafrické republiky a skutečný počet obyvatel se tak může blížit 70 miliónům. Kromě rasistického jednání vůči bělošské menšině existují xenofobní nálady i mezi původními obyvateli a do země přišlými Nigerijci. https://www.youtube.com/watch?v=7IJorYsQN3w

Vzhledem k očekávanému ekonomickému krachu zemí na jihu Afriky dojde opět k mohutné imigrantské invazi do Evropy. Ti lidé si všechny mezikmenové, národnostní spory a rasistické postoje vůči bělochům přinesou s sebou. V Jihoafrické republice dochází i k dalším zvěrstvům a tím je zneužívání dětí. Děti jsou pronajímány, prodávány, mučeny, zotročovány, zabíjeny; obchod s lidskými orgány je na pořadu dne. Pedofilie není považována za zločin. Naopak je rozšířený rituál, podle kterého se nemocný HIV po znásilnění dítěte uzdraví. Čím mladší dítě, tím větší naděje na uzdravení. Pokud je dítě bílé, je to stoprocentní lék. O černém rasizmu v Africe nemůže být pochyb. Takto zpíval v roce 2012 Jacob Zuma, Prezident jihoafrické Republiky – na oslavách strany ANC v Bloemfonteinu: (o tom jak bude lovit bílé a střílet je kulometem).  https://www.youtube.com/watch?v=6fzRSE_p1Ys

Je nezpochybnitelné, že Evropu čeká budoucnost těch zemí, odkud nyní hromadně přicházejí imigranti. Čím více a čím rychleji budou přicházet, tím dříve k té proměně dojde.

Zdroj: https://www.pi-news.net/2017/03/suedafrika-das-europa-von-morgen/